Rozhovor Haló novin s Kateřinou Konečnou, europoslankyní GUE/NGL

Za oběti koronaviru mohou pravicové škrty

Jak se staví ke koronavirové krizi po dvou měsících od jejího napadení Evropy levicová frakce GUE/NGL – tedy s odstupem času?

V obecné rovině se frakce GUE/NGL snaží prosazovat odlišný názor na tuto krizi, než má většina jiných politických skupin, nebo který dominuje mainstreamu v médiích. Hlavním středobodem je názor, že krizi ve zdravotnictví a úmrtí pacientů způsobila především nezodpovědná politika škrtů aplikovaná v některých členských státech, jako jsou Itálie či Španělsko v posledních letech. V podstatě krev na rukou z úmrtí na COVID-19 mají především pravicové škrty provedené v dobách finanční krize. Podfinancovaná zdravotnictví pak nebyla schopna efektivně se vypořádat s touto krizi. GUE/NGL taktéž upozorňuje na to, že jakékoliv budoucí řešení – ozdravný plán, musí obsahovat především odpuštění veřejných dluhů, konec daňovým rájům, a konec jakékoliv politiky škrtů. To však nejsou věci, které by současná vládnoucí garnitura navázaná na korporace ráda slyšela.

[o]

Jinak co se týče samotných kroků frakce, které se snaží dělat, aby pomohla, tak poslední měsíc usilovně vyjednává výjimku z rozpočtových pravidel Evropského parlamentu, aby alespoň část peněz, které má na svůj provoz, mohla darovat na pomoc v boji s touto pandemií. Bohužel současná přísná pravidla hospodaření to neumožňují, ale věřím, že se změnou nakonec uspějeme a peníze darujeme.

Je tu jednak zdravotní souvislost, přičemž třeba francouzští vědci varují před druhou vlnou pandemie při nedostatečné promořenosti. A pak je tu problém celé té koronapsychózy, která v lidech vyvolala strach chodit k lékařům i s vážnými nemocemi, takže bude brzy daleko více obětí než obvykle právě na ostatní vážné diagnózy (v porovnání s počtem úmrtí na COVID). Už minulý týden takhle zemřel např. známý český hudebník Dušan Vančura ze skupiny Spirituál Kvintet…

Otázka nutného promoření populace rozděluje odborníky napříč celým světem. Já jsem v posledních pěti letech byla v EP zodpovědná za Evropské středisko pro kontrolu nemocí a přímo tak mohla sledovat práci epidemiologů za dvou posledních epidemií - u virů zika a ebola. Po těchto zkušenostech bych tedy byla s oním promořováním spíše velmi opatrná. Je jasné, že za situace, kdy neexistuje vakcína ani lék, bude budování kolektivní imunity nezbytné, nicméně toto je potřeba hlídat a dělat postupně a pomalu, aby nedošlo k zahlcení našeho systému pacienty s těžkým průběhem.

Pro mě je teď klíčové, aby veškeré prostředky, které nepůjdou přímo na pomoc lidem, šly do vývoje vakcíny, případně léku na tuto nemoc. Taktéž s kolegy vyzýváme k tomu, aby na půdě Světové obchodní organizace (WTO) celosvětově vznikla dohoda o sdílení patentů týkajících se vývoje této vakcíny a případných léků, a to zcela zdarma. Není možné, aby na této tragédii nějaká společnost nebo země profitovala. Vzorec na lék nebo vakcínu musí být zdarma sdílen.

To, že lidé nechodí na preventivní prohlídky a odkládají návštěvy lékařů, které by normálně absolvovali, je obrovská tikající bomba. Na jednu stranu se jim nemůžeme divit, strach ve společnosti je v současnosti obrovský. Bohužel podle zkušeností z jiných podobných krizi, např. finanční krize v Řecku nebo Španělsku, kde došlo k omezení zdravotní péče i preventivních prohlídek, je jasné, že nám stoupne úmrtnost v populaci na onemocnění, která, když by se včas odhalila, byla by ještě léčitelná. Já osobně to čekám v následujících měsících. Je potřeba lidem vysvětlovat, že dnes už jsou nemocnice poměrně dobře zásobeny dezinfekcí i ochrannými pomůckami a není se tak čeho bát. Zde jde samozřejmě o další selhání ministerstva zdravotnictví, které není schopno tyto věci jednoduše veřejnosti komunikovat. Bohužel tento stav vytvoří další tlak na náš již tak dost oslabený a podfinancovaný zdravotní systém.

Řešení tohoto problému musí být proto naše absolutní priorita, do zdravotnictví musí jít víc prostředků a musí být posíleno i personálně. Každý pacient musí dostat tu péči, kterou potřebuje, a to v maximální kvalitě.
Zcela alarmujícím mementem by pro nás měla být situace a počty mrtvých v USA, kde, jak víme, není zdravotní péče zdarma poskytována státem v rámci veřejného zdravotního pojištění.

A pak tu budou samozřejmě ekonomické a sociální dopady. Ty s sebou přinesou pro změnu obrovský nárůst sekundárních obětí koronapsychózy – ať už sebevražd či »jen« zničených lidských životů. S každým dalším týdnem restriktivních opatření jich bude v budoucnu víc a víc… Pravicová opozice straší přímo hyperinflací a s tím souvisejícím zásadním znehodnocením našich úspor. Jak to vidí ekonomové ve frakci?

Vidí to jednoznačně, hlavně neposlouchejme pravici a pravicové ekonomy. Jejich recepty jsme si na vlastní kůži bolestivě vyzkoušeli u minulé finanční krize a již nikdy více! Z jejich politiky škrtů a utahování opasků jsme se nevzpamatovali doteď. Tato politika vedla v některých státech ke kritickému oslabení základních služeb státu, které společnosti poskytuje, jako je zdravotnictví, a opakuji, že je přímo zodpovědná za většinu úmrtí na koronavirus v těchto zemích.

Abychom zabránili tomuto černému scénáři, musíme do ekonomiky nalít miliardy eur. Když se podívám, jak dlouhodobě je podfinancována psychiatrická péče v ČR a pod jakým tlakem pravděpodobně v následujících měsících bude, jímá mě až hrůza, co nás čeká. Stát musí okamžitě reagovat a sypat peníze do zdravotnictví, co to půjde, bez ohledu na možné zadlužení. Včera bylo pozdě. Toto vše samozřejmě povede k růstu veřejného zadlužení, proto jakékoliv řešení musí taktéž obsahovat určitou formu odpuštění státního dluhu alespoň u nejzranitelnějších zemí. Státům jako Itálii či Španělsku nebo Portugalsku musí být umožněno řízené opuštění eurozóny (pokud si to budou přát), která je ekonomicky dusí.
Je jasné, že škodám se úplně nevyhneme a každý o něco přijde, nicméně je naší bytostnou povinností nenechat nikoho na holičkách a pomoci, co to půjde. Tato krize také znovu otevřela debatu o tzv. základním nepodmíněném příjmu. Např. ve Francii se v současnosti jedná o jedno z reálně navrhovaných řešení. Já jsem toho velký fanoušek, ale toto opatření by muselo přijít spolu s velkými daňovými změnami, jako je zdanění digitální ekonomiky a nadnárodních korporací včetně okamžitého konce daňových rájů. V případě nutnosti bych se nebála ani znárodňování některých klíčových podniků či odvětví.

Roman JANOUCH

23. 4. 2020  Roman JANOUCH