V Praze už prý byl mír

Mám před sebou text ČTK, který byl zveřejněn 5. května. Jde o zkratku vystoupení pražského primátora Hřiba (Piráti). Pasuje se na historika a lže. Ale to bývá u Pirátů pravidlem. Málo pamatují, ale o to víc jsou do problémů zasvěceni. Jde o 9. květen 1945. O to, zda bylo co osvobozovat, když v Praze, alespoň podle Hřiba, byl mír. Prý, podle něj, Rudá armáda dorazila do Prahy až poté, co se 8. května Němci vzdali České národní radě. »Sověti tak přijeli do města fakticky svobodného a nenesli hlavní zásluhu na jeho osvobození, i když si ji z politických důvodů připisovali a stále rádi připisují,« poznamenal.

Jak to tedy vlastně bylo? Pokusme se o malou rekonstrukci a připomeňme, že kromě těch míst, které v našem vyprávění uvádíme, se bojovalo i na dalších, především na okrajích města, odkud nacisté nestačili utéci, nebo tam, kde se ještě fanatičtí stoupenci tisícileté říše nesmířili s porážkou…

Jsme v pražské Bartolomějské ulici, kde sídlí Česká národní rada. Po ostré diskusi mezi jejími členy a velícím německým generálem Toussaintem se podepisuje protokol. Jsou známy remešské kapitulační dohody o tom, že válka končí o půlnoci téhož dne kapitulací všech německých vojsk. V protokolu se mj. praví:

»1. Plnomocník velitele německých branných sil podepisuje ujednání o způsobu stažení všech německých branných sil inclusive letectva, všech velitelství, svazu zbraně SS, policie a všech státně a vojensky organizovaných jednotek v oblasti Prahy a okolí. Počátek odchodu jednotek dne 8. 5. 1945 v 18 hodin.

2. Ujednání toto neovlivňuje podmínky, které byly dány těmto jednotkám od velitelství spojeneckých...

3. Německé ženy a děti, pokud neodejdou se stahujícími se z Prahy jednotkami, stojí pod ochranou Mezinárodního červeného kříže...

4. Všichni váleční zajatci spojeneckých národů a všechny internované a zatčené osoby budou ihned propuštěny...

5. Odevzdání zbraní se provede takto: všechny těžké zbraně budou odevzdány po opuštění Prahy na okraji města...

6. Odevzdání všech ostatních zbraní bude provedeno před dosažením americké demarkační čáry...

7. K odbavení zákopnicko-technických záležitostí (nálože v mostech, podminování ulic, budov) určí zplnomocněný generál zvláštní předávací oddíly...

8. Jednotky jsou oprávněny vzít ze skladiště nutné množství potravin...

9. České obyvatelstvo nebude činit obtíží odcházejícím německým jednotkám.«

Generál Toussaint se navíc zavázal, že donutí k plnění tohoto dokumentu všechny německé jednotky. O několik hodin později je Pražany propuštěno na dvacet dva tisíc německých důstojníků a vojáků wehrmachtu a na padesát tisíc civilistů. V té době je sovětská armáda již v blízkosti Litoměřic, odkud je hlášena těžká palba.

[o]

Je 8. květen, 18.45 hodin

Velitelství okruhu Studánka dává příkaz k odstranění barikád do šíře čtyř metrů. Nařizuje, aby obyvatelstvo bylo doma, zavřena všechna okna a domy. Jednotky bránící dosud tyto barikády se musí stáhnout. »Upozorňuji a žádám každého, aby nepadl ani jeden výstřel a aby vojsko nebylo uráženo...«, tak zní osobní rozkaz velitele zmíněného okruhu. Brzy poté se nacistické jednotky začaly přesunovat na plzeňskou silnici, aby odtud postupovaly dále na Plzeň, kde se chtěly vzdát do zajetí. V té době již Rudá armáda, 1. ukrajinský front, osvobodila Litvínov, Most, Jirkov, Bílinu, Louny, 4. ukrajinský front po obsazení Olomouce postupoval dál na západ a 2. ukrajinský front se blížil k Jihlavě.

