Rozhovor Haló novin s bezpečnostním analytikem Janem Schneiderem

Jde o zpravodajskou kombinaci, jak zhoršit vzájemné vztahy

Jak jste porozuměl rozuzlení »aféry ricin«? Věříte tomu, že se poškorpili dva diplomaté na ruské ambasádě a jeden z nich udal toho druhého kontrarozvědce cizího státu s obviněním, že se chystá otrávit pražské komunální politiky?

Je-li pravda, že jeden ruský diplomat nasazoval na druhého již vloni, pak není vyloučeno, že v tom pokračoval. Mám za to, že to nebyla žádná tajná informace, byl to jen společenský drb. Ale není kouře bez ohně, jak se říká, na každém drbu prý něco může být.

Takže je možné, že vloni předal své podezření příslušným ruským orgánům, ty to prošetřily a jeho podezření nepotvrdily. Tak to zkusil znovu, a přitvrdil – zaangažoval do své privátní záležitosti českou kontrarozvědku. Ta neskrývá svou rusofobii, proto ji vyhodnotil jako náchylnou informaci nejen vzít jako pravdivou, ale pro větší efekt jí ještě pustit na veřejnost, aby z toho pšouku něco protiruského vyždímala. Současně tím o jeden jepičí moment prodloužila pochybnou slávu třem nýmandům. Těm policie celkem standardně dala ochranu, když dostala oficiální cestou informaci od zpravodajců, protože není prací policie ověřovat, zda zpravodajci neblouzní, nebo zda nespolkli nějakého hejla.

Jinou možností je, že se nápad na takovou protiruskou provokaci narodil ve zpravodajské službě, která ji zkusila napasovat na kolující pověsti o rozhádaných diplomatech. Anonym si pochopitelně mohla poslat sama, to je celkem banální finta. Aby celou záležitost učinila atraktivní, vyfabulovala, že se jedná o rozhádané příslušníky téže zpravodajské služby, které nikdo nedokáže postavit do latě. A jelikož je v oblasti ochrany republiky proti aktivitám cizích zpravodajských služeb BIS jediná v republice - podobný vojenský útvar je zákonem omezen na oblast obrany - má na tyto informace monopol a není nikoho, kdo by je mohl oficiálně věcně rozporovat. I když se zdají být v rozporu se zdravým rozumem, jako v tomto případě, kdy se to i nakonec potvrdilo.

Nemohl být onen »udávající« zverbován jinou zpravodajskou službou? Ať tak či onak, ve své vlasti ho jistě čeká polízanice. A je vůbec udání věrohodné?

Cizí diplomat, který by s takovouto pomluvou oslovil domácí zpravodajskou službu, by musel být padlý na hlavu - takto si ale možná na Bisce někdo ruské diplomaty karikuje. Úplně nesmyslná představa je, že by se takto zachoval příslušník ruské zpravodajské služby vůči svému kolegovi, jak fabuluje BIS, a vládní činitelé jí to papají i s navijákem.

Že by to celé byla čistě ruská kombinace, jako že ruský zpravodajec s diplomatickým krytím osloví domácí zpravodajskou službu, to by bylo myslitelné snad jen v krajním případě, kdy by ruští zpravodajci byli v roli psychoanalytika, který zkoumá, jaké až bludy je zkoumaný pacient (BIS) schopen považovat za možné, ba dokonce za pravdivé. Nevím ale, co by Rusové s takovým poměrně nadbytečným poznatkem dělali, podle mého soudu mají Bisku za ty roky dobře přečtenou a nepotřebují si potvrzovat potvrzené. Ovšem ze strany BIS by byl intenzivní konfrontační zájem ruské zpravodajské komunity neklamným znamením vlastní velikosti a důležitosti na stráži míru a demokracie! Takže zde je přání otcem myšlenky.

A že by takto jednal ruský diplomat (či dokonce zpravodajec), převerbovaný naší zpravodajskou službou? Že by Biska takto odkopala a tudíž odrovnala svého zvěda? No, být ředitelem BIS, vzal bych si delší volno na meditaci a reflexi, kam jsem to tu službu dotáhl, když jsou lidé schopni si o ní myslet, že by něčeho tak podlého byla schopna.

[o]

Kdo a proč je původcem této zpravodajské hry?

Podle mě nejde o zpravodajskou hru, ale o kombinaci, která vznikla na BISce, a to ať už poslal zhrzený Rus anonym, nebo ne. BIS onu »vstupní informaci« buď sama špatně vymyslela, nebo ji dostala, ale zprvu špatně (tendenčně) vyhodnotila, a navíc neudržela v utajení (pokud ji nepustila sama). Státní zastupitelství teď bude mít důležitou roli, aby vyšetřilo, kde tato (dez)informace »dostala nožičky«, protože tím by se vyšetřovatelům této aféry mohlo dostat onoho archimédovského pevného bodu, od něhož by se pak odvíjelo další šetření.

BIS nezpracovanou informaci, u níž byla chybně vyhodnocena věrohodnost, podle všeho neprodleně sdělila vládě a policii. Bude tedy zřejmě naznačovat, že únik nastal mimo ni. Co se týče vládního aparátu, je to zahrávání si s ohněm.

Pokud jde o speciální útvary policie, ty měly tradičně velmi profesionální úroveň a co do průsaků informací byly hermetické, protože by si samy působily velké komplikace. Mám s jejich prací perfektní zkušenost, když jsem před více jak 20 lety organizoval návštěvu ředitele CIA v Praze, a přestože on sám řekl, že již druhého dne můžeme informovat tisk o všem, kromě destinace, kam od nás odlétl, doposud neřekl nikdo nic.

Klíčovou otázkou ovšem je, jakým zkratem mohla BIS dojít od ricinové pomluvy k závěru, že jsou ohroženi nějací tři nébichové v Praze. Svědčí to o strašné protiruské předpojatosti, hraničící s hysterií, která musí panovat v určitých patrech BISky. Jak se ukázalo, ani ze samotné »informace o ricinu« se žádným způsobem nedalo vyvodit, že by byla zaměřena proti těm třem bezvýznamným komunálním politikům. Krom toho se pak zjistilo, že nešlo o ricinovou informaci, ale o pomluvu, a nyní nelze vyloučit, že vlastně ani ta pomluva neexistovala.

Zaznamenala jsem názor, že cílem akce je zhoršení česko-ruských vztahů do takové míry, aby nebylo možné z tohoto důvodu, aby prezident republiky Miloš Zeman odjel do Moskvy na vojenskou přehlídku u příležitosti 75. výročí Vítězství nad fašismem (koná se 24. června ve výročí Přehlídky Vítězství z roku 1945; prezident Zeman 17. června oznámil, že nejede z důvodu koronaviru). Co vy na to?

Cílem této špinavosti nepochybně bylo zhoršení česko-ruských vztahů. Nejde jen o cestu prezidenta Zemana, ale i o atmosféru lemující uvažovaný tendr na dostavbu jaderné elektrárny. Hybridní válečníci takovýchto afér budují celé sady. Rychle někoho obviní a pak se jen odvolávají na své pomluvy (»je známo, že...«). Takto se v té Andersenově pohádce šily císařovy nové šaty.

Zajímavé je, že tato nedošetřená obvinění (sestřelení malajsijského boeingu nad Ukrajinou, vražda Litviněnka, pokus o zavraždění Skripala) mají jako důležitý atribut cosi, co údajně jednoznačně ukazuje na pachatele, tedy Rusko. Jednou je to raketa BUK, kterou mají ale i Ukrajinci. Polonium použité v Litviněnkově případě bylo stopově zachyceno mezi Moskvou a Londýnem, ale podle jednoho německého vyšetřovatele v opačném směru, než jak se tvrdí. Novičok z případu Skripalových měl být výhradně ruským atributem, ovšem velkým problémem je, že ti vědci, co vyvinuli novičok, jsou již od roku 1992 ve Spojených státech i se svými laboratořemi a dokumentací.

A současný ricin má snad evokovat mediálně známou vraždu bulharského emigranta Georgije Markova v Londýně v roce 1978, provedenou právě ricinem za technické pomoci ruské zpravodajské služby.

Jsou to prostě hry s náznaky, které se sice později nepotvrdí, ale jsou vrstveny na sebe za účelem vytvořit určitou atmosféru, kde by se další podobná nařčení už vršila na sebe. Podstatou tohoto modu operandi je nic nevyšetřit způsobem, který by obstál před soudem, ale drze tvrdit, že se tak stalo.

Premiér Babiš na tiskovce, kde oznámil údajné rozuzlení případu, řekl, že ruští diplomaté způsobili komplikaci v česko-ruských vztazích. Není to právě česká strana, která tyto vztahy komplikuje? Rekapituluji z poslední doby: odstranění sochy osvoboditele od fašismu Koněva, instalace pamětní desky vlasovcům, provokativní přejmenování náměstí, kde sídlí ruské velvyslanectví.

Já jen doufám, že ruský medvěd má pevné nervy a nebude akceptovat toto primitivní bičování vášní. Jistěže bude mít problémy s ruskými vlastenci, kteří se budou právem cítit uraženi. To je ale přesně cílem těchto našich extremistických pošuků. Uvítal bych, kdyby ruská strana byla schopna reagovat paradoxně a uvědomit si, že tyto aféry naopak přivedly mnoho mladých lidí ke studiu, co se tehdy vlastně stalo a jak to bylo. Dopátrají se sami skutečností, které už nezapomenou, protože jim je nikdo nevnutil, našli si je sami.

A pak se zjistí, že pomník Koněva sice tito novodobí obrazoborci odstranili, ale ta aféra zůstane v paměti a náměstí se tímto stalo navždy Koněvovým, ať už ho třeba stokrát přejmenují. A bude to mít výhodu, protože socha se dá odstranit a všelijak poškodit a potupit, ale vlastním studiem podpořené poznání nikoliv. Takže ti burani vlastně zvýraznili to, co chtěli vymazat.

Nutno ale znovu zdůraznit premiérova zlatá slova, že na našem území nebude trpět nic, co by zhoršovalo česko-ruské vztahy a poškozovalo jméno Ruské federace! Řekl to přesně takto a nebudu jistě sám, kdo ho v tom bude plně podporovat. Jsem ovšem zvědav, jak své razantní prohlášení bude realizovat.

I kdyby jeden z ruských diplomatů zaslal na BIS »oznámení«, proč byl vyhoštěn z Česka i druhý ruský diplomat? Proč nebyl vyhoštěn jen onen údajný pachatel této patálie?

Tady je asi důvodem legenda o tom, že oba byli spolupracovníky ruské zpravodajské služby, a tak museli jít oba, protože naši kontrarozvědčíci nám kapitalismus rozvracet nenechají.

Komická je fabulace s razítkem FSB, kterým prý musí být schváleno každé jmenování do tohoto postu, jak sdělil v rozhovoru onen povídavý (a možná i zbytečně psavý) z oné dvojice Rusů. To se zase naši »investigativní« novináři ukázali, že mu to spapali! Razítko kontrarozvědky totiž musí být v procesu každého jmenování každého diplomata každé známé země, která má diplomacii a kontrarozvědku. Ta se totiž podílí na bezpečnostní prověrce.

Co když BIS hraje vlastní hru, která jde proti zájmům České republiky, protože naše republika by snad přece měla mít zájem na dobrých vztazích se všemi zeměmi, tedy i s Ruskou federací?

BIS by neměla mít zájem na jednom ani na druhém. BIS by měla plnit úkoly podle zákona, a tam nic takového není. Ani dobré ani špatné vztahy. Ani s Ruskem, ani se Spojenými státy. BIS má své úkoly a má je plnit »od podlahy«, padni komu padni.

Časopis Respekt sehrál v tomto případě trapnou roli, protože byl to on, který přišel s vážně míněným sdělením, že přiletěl ruský agent s jedovatým ricinem v kufru, a líčil různé detaily. A média - včetně veřejnoprávních - to přejala a dále příběh rozvíjela. Jak se to odrazí ve vnímání časopisu?

Myslím, že tato kapitola v historii časopisu Respekt bude poslední, a zároveň první v historii časopisu »Despekt«. Oni se sice snaží dalšími neumětelskými kombinacemi z toho nějak vybřednout, ale zahrabávají se čím dál více.

Jediné, co podle mě mohli udělat, bylo dát karty na stůl, reportéra s ostudou propustit, naložit na něj hříchy celé redakce a vyhnat ho do pouště, jako toho kozla, o němž se píše v moudrých starých knihách.

Toto řešení ale nebylo realizováno, a to z pochopitelného důvodu. Lidé by totiž vznesli tradiční otázku v této situaci, totiž zda jsou v redakci Respektu blbí nebo koupení. Tady je pak každá rada těžká, když se jiná odpověď nenabízí.

Když to zobecníte, jakou úlohu hrají média, přesněji někteří novináři, ve zhoršování vztahů mezi státy?

Ve zjitřených vztazích, jako jsou česko-ruské, bohužel větší, než by bylo zdrávo. Například onen blbý ruský film o okupaci coby osvobození mohl být za normálních okolností českou stranou noblesně ignorován jako exces, který se holt v demokraciích stává, když stát nechce občany příliš regulovat a spoléhá na jejich kulturu a inteligenci a čest a smysl pro spravedlnost, včetně schopnosti chovat se důstojně k názorovému oponentovi.

Uvítal bych, kdyby ruská strana celou věc uzavřela s tím, že vlastně o nic nejde, protože provokace oněch tří ubožáků prostě nejsou způsobilé urazit ruskou stranu. Jak říkají Španělé, že nejsou hodny špičky stínu trusu koně sluhy mého.

Média mají schopnost rozdmýchat na základě fake news nenávist a paniku a ty pak živit, aby veřejnost odmítala cokoli, co se váže s Ruskem. Ale takové procesy jsou v rozporu s dobrými mravy, s povinností politiků a diplomacie pracovat tak, aby se předcházelo rozporům a nenávisti. Ostatně je to i v zakládací listině Severoatlantické smlouvy, je to obsahem česko-ruské smlouvy o přátelství z roku 1993. A to, co se u nás děje, jsou vůči Rusku nepřátelské akty. Vidíte to také tak?

Washingtonské smlouvy, zakládajícího dokumentu NATO, si nejen naši představitelé udělali toaletní papír. Dokonce zakazují o něm mluvit, mlčí jak hrob, když se jich na to zeptáte. Ti drzejší řeknou přímo, že to je dokument »překonaný« dalšími dokumenty přijatými v průběhu času. Je to hloupá lež, protože všichni nově přijatí členové NATO podepisují onu původní smlouvu! A tam je jediným závazkem řešit veškeré spory jednáním a zdržet se i vyhrožování. Situace je zralá na další »chartovní« prohlášení, ostatně pokusili jsme se něco takového formulovat s Miroslavem Polreichem již v roce 2016.

Stát by měl být přinucen dodržovat své vlastní zákony a smlouvy, k jejichž plnění se zavázal. Tento režim se k nim chová – co se Washingtonské smlouvy týče – stejně jako ten normalizační k občanským a politickým právům občanů. Kdo se z dějin nepoučí, musí je dost trapně opakovat.

Často jsem říkával, že mi je z něčeho špatně. Ale to byla jen taková fráze, jak jsem poznal nyní, kdy mi je z některých řečí a představitelů této republiky opravdu fyzicky šoufl. To jsem fakt ještě nezažil.

Problémy mezi státy se mohou řešit bez medializace. Halasná forma »ricinové kauzy« ukazuje na zjevný zájem o zhoršení česko-ruských vztahů. Ministr zahraničí Petříček však tvrdí, že nabízel ruskému velvyslanci věc řešit diskrétně, ale ten na to prý nereagoval. Co vy na to?

Ano, myslím, že zveřejnění bylo konečnou fází kombinace, jak zhoršit vzájemné vztahy. Stačilo počkat do léta, kdy oběma diplomatům končilo funkční období, oni by se vrátili do Ruska a k případnému dalšímu působení na našem území by již nedostali souhlas.

Kdyby chtěl ministr Petříček řešit záležitost »na úrovni«, sdělil by ruskému partnerovi, že počká do léta, až oba diplomaté odjedou, s tím, ať ruská strana pro ně případně nežádá o další agrément, tedy souhlas s případným jejich opětným jmenováním.

Pokud jde o rychlý odjezd, myslím, že u onoho pravděpodobně se provinivšího diplomata by se dalo dosáhnout dohody. Nicméně ten druhý byl obětí, a důvodem k jeho vypovězení byla pouze fabulace nějakých našich chytráků, že je ruským špiónem, který je českým občanům nebezpečný.

Ve vašem komentáři na serveru Česká pozice jste uvedl, že česká diplomacie se zachovala »vidlácky«, když vypověděla i diplomata-oběť této aféry. Proč to tedy udělala?

Udělala to podle mého soudu proto, že akceptovala tu nesmyslnou představu, že oba diplomaté jsou příslušníky ruské zpravodajské služby. A naše služba potírá ruské zpravodajce způsobem, o kterém se jednou bude psát v učebnicích. Jen je potřeba dodat, že čtenáři budou přitom slzet.

Jímá mě strach a hrůza a děs, když si pomyslím, že takovéto šaškárny jsou zřejmě podle vedení BIS náplní práce této služby. Ta však pouze plýtvá svými kapacitami a nechává se vodit za nos nejen svými protivníky, ale i svými předpojatostmi, hraničícími s mýty (ne-li s něčím, co už má číslo diagnózy). Skuteční škůdci přitom využívají toho bezpečnostního vakua a mají pré. Oblastí současných zpravodajských aktivit je více než kdy jindy hospodářství, věda a výzkum, energetika, finančnictví.

Tragickou okolností je, že v nedávné době byl rozmetán akademický tým zabývající se bezpečnostním výzkumem, který dokončil projekt, jehož cílem je zvýšit povědomí všech exponovaných organizací a jejich pracovníků o tom, jaké informace by měli chránit a jakým způsobem. V podstatě dělali práci za BIS, ale vděku ani zastání se nedočkali.

Domnívám se, že někomu vadila představa účinné – doslova kruhové – ochrany senzitivních informací zejména z oblasti výzkumu a vývoje České republiky. Žijeme zde v atmosféře podobné době, kdy jsme byli podřízeni Sovětskému svazu, který mohl všechno a měl nárok na všechno. Jeho roli nyní v režii podobných dogmatiků zaujaly zejména Spojené státy.

Zpravodajci dluží veřejnosti v tomto směru osvětu! Museli by ale přiznat, že spojenci nespojenci, největší zpravodajské bitvy se odehrávají mezi Němci, Brity a Francouzi s tím, že všechny je odposlouchávají Američané. Důvody jsou jako vždy falešné, třeba »boj proti terorismu«, avšak ve skutečnosti jde o hospodářskou špionáž, jako ostatně vždy.

Proč tři pražští starostové dostali policejní ochranu, když BIS věděla, že žádný agent s jedem nepřijel?

BIS věděla, že se nic neděje, ale v rámci té špinavé protiruské kombinace dezinformovala policii, která ale už jednala profesionálně podle zákona. Nemá totiž v popisu práce ověřovat, zda ji BIS nevěší bulíky na nos. Každopádně bych rád měl ve vedení státu politiky »s koulema«, kteří by důsledně trvali na pečlivém vyšetření tohoto obludného případu ideologické manipulace s důsledkem vyčerpání policejních kapacit a na řádném potrestání viníků, padni komu padni.

Prezident Zeman se často kriticky vyjadřuje o činnosti BIS, známe jeho výrok o »čučkařích«, ale prý má důvěru ve Vojenské zpravodajství. Je kvalitativní rozdíl mezi těmito dvěma zpravodajskými službami?

Ano, z výročních zpráv těchto služeb je zřejmý kvalitativní rozdíl, který se v průběhu let zvětšuje. Sebereflexe vojenských zpravodajců nachází výraz i v tom, že by zřejmě rádi oželeli zvyk vydávat každoročně takzvané výroční zprávy. Ty jsou celkem k ničemu, protože vycházejí téměř s ročním zpožděním, ale horší věc je, že v případě BIS začínají čím dál více sloužit k hybridní manipulaci s veřejností. Příkladem budiž hanebný exkurz »odborníků« z BIS do oblasti školství, konkrétně jejich kritika »sovětských« osnov výuky dějepisu (vulgo »dějeBisu«).

Novinář Ivan Hoffman řekl, že BIS je filiálkou CIA a odkázal na vyznamenání, které vloni dostal ředitel BIS z rukou šéfky CIA. Vidíte to taky tak? Ovšem ono vyznamenání je prapodivné. Předala je americká rozvědka (CIA) s vnějším polem působnosti české kontrarozvědce (BIS) s vnitřním polem působnosti. Anebo to vlastně do sebe zapadá, neboť CIA působí i uvnitř České republiky?

Ano, selský rozum napovídá, že když útočník chválí soupeřova obránce, je něco přinejmenším divně. Američané se zřejmě snažili ten blbý dojem rozředit tím, že americká vojenská rozvědka dala jakési vyznamenání též řediteli našeho Vojenského zpravodajství, ale nijak zvlášť ten blbý dojem nenapravili. Navíc, jestli se mezi sebou vyznamenávají představitelé tajných služeb, proč s tím otravují veřejnost?

Do roku 1990 se totiž většina těchto služeb chovala jako služby tajné. Pak se ale otevřely veřejnosti, začaly se nazývat službami zpravodajskými, začaly zveřejňovat výroční zprávy, jména a dokonce i fotografie svých ředitelů. To bylo v době, kdy se na chvíli zazdálo, že svět pochopí prorockou Gorbačovovu výzvu. Jenže ten skončil špatně, jak už to u proroků bývá. Starý Bush se rozpomněl na svá zpravodajská léta a rozhodl se »dorazit« Sovětský svaz (mimochodem, je zajímavým rysem hybridní války, že Putinovi se neustále předhazuje, že sloužil ve zpravodajské službě, ale u starého Bushe nikdo s takovou úporností neopakuje, že šéfoval CIA!).

Zpravodajské služby se sice podílejí na nové studené válce, ale dělají ze sebe dobráky hrající s veřejností »otevřenou hru«. To je však fígl, součást hybridní války. Zpravodajské služby místo informování veřejnosti jí manipulují. To můžeme vidět na několika posledních výročních zprávách BIS. Proto zastávám názor, že by se zpravodajské služby měly stát zase tajnými a úplně se stáhnout z veřejného života.

Proč premiér Babiš i mnozí další pravicoví politici veřejně děkovali BIS? Pokud to byla promyšlená zpravodajská kombinace, za co Bisce děkovali?

Premiér podle mého soudu zaujímá, co se zpravodajských služeb týče, takzvaný »nízký profil«, nechce být moc vidět ani se angažovat. Což znamená, že jde cestou nejmenšího odporu. Nehádá se s nimi a kdoví, nakolik je vláda vůbec úkoluje. Jestli vůbec. To současně ale znamená, nakolik je kontroluje!?

Premiér má k tomu osobní důvody, protože nechce rozviřovat otázku své minulosti. Ne proto, že by tam měl slabé místo – nejsem sám, kdo je přesvědčen, že celá ta kauza kolem jeho »štráfu« (záznam v registru svazků StB) je bez reálného podkladu a že nakonec bude očištěn. Vím ale, jak mnoho energie vynakládaly různé kruhy z Česka, aby mu u bratislavských soudů maximálně zkomplikovaly život a přitížily. Někteří exponenti se dokonce nezdráhali lhát v tom smyslu, že zatajili jim známé skutečnosti, které by nutně musely vést k Babišovu očištění.

Krom toho si myslím, že Babiš stát vede rozumně a zabývá se věcmi, které jsou podle něho důležité, a neplýtvá silami na to, co podle něj důležité není. Nebo na to, čemu prostě nerozumí. Každý manažer si musí udělat cost/benefit analýzu, jestli se vyplatí do určité problematiky namáhavě pronikat, anebo to risknout a ignorovat a doufat ve šťastnou kartu. To se ale může vyplatit v normální, nikoliv v této exponované době.

Optimální by bylo, kdyby premiér po konzultaci s opozicí jmenoval nového ředitele BIS, který by službu zbavil politických ambicí a nasměroval ji na plnění prioritních úkolů stanovených na základě profesionální, nikoliv politické analýzy. Politici pouze mají za úkol ony zpravodajské priority schválit, zaštítit, kontrolovat jejich plnění a pravidelně je aktualizovat.

Měli by se inspirovat tím, co řekl kdysi ministr Pavel Bratinka: »Chceme vybudovat takový zpravodajský systém, který by nám vyhovoval i v době, kdy budeme v opozici.«

Monika HOŘENÍ

18. 6. 2020  Monika HOŘENÍ