Proč právě Marie Terezie má mít sochu pod Hradem?

V září má prý být v Praze odhalen pomník císařovně Marii Terezii. Nevím sice, proč další z památníků na Habsburky má být odhalen právě v roce, kdy si připomínáme výročí prezidenta Masaryka, jenž měl nezpochybnitelnou úlohu při vzniku našeho státu.

[o]

Snad proto, aby nás na to připravila, vyrobila Česká televize nikoli levný romantický seriál, jenž nám představil život císařovny Marie Terezie. Ženy musely plakat nad jejím osudem a být zároveň pyšné, jak jako »slabá žena« udržela pro Rakousko alespoň české země, a tudíž stále silné mocnářství. Tak k nedávno znovuumístěnému Františkovi, jednomu z vítězů nad Napoleonem, na vltavském nábřeží, přibude v Praze socha i jeho babičky. Aby na tom nebylo, pokud jde o Habsburky, dost, na Staroměstském náměstí bude v té době již stát sloup, který nám »navždy« má připomenout vítězný nástup katolicismu a začátek poroby našeho národa. Myslím, že ten, kdo rozhodl o znovunasazení na obrazovky seriálu F. L. Věk, bude muset být pokárán. Asi se však nějak vyhnul cenzuře vedení ČT.

Je ovšem rok, kdy vítězná pravice v Praze krok za krokem, i pokud jde o pomníky a místní názvy, se rozhodla převyprávět dějiny, a tím je měnit v celé naší zemi. Nejde však jenom o glorifikaci Habsburků. Jde také o osvoboditele. Snaha někam zastrčit pomník maršála Koněva, aby pokud možno nebyl vidět, a navíc k němu vymyslet lživé zdůvodnění, je očividná. K tomu lze přičíst rozhodnutí nedávno odsouzeného starosty pražských Řeporyj, jenž se rozhodl postavit pomník vlasovcům. Prý skutečným osvoboditelům hlavního města. Jejich bojová epizoda sice mohla napomoci barikádníkům, ale když nebyla uznána jejich »rehabilitační akce«, stáhli se, aby co nejrychleji se dostali do amerického zajetí. Teprve příchod Rudé armády, která cestou ku Praze osvobodila celé severozápadní Čechy a většinu středních Čech, učinil konec posledního řádění jednotek SS.

Jde však o Marii Terezii. Ne třeba o Josefa II., jehož rozhodnutí, i když zčásti po jeho smrti zrušená, znamenala úlevu pro poddané a naději pro znovuvzkříšení českého národa, byť třeba jejich přijetím tuto skutečnost neměl na mysli. Co její pomník pod Pražským hradem bude vyjadřovat? Naše díky habsburskému duchu a jediné svaté církvi? Kdo však děkuje? Národ? Idea češství? Anebo ti, co chtějí převyprávět dějiny a najednou se dostali k moci?

To poslední je pravda. Masaryk, jehož sto sedmdesáté výročí narození si právě připomínáme, pokud by vstal z hrobu, by jistě neskrýval svůj údiv a možná si znovu připomněl jednání českých měšťáků v době jeho boje za pravost Rukopisů a v době tmářské hilsneriády.

Václav ŠENKÝŘ, předseda kontrolního výboru města Děčína (KSČM)

24. 3. 2020  Václav ŠENKÝŘ