»Nebojující« město

Je 9. květen, 3.40 hodin

Předvoj Rudé armády dosáhl Trojského mostu (mostu Barikádníků), když více než půlhodinu před tím se první sovětští vojáci objevili v Čakovicích.

Je 9. květen, 6 hodin

Velitelství 16. brigády Rudé armády hlásí náčelníku dělostřelectva, že se část 3. útočné brigády SS a pěší divize Wiking v počtu asi 2000 mužů brání v prostoru Stromovky a v některých dalších místech Prahy. Sovětští vojáci v téže době obsadili Trojský a Libeňský most. Vytlačením několika útočných skupin SS zabránili vyhození těchto mostů a zabavili pyrotechnický materiál. Dochází k boji o budovu techniky. Je v ní zabarikádováno na čtyři sta ozbrojených civilistů a na dvě stě esesáků.

Je 9. květen, 7.15 hodin

U Malé říčky se esesácká obrněná vozidla střetla se sovětskými tanky. Jsou mrtví, nacisté jsou však donuceni k úprku směrem k Dejvicím. Bojovat zůstaly s lehkými zbraněmi jen skupinky hitlerjugend.

Je 9. květen, 8.15 hodin

Dva německé tanky, obrněné auto a nákladní automobil s těžkými kulomety se snaží vjet na Letenské náměstí. Dochází k boji s barikádníky. Za nimi kolona s dalšími obrněnými auty s kulomety a minomety. Němci zaujímají bojové postavení. Po půlhodinové bitvě první sled nacistů zůstává na místě pobit. I barikádníci mají oběti.

Je 9. květen, 8.35 hodin

Rudoarmějci přímo za jízdy ve směru od Slaného útočí do zad nacistickému seskupení. Během krátké chvíle je rozhodnuto. Dejvice jsou svobodné. I bitva o techniku je rozhodnuta.

Je 9. květen, 9 hodin

Nacistická posádka kbelského letiště až do příchodu rudoarmějských tanků ostřeluje vysočanské údolí i z těžkých zbraní.

Je 9. květen, 10.30 hodin

Sovětské tanky jedoucí z oblasti Hradčan se dostaly na Klárov před Mánesův most. Tady jsou dosud německé tanky. V nastalém střetu je zabit velitel prvního z tanků, poručík Gončarenko. Nacistické tanky jsou poté zničeny. Průjezd do centra města je volný. Vzápětí přijíždí i český rozhlasový vůz. Z něj do éteru zaznívá historické vysílání Alfréda Technika: »V této chvíli osvobodila Prahu Rudá armáda. Na velkém prostranství Klárova jsou snad už poslední přemožené nacistické tanky. Slavná Rudá armáda je rychle a účinně vyřídila. Plameny, poražený kůň, zbytky domů. Obrovské detonace nám zní dosud v uších. Granáty, které házeli němečtí vojáci. Odpovídali jsme jim rovněž granáty. Dosud čpí v ulicích střelný prach...«

Je 9. květen, 15 hodin

Na Trojském mostě Pražané vítají velitele tankových vojsk generálplukovníka P. S. Rybalka. Česká národní rada posílá poděkování za osvobození Prahy J. V. Stalinovi.

Uvnitř města se již slavilo. Na Václavském náměstí se tancovalo a Pražané svým osvoboditelům přinášeli kvetoucí šeřík, buchty z mouky, která měla válečné parametry, vodu i celou válku poschovávaný alkohol. Byl důvod slavit. Byla tu konečně svoboda a přinesli ji sovětští tankisté.

Jenže v jižní části města stále ještě nebyl konec bojů...

Je noc z 8. na 9. května

Pod Barrandov do oblasti Křenkova dorazilo více než sedm tanků značky Tygr. Němci se připravovali bez ohledu na podepsanou dohodu na útok směrem do města. Proti nim stáli obránci za stále ještě pevnými barikádami.

Je 9. květen ráno

Boj v prostoru jižně od Smíchova se ze sporadické střelby mění ve skutečnou bitvu. Slíbených deset obrněných vozů velitelstvím Bartoš nedorazilo a bylo přesunuto do Podolí, kde Němci také zaujímali bojové postavení.

Je 9. květen, 11 hodin

Pražané se pokoušejí prostřednictvím parlamentářů jednat s Němci. Žádají dodržení podmínek kapitulace. Vracejí se s nepořízenou. Palba je v době jednání zastavena, po jeho skončení propuká s ještě větší intenzitou. Na Žvahově se z vil obsazených Němci na obránce střílí z těžkých kulometů. Češi bydlící zde jsou nahnáni do sklepa jedné z vil.

Je 9. květen, 11.30 hodin

Němci obsadili továrnu Prastav a ve zdech okolních vil probourávají střílny. Palba trvá.

Je 9. květen, 13 hodin

Na Zlíchov jako pomoc obráncům dorazilo pět obrněných vozů. Jsou však vyzbrojeny jen lehkými kulomety. Proti nim stojí německé tanky zn. Tygr. Obránci jsou doplněni dalšími dobrovolníky.

Je 9. květen, 15 hodin

Zahájen za podpory dělostřelců útok obránců. Český obrněný vůz v prostoru Žvahova je zasažen střelou z tanku Tygr. Útok je tak zastaven. I na dalších místech se nepodařilo postoupit dál. Jsou mrtví a ranění. Následně na Zlíchově odražen pancéřovými pěstmi postup německých tanků. Na trať vyjel pancéřový vlak, z jehož kulometů jsou ostřelována postavení nacistů na Žvahově.

Je 9. květen, 16 hodin

Uskutečňuje se další pokus o jednání s Němci. Palba je na chvíli zastavena. Výsledek jednání je opět nulový.

Je 9. květen, 17.30 hodin

Ke kótě 306 v prostoru Dívčích hradů dorazily dva obrněné vozy. Zde Němci nemají tanky, proto se za boje odsud stahují. Důvodem může být i to, že velitel zdejší německé obrany padl.

Je 9. květen, 19 hodin

Konečně je osvobozen Žvahov a obsazeny tratě a svah v prostoru hlubočepského hřbitova. V téže době je Pražany obsazena továrna Prastav a české jednotky pomalu postupují ve směru Barrandov a Křenkov. Němci ustupují směrem na Chuchli a Slivenec. Zároveň utíkají i vlasovci.

Je 9. květen, 18 až 20.45 hodin

Němci za stálé střelby ustupují ke Zbraslavi a Radotínu. Pálí, vraždí a drancují.

Je 9. květen, po 21. hodině

I Zbraslav je konečně svobodná. Němci, proti nimž nastupují jednotky Rudé armády, prchají bezhlavě na jihozápad do amerického zajetí.

Když se počítaly ztráty tohoto prý již klidného dne, číslo bylo vysoké. Jen v prostoru Smíchov - Barrandov – Zbraslav padli v ten den Václav Arnold, Antonín Bohata, Vítězslav Brumlán, Karel Bud, Václav Bůzek, František Čermák, Antonín Černík, Jan Doubrava, Zdeněk Fialka, ing. Miroslav Filipec, Walden Grünwald, Karel Heidler st., František Hrdlička, Vladimír Hyška, Karel Jaroš, Antonín Kaštánek, Josef Klimpera, Josef Liška, Jaroslav Macháček, František Merhaut, Karel Nemastil, Jan Pavlovič, Josef Port, Theodor Röder, Jaroslav Skřivan, Vladimír Sloup, Václav Smolík, Ludvík Svára, Ludvík Škarda, Otakar Špotz, Adolf Toužimský, Emil Tröster, Václav Ulrich, Dominik Valouch, Josef Vaňata, Václav Zdich, Jan Zich a zavražděni, dokonce velmi krutým způsobem, byli Karel Heidler ml., Václav Kouba, Karel Kouba, Juraj Kudlač, Karel Khünel, Jindřich Nebeský, František Nechyba, Josef Novotný, Libuše Nožičková, Anděla Stružková.

I další lidé byli Němci zabiti v jiných částech města. V okolí Prahy a přímo v ní v téže době zahynulo v bojích na pět set sovětských vojáků, z nichž velká část je pohřbena na Olšanských hřbitovech či na pohřebišti na pražském Chodově.

A to byl prý, podle pana Hřiba, již mír a rudoarmějci přijeli do již osvobozeného města...

Jaroslav KOJZAR

8. 5. 2020  Jaroslav KOJZAR