»Faux pas« po »bisácku«

Podle nedělního vystoupení ministra Petříčka na jedné z televizních stanic za vypovězené dva ruské diplomaty se chystá odveta. Přitom se neděje nic podstatného kromě toho, že část opozice velkopansky sdělila lidem, že Rusů je tady stejně moc a že by se počet jejich diplomatického personálu měl stejně snížit. Tak postupovala rusofobie potomků těch, kteří byli poraženi v únoru 1948 a tehdy v »hrůzném ideologickém experimentu« (použil jsem terminologii také z televize) ztratili moc a následně výrobní prostředky.

[o]

Jde mně však o něco jiného. Co vlastně víme? Prý dva ruští diplomaté, zřejmě ti, co byli vyhoštěni, v rozepři podhodili, předali či, ví bůh jak, přesunuli naší BIS vymyšlenou informaci o tom, že jiný ruský diplomat sem přijel s ricinem, aby zabil tři pražské politiky, kteří urazili Rusko. Dobře. Berme to tak. BIS následně informaci podstrčila jistému plátku a ten ji s radostí rozšířil dál. A tak jsme se doslova my všichni dozvěděli »hrůznou informaci« o »vražedném záměru« Moskvy. Policie a diplomacie začaly okamžitě konat v důvěře ve správnost informace. BIS přece nelže. Ano, různé zvláštní služby skutečně používají podstrčených informací, aby je zneužily ve svůj prospěch, jenže... Jenže, jakým způsobem se ona informace o »ricinovém diplomatu« dostala z ruské ambasády na stůl ředitele Koudelky? Telefonem? Od spolupracovníka na ruském velvyslanectví? Podvrženým dopisem odeslaným z pražské hlavní pošty? Proč si ji BIS neprověřila, nebo ji prověřit nechtěla? A jak vlastně informace unikla ze spisů na stole Koudelky až k jedné tiskovině, která ji hned, v rámci dalšího poškozování Ruska, vytiskla?

Bylo to tak průhledné a primitivní, že expert generál Šándor nad tím kroutil hlavou. Jen naši nejvyšší to nechtěli vidět a rozhodli o odvetě. Namísto toho, abychom byli jakýmsi »mostem mezi východem a západem«, k čemuž nás opravňuje naše středoevropská poloha, se podřizujeme zájmům jiných. Vše se přece hodí do protiruské kampaně. Tak je nutné také chápat ona medializovaná opatření s ochrankou pražských politiků a teatrálním vyhoštěním dvou ruských diplomatů. Proto ministr Petříček se ruské straně v onom nedělním vystoupení téměř omlouval a vlastně ji vybídl, aby také recipročně vyhostila dva naše diplomaty. A tím by za vším byly »přibouchnuty dveře«. Jak však bude řešen nejen »únik informací« z BIS a vůbec, proč nebyl ze strany této instituce prověřen zdroj »fake news« a v klidu odložen či sděleno přes ministerstvo zahraničí ruskému velvyslanci, aby si doma udělal pořádek, se asi nikdy nedozvíme.

Podobný faux pas by v jiné zemi znamenal odvolání ředitele příslušné služby. U nás tomu je jinak, protože muž vyznamenaný samotnou americkou vládou za své služby těžko může být odvolán pro takový »nicotný důvod«.

Václav ŠENKÝŘ, předseda kontrolního výboru města Děčína a kandidát KSČM do Senátu

16. 6. 2020  Václav ŠENKÝŘ