Smrtící koktejl energetických směrnic EU

Nevládní ekologové, tvrdí bijci atomových elektráren, v posledních letech stále častěji v jejich neprospěch argumentují tržní ekonomikou. Trh s elektřinou prý ukazuje, že jsou nekonkurenceschopné. Napadá mě, zda tito vesměs neekonomové vědí, co je to trh obecně a trh s elektřinou zvlášť. Naivní představa některých československých reformátorů pražského jara (nemám na mysli tým Otty Šika), že malý výrobce přijde se svými výrobky na trh a tam je bude nabízet, je mimo mísu. Trh se holt odjakživa choval tržně. Tržně se chová i dnes a nejinak tomu bude v budoucnu. Neříkám, zda je to dobře, nebo špatně. Jenom, že tomu tak je. Pokud někdo mluví o trhu s elektřinou a nemá na mysli hodně ujetou směrnici Evropské unie a její četné novely, měl by si uvědomit, co to obnáší.

Jistě lze z hysterických nebo z ideologických důvodů přijmout zákony či směrnice EU (myšleno vždy včetně jejich často četných novel), které zastaví rozvoj jaderné nebo také kterékoliv jiné energetiky. Tak se stalo v případě jaderné energetiky již koncem 70. let, nejen v reakci na havárii jaderné elektrárny v Harrisburgu v USA, viz rakouské referendum o zprovoznění právě dokončené jaderné elektrárny ve Zwentendorfu 5. listopadu 1978. Následek byl zřejmý, následovala paralýza rozvoje jaderné energetiky. V takovém případě je ale velice obtížné mluvit o trhu s elektřinou, když místo trhu rozhoduje tvrdá ruka státu.

EU před lety přijala směrnici o trhu s elektřinou, která je závazná pro všechny členské státy. Tato směrnice ale nebere v úvahu, že elektrický proud je proud elektronů, který teče v elektrizační síti jedním směrem. Předpokládá jejich volný i protisměrný pohyb, což není možné, resp. by to vedlo okamžitě ke zkratování sítě. Výsledkem je nejen ohrožování elektrizační soustavy přetoky elektřiny podle momentální výhodnosti té či oné výrobny, jak nám často předvádějí německé větrné elektrárny na pobřeží Severního moře, ale i útlum domácích zdrojů, přičemž rozsáhlé škody nám nikdo nehradí. Ti, co tolik kritizují někdejší reálný socialismus ze znásilňování zákonů přírody, by si měli uvědomit, že zde nejen EU brutálně znásilňuje i zákony fyziky, což se jí dříve nebo později zle vymstí.

Unie přijala také směrnici o podpoře využívání paliv a energie z obnovitelných zdrojů (OZE). Její základní teze je, že každý investor do sebenesmyslnějších způsobů využívání OZE má zcela netržně zaručen odbyt a víceméně stanovený zisk, v ČR u fotovoltaických elektráren i superzisk. S trhem ani s tržní ekonomikou taková směrnice ani náhodou nesouvisí. Jakýpak trh s elektřinou, když sebedražší elektřina z OZE, nejednou perverzně vyráběná (viz biopaliva), má zaručen odbyt a elektřina ze sebeefektivnějšího zdroje ho zaručen nemá.

EU vydala genocidní a v řadě směrů i ekoteroristickou směrnicí o podpoře biopaliv. Také tato směrnice brutálně znásilňuje trh, protože biopaliva ještě navíc ve velkém podporuje zemědělskými dotacemi. Nařizuje tak prohlubovat hlad a bídu ve světě, ještě více ničit životní prostředí a vydávat to za jeho ochranu. Největším skandálem je dovoz takzvaného palmového oleje coby biopaliva přes půl světa, a hlavně za cenu ničení tropických deštných pralesů, plic planety Země. Ale i naše nejerozivnější kukuřice na bioplyn (asi třetina produkce kukuřice) či řepka olejka (také asi třetina produkce) na bionaftu, vyžadující za sezónu 10-13 chemických postřiků, je citelný ekologický problém.

Karikaturu trhu s elektřinou dovršuje tzv. obchod s povolenkami na emise oxidu uhličitého. Namísto, aby EU přiměřeně zdanila všechny emise skleníkových plynů podle kritéria účinků na oteplování klimatu, zavedla pro velké emitenty oxidu uhličitého kvaziobchod, derivát finančního trhu. Cena emisní povolenky na umělém trhu do značné míry kolísá podle spekulačních výkyvů. Ochraně klimatu to výrazněji neslouží a ani sloužit nemůže. Zato na tom někdo bohatne, a někdo prodělává kalhoty. Nemám na mysli jen ukrajinské úředníky a podnikatele, kteří výnos obchodu s těmito povolenkami bezostyšně rozkrádají.

Součástí tohoto smrtícího koktejlu je povinnost přepravovat elektřinu ze zahraničí přes vlastní území, a ještě trpět rozvrat vlastní elektrorozvodné sítě, resp. elektrizační soustavy. Zadarmo. Účet platí domácí spotřebitel elektřiny. Že by tržní ekonomika?

Když to shrnu, je rozvoj elektroenergetiky v EU mrzačen nesrovnatelně hůř než za reálného socialismu, kterému lze vyčíst zejména nízké úspory paliv a energie a velmi vysoké škody na životním prostředí. O trh s elektřinou neusiloval.

Lze se dočíst neradostné prognózy, že se Německo svou politikou »energie wende« nezadržitelně blíží k blackoutu. Nejvíc k němu přispívá zavíráním svých jaderných elektráren a nestavěním nových. Bylo by hrubou chybou ji slepě následovat, tím spíš, že silně větrné pobřeží Severního moře v Česku nemáme.

Jan ZEMAN

ILUSTRAČNÍ FOTO - archiv

1. 4. 2020  Jan ZEMAN