Z Dětřichova do Opatovce cestou pochodu smrti

Letos zájemce o historii čekala už třetí část trasy mohutného pochodu smrti válečných zajatců. Z Moravy a dnešního kraje Olomouckého jsme se přesunuli, stejně jako oni, do Čech a do Pardubického kraje. Zajatců tudy v několika proudech a mnoha kolonách prošlo v zimě a na jaře roku 1945 na 70 tisíc. Více než 3000 jich jen u nás zemřelo.

Před dvěma lety jsme vyšli z Uničova do Mohelnice, vloni pak z Mohelnice do Dětřichova. Jsou to 18kilometrové úseky. Ten letošní z Dětřichova byl delší, asi 24 km. Vedl přes Staré Město, Kunčinu, Novou Ves, Dětřichov u Svitav a Opatov do Opatovce. Zajatci při dlouhém přesunu z Horního Slezska přes naše území do Bavorska urazili v průměru denně kolem 20 km. Za každého počasí, v lednových a únorových mrazech. My prošli zatím v ČR »jen« deset úseků jejich dlouhého pochodu.

Na startu v Dětřichově nás letos přivítal starosta Pavel Buriánek s rodinou a místostarostou a mnoho dalších občanů z blízkého či vzdáleného okolí. Sešlo se nás kolem třiceti připomenout si nejen pochod smrti, ale i válečné hrůzy dětřichovského koncentráku. Nacistické porodnice pro východní dělnice s velmi krutými podmínkami, kde na ženách byly prováděny i bolestivé a často smrtelné pokusy o sterilizaci. Pan starosta položil věnec k pomníku na hřbitově obětí. Toto pietní místo stále čeká na dotaci na obnovu. Zatím se ji z ministerstva obrany bohužel nepodařilo získat.

Jiří Nesét, badatel z Třeštiny u Mohelnice a znalec pochodů smrti válečných zajatců, nám pak vyprávěl nově objevený příběh dívky Ludmily. »Narodila se zde v koncentráku a byla sebrána ukrajinské matce. Vychovávala ji až do dospělosti místní smíšená rodina. O svém původu se Ludmila dozvěděla náhodou v dětství, o své matce bohužel jen to, že ji po porodu opustila. Byla to lež,« vysvětloval Nesét. Až její dcera se svým manželem se nedávno rozhodli po osudu neznámé matky Ludmily pátrat. Doufejme, že se jim to podaří.

Děti pohřbené ve Starém Městě

Osud Ludmily byl z těch šťastnějších. Velké množství dětí v Dětřichově totiž zemřelo nebo bylo usmrceno, historička Jitka Gruntová uvádí počet až 206 dětí. Děti byly pohřbívány nejprve ve Starém Městě. Tam vedla další cesta našeho pochodu. »U kostelní zdi vedle kaple jsme symbolicky položili květiny snad poprvé na místo, kde jen podle svědectví odhadujeme místo pohřbívání dětí. Kolik jich zde leží, nevíme,« jak nám objasnil další badatel regionu Josef Bohatec. Místo by si zasloužilo pamětní desku. Dětské oběti byly později pohřbívány na hřbitov u koncentráku v Dětřichově. Po válce zde bylo exhumováno na 120 novorozeňat.

Ve Starém Městě také údajně zemřel zajatec na pochodu smrti v č. p. 64, dnešní škole. Prošli jsme kolem ní a starou cestou kolem křížku, kterou šli zřejmě i zajatci, jsme přes louky a lesy došli do Kunčiny. Bylo nás už méně než na startu a v Kunčině nás opustila i místní rodina, která odhodlaně projela celý úsek z Dětřichova i s kočárkem. Nedbaje na rozblácené cesty, jež kočárek často zvládal lépe než naše outdoorové boty.

Hroby zajatců v Opatově a Opatovci

Za Novou Vsí u Kunčiny jsme se vyšplhali na táhlý kopec v pěti. Všichni jsme se nahoře shodli, že pro zajatce už tak zbědované a vyhladovělé, obzvláště ty sovětské, to musela být velká zátěž. A to jsme měli letos štěstí na počasí, žádný vítr a déšť jako vloni. Nemrzlo nám jako tehdy jim, bylo vcelku teplé počasí. Strastiplnou cestu potvrzují další oběti. Kromě zajatce ve Starém Městě bylo hlášeno úmrtí z Dětřichova u Moravské Třebové, ale i z dalšího Dětřichova na trase, toho »českého«, jak se zde říká. Ten je právě za kopcem za Kunčinou. Pohřbeni měli být dále na trase v Opatově.

Do Opatova jsme dorazili už jen ve třech a přivítala nás trojice z oblastní skupiny Klubu českého pohraničí. Společně jsme se mohli jen podivovat. »Proč je hrob pěti sovětských zajatců v Opatově dlouhodobě poškozený a neopravený? Jak by se líbilo komukoliv z nás, kdyby nám někdo na rodinném hrobě rozbil náhrobní kámen? Snad dá hrob brzy obec do pořádku,« uvedla organizátorka pochodu, autorka těchto řádků, Milena Městecká. Před námi byl úsek poslední do Opatovce. Také zde je na hřbitově hromadný hrob 55 sovětských zajatců. V Opatovci byl podle vzpomínek zřízen polní lazaret ve zdejším hostinci. Kronika sousedního Opatova také uvádí ubití 27 zajatců, nasazených na práci u místních německých sedláků v Opatovci. Vyhladovělých a zubožených dlouhým pochodem smrti. Byli zahrabáni u lesa Valdeka, po válce v roce 1949 exhumováni a pohřbeni do hromadného hrobu na hřbitově v Opatovci. Společně jsme si tyto oběti připomněli se starostou Martinem Smetanou a skupinou z KČP. Všem velmi děkujeme, že s námi v cíli pochodu byli.

(měs)

9. 3. 2020  (měs)