Strach obchází Oděsu dodnes

Oděsa 2. května 2014, Dům odborů na Kulikově poli. Bylo zde povražděno a popraveno upálením, zastřelením, udušením zplodinami, uškrcením a umlácením tyčemi a pálkami 48 oděských občanů a mnoho dalších bylo zraněno, přestože se ničeho nedopustili. Jednoduše odmítli utéct před neonacistickými vrahy, kterých bylo zbaběle několikanásobně více. Celá akce byla naplánována a organizována z Kyjeva s cílem zastrašit odpůrce Euromajdanu. Také byl naplánován určitý počet mrtvých.

Vzpomínám na tyto oběti dnes, šest let po tragédii. Tito lidé tu dnes mohli být s námi. Měli toho ještě tolik před sebou. Mohli se s námi radovat, překonávat a sdílet běžné starosti, ale i kousky štěstí. Mohli také vést s námi nadále boj proti zlu a fašismu. Nic z toho ale už nemohou. A tak jsme povinni žít i jejich životy, v radosti, bolesti i v boji za pravdu, mír a budoucnost našich dětí. Svůj osobní zápas se zlem prohráli, ale díky své statečné neústupnosti se stali skutečnými vítězi. Čest jejich památce.

Euromajdan základ

Za pomoci tajných služeb USA a dalších evropských států proběhlo na Ukrajině násilné nelegitimní převzetí moci v únoru 2014. Proto se tento převrat nazývá Euromajdan. Ale nebylo to tak jednoduché. Některé oblasti Ukrajinské republiky, zejména ty od středu na jihovýchod, začaly organizovat odpor a nesouhlas. Neboť začaly chápat, že pokud nic neudělají, budou je utlačovat neofašisté podporovaní Západem. A Západ se vskutku činil. Ten bordel a smetiště na náměstí Nezávislosti v Kyjevě navštěvoval jeden politik za druhým. Dokonce naši bývalí ministři a předtím disent, jako třeba Kocáb a Vondra. Mluvil jsem s člověkem v Kyjevě, který s nimi byl v restauraci, kde seděli ještě s tehdy neznámým miliardářem Porošenkem. Asi mu dávali rady, jak se dělá převrat a jak Američané jim budou krýt záda.

Ano, nespokojení ukázali, že se dovedou ozvat. Že nejsou lhostejní k zločinům, které se děly na Euromajdanu. Ale to už různí kriminálníci a oligarchové ovládali exekutivu, armádu, policii, Bezpečnostní službu Ukrajiny (SBU). Byla to už občanská válka na Ukrajině. A ani Oděsa, kde žije polovina ukrajinských občanů ruské národnosti, se nechtěla podrobit a pořádala protesty a demonstrace.

[o]

Soudný den 2. května

Dne 16. dubna 2014 byla místními aktivisty vyhlášena nezávislá takzvaná Oděská lidová republika. To se v Kyjevě euromajdanovcům a jejich politickým americkým velitelům vůbec nelíbilo. Až přišel fotbalový zápas mezi kluby Černomorec Oděsa a SK Metalist Charkov. Do toho úplnou náhodou přijeli neonacisté z polosoukromého vojenského praporu »Pravý sektor«, který skrytě ovládal dněpropetrovský oligarcha Ihor Kolomojskyj, tehdejší gubernátor Dněpropetrovské oblasti a jeden ze tří strůjců občanské války (tzv. zóna ATO) na Ukrajině. Policie, (představme si ji jako u nás městskou policii) byla v malém počtu a většinou měla jen štíty, ochranný oděv a byla beze zbraní. Při nepokojích a záměrně vyvolaných střetech, které nemohla tato policie zvládnout, došlo k zastřelení a ubití čtyř lidí, byly desítky zraněných.

A to byl podle plánu předem připravený důvod vydat se na Kulikovo pole a udělat tam »poslední soud«. Na Kulikovo pole před Domem odborů, kde byla řádně ohlášena demonstrace Ukrajinců ruské národnosti a také místních komunistů. Nebyli ozbrojeni, byli to především obyčejní občané Oděsy (nejmladší oběti bylo 16 let). Mnohonásobná početní převaha plně ozbrojených neonacistů a nacionalistů se na ně valila tak, že se zabarikádovali před vstupem do Domů odborů, a pak začalo peklo.

Agresoři zapálili Molotovovými koktejly vchod a Oděsané se schovali uvnitř budovy. Neonacisté, Pravý sektor a nacionalisté se nějaký čas snažili dostat do budovy. Paradoxně, jednu chvíli v jedné časti budovy zachraňovali životy, na straně druhé, když někdo v tu samou chvíli z jiného okna vyskočil, jej útočníci ubili pálkami (viz svědectví Olega Muzyky, který byl uvnitř a vše viděl – Haló noviny s ním přinesly rozhovory). Policie dokázala (až na výjimky) jen přihlížet a případně některé zraněné odtáhnout od vzplanutého domu. Hasiči z nějakého záhadného důvodu přijeli až po hlavním útoku.

Bilance tragédie

Konečná bilance je 48 mrtvých, z toho šest mrtvých v oblasti nákupního centra Athéna (dva z šesti mrtvých zemřeli na následky v nemocnici), 11 lidí vypadlo z Domu odborových svazů (dva z jedenácti zemřeli v nemocnicích), 31 zemřelo v Domě odborových svazů (jedna z nich zemřela v nemocnici). Všichni mrtví byli obyvateli Oděsy nebo pocházeli z oděské oblasti, s výjimkou dvou lidí, jednoho z oblasti Mikolaevské a druhého z oblasti Vinnyca.

Jestli si dobře pamatuji, tak Arsenij Jaceňuk jako tehdejší nelegitimní předseda vlády Ukrajiny se zmohl po této tragédii jen na krátké prohlášení o tom, že oděská policie situaci nezvládla. Takže se totálně zbavil jakékoliv odpovědnosti. Ba co víc, nevolal po žádném řádném vyšetření, nesdílel žádnou soustrast a bolest s příbuznými. Vůbec se neangažoval ve spravedlivém vyšetřování i přesto, že mrtví Oděsané jsou Ukrajinci, byť ruské národnosti, takže proč by žádal jakoukoli spravedlnost. Moskalové jsou podle těchto politiků asi podlidé, takže proč by se vyšetřováním někdo zabýval. Naopak svým přístupem se stal zločinným spoluviníkem a kdoví, nakolik věděl o plánech této akce. Případ dodnes není řádně vyšetřen, a co mám informace, není ani žádná politická vůle jej vyšetřit, spíše naopak. To jen ukazuje, že k tomu mají současné mocenské nelegitimní struktury důvod. Strach a perzekuce obchází Oděsu dodnes.

Ti, co přežili v Domě odborů a schovávali se v něm před ukrajinskými neonacisty, byli oběťmi. Poté byli dříve netečnou policií pozatýkáni, buď ještě týž den, nebo následně po předvolání. Okolo 75 osob bylo dáno do vazby. Později byli propuštěni, ale pronásledováni lidmi z ukrajinské tajné služby SBU.

Nakonec musela řada z nich utéci, buď do Evropské unie, nebo do Ruské federace. Mnohé znám osobně a někteří navštívili i Prahu. V cizích státech pak různě žádali o politický azyl. Jsou to exulanti a nemohou už šest let za svými rodinami - manželkami, dětmi, blízkými rodinnými příslušníky a přáteli. A nikdo z nich netuší, jak dlouho to může ještě trvat.

Roman BLAŠKO

FOTO - archiv/Antimajdan.odesa

4. 5. 2020  Roman BLAŠKO