Co Člověk v tísni?

Režisér a herec Jiří Mádl nás, seniory, opět překvapil svou výzvou. Znovu se do éteru ozvala slova: »Zachraňte bábu...«. Proč znovu? Protože před léty s kolegyní Geislerovou téměř stejným způsobem vyzvali mladé, aby přesvědčili »své báby...«, aby nevolily levicové strany. Výzva tehdy určitý ohlas skutečně měla a Facebookem zmanipulovaná mládež skutečně přesvědčovala. I když protismyslně proti jejich vlastním zájmům, protože pravice jim nic nového nemohla nabídnout. Dalo by se říci, že Mádl byl vlastně předchůdce Pirátů a Milionu chvilek...

[o]

Nyní jeho výzva ke kolegům hercům se s pochopením nesetkala. Řekli bychom však, že alespoň slepil výzvu, alespoň něco udělal. Na rozdíl od opozičních stran, které neudělaly nic a jen stále zaštítěny Českou televizí »kazí vodu«. Je totiž velmi jednoduché čekat, jak všechno dopadne a potom, když už je všechno za námi, vystoupit se svou kritikou. Doma »v bačkorách« se totiž kritizuje lépe.

I na to, jak napomohou, když je potřeba, takové organizace, jako je Člověk v tísni, by se stálo zeptat. Zatím jsme neslyšeli jakýkoli podnět od pana ředitele Pánka. Kritika této organizace vyvolala téměř krizi v sociálně demokratické straně, když – přiznávám, že poněkud zbrkle – poslanec Foldyna se dovolil ji v jiné souvislosti vyslovit. Očekával jsem, že právě v současné době, vedle záchranářů, hasičů, policistů, lékařů, sester, lékařského personálu, mediků nabízejících své síly se také Člověk v tísni nějak projeví. Neprojevil se. Proč?

Jednodušší je totiž, třeba pod heslem »ochrany lidských práv«, napomáhat rozrušovat pro zájmy země za mořem »nepohodlné režimy«, využívat peněz, které přišly bůhvíodkud k podpoře jejích odpůrců, než skutečně pomáhat, je-li to potřeba. A potřeba to je. Nikoli však zřejmě pro Člověka v tísni. Tady totiž vůbec nejde o svržení nějakého režimu a to zřejmě nemá tým pana ředitele Pánka v popisu práce.

Jiří VÁBR

25. 3. 2020  Jiří VÁBR