Větrejte a malujte!

Jakmile se na jaře vzduch jen trochu prohřál sluníčkem, naše babičky a maminky otevřely okna a dveře sklepů, půd i pokojů a větraly a větraly. Snažily se tak zabavit svoje obydlí vlhkosti, která se v průběhu zimních měsíců v domech nashromáždila.

Pokud to bylo třeba, sklepy bílily vápnem, o chlévech, stájích a chlívcích ani nemluvě – ty na svých stěnách měly i několik vápenných vrstev. Ne proto, aby byly krásně bílé. Babičky (ale i dědové!) věděli, že bílá, vápnem ošetřená stěna, prakticky nikdy neplesniví a že se s vlhkostí nekamarádí. A to ani ve chlévě, kde byla a je celoročně vysoká vlhkost.

Poučeni zkušenostmi předků i chataři a chalupáři, pokud si svého majetku opravdu váží, větrají a větrají. Brání se tak nejen vlhkosti, ale současně vytvářejí špatné podmínky pro houby, plísně a dřevokazný hmyz.

Možná si pamatujete, že ve venkovských domech našich babiček nikdy nestály skříně a jiný nábytek těsně u stěny. Vždy zůstávala mezi nimi mezera, i několik centimetrů široká, aby za nábytkem mohl proudit vzduch a nemohla se za ním srážet vlhkost. A také proto, aby se za nábytkem mohlo čas od času uklidit, především odstranit prach.

Zatuchlá podzemní kobka, tak vzpomínám na hluboký sklep v domě z 15. století, v němž jsem prožil dětství a kam jsem chodil pro uhlí, bezmála dvě patra pod zemí, hluboko pod úrovní ulice. Dnes je místo vlhkého sklepa plného prachu a pavučin vinárna, aktuálně sice zavřená, ale snad se do ní brzy vrátí život.

[og

Mnohem později, to jsem již bydlel v jiných domech a bytech – starých i panelákových, jsem objevil sklepy, možná tak, jak je vnímaly naše babičky, tedy jako užitečnou součást domu. Jednomu z přátel na chalupě protéká sklepem podzemní potůček a díky tomu v něm je celý rok optimální vlhkost a stálá teplota. Moje blízká příbuzná má v nižším patře sklepa ve starém rodinném domu »kouzelnou« studánku, kterou se její manžel (naštěstí neúspěšně) opakovaně pokusil odstranit, protože měl pocit, že narušuje hluboce založené základy domu. Dnes z ní »tahají« do bytu vodu, jejíž kvalitu jim závidí kde kdo…

Nad sklípky v panelových domech by babičky jen nešťastně zalomily rukama. Jsou jen dalším úložným prostorem zbytečností, nic víc.

Dobrý sklep je totiž k nezaplacení. Relativně stálá teplota a vlhkost, tma, dobré větrání – to jsou přednosti, které naše babičky uměly ocenit. Věděly, proč udržují sklep v čistotě klasickými vápennými nátěry. Pod vápnem totiž mohou cihly i kameny dobře »dýchat«, navíc vápno odpuzuje hmyz. Dědové se do malování sklepů nikdy moc nehrnuli, ale museli!

Při bílení stěn používaly levnou zednickou štětku, jejíž aktivní část od rukojeti chránily hadrem tak, aby vápno nestékalo na rukojeť. Na bílení se používalo ředěné hašené vápno. Dnes můžete hotovou vápennou barvu běžně koupit v kterémkoliv hobbymarketu nebo v prodejnách barev a laků, místo štětky můžete dát šanci malířskému válečku, ale věřte, že na obvykle nerovné stěny sklepení je štětka lepší.

Pokud máte pocit, že sklep vašeho starého domu je zatuchlý a vlhký, nechávejte dveře do suterénu celoročně otevřené. V zimě občas topte tak, aby se alespoň týden mohlo teplo dostávat i do sklepení. Pokud máte ve sklepě dřevěné sloupky, zabráníte jejich uhnívání od podlahy tím, že je ve spodní části občas natřete jemně rozdrceným dřevěným uhlím smíchaným například se lněným olejem (poměr – 1:1), tedy tak, jak to dělaly naše babičky.

Nepřítomnost světla a stabilní nižší teplota předurčuje sklep k ukládání potravin. Kořenové zelenině uložené v bednách se suchým pískem, zakrytých suchou slámou, a bramborám v bednách nebo v pytlích se ve sklepech daří. Zhruba jednou týdně se však ujistěte, že se nekazí. V suchém sklepení ukládaly babičky i ovoce, zavařeniny a kompoty.

Možná i proto v opravdu starých, dobře udržovaných domech se plísně a dřevokazné houby vyskytují jen opravdu sporadicky.

Inu, babičky věděly, že s jarem přichází čas větrání a malování.

(jan)

9. 5. 2020  (jan)