Krize světa, který se nechce měnit

Pandemie koronaviru, která zasáhla lidskou pospolitost, ukazuje, jak zranitelná je současná civilizace. Připomíná, že i při veškerém společenském bohatství, technologickém pokroku a vědeckém potenciálu, který je k dispozici, existují mimořádná rizika, jimž lze čelit jen s obtížemi a za cenu značných obětí. Potvrzuje se tak naléhavost krizové spolupráce vrstev a tříd v jednotlivých zemích a státech a dalších institucích v mezinárodním měřítku.

[o]

Globalizace trhů a styl života spojený s pohybem a přesuny ohromných počtů lidí po celé planetě dopady pandemie podstatně umocnily. Je nepochybné, že smrtící infekční nákazy jsou i nyní významnou hrozbou pro celou lidskou pospolitost. Evropa a Severní Amerika si s určitou lhostejností navykly, že postižen bývá jen takzvaný třetí svět. Nyní s překvapením zjistily, že nová pandemie zasahuje i ty společnosti, které si až dosud zakládaly na své převaze ekonomické, technologické, politické a sociální.

Pro celé lidské společenství přináší pandemie koronaviru trpké poznání, pokud jde o limity systémů zdravotní péče i v mnoha vyspělých zemích. Zřetelně se ukázalo, jak nebezpečné je ořezávání kapacit, jejich omezování aktuální potřebou a měřítky okamžité ekonomické efektivnosti. V případě bohatých Spojených států vylučování desítek milionů občanů ze zdravotního pojištění pak demonstrovalo, jak asociální sobectví majetných zasahuje a ohrožuje nejen zdraví a životy těch dole, ale všech.

Česká společnost se dokázala v prvních kritických týdnech a měsících, kdy čelila koronavirové nákaze, spojit ke spolupráci. Soudržnost a solidarita s ohroženými a slabými to byla na dobu, která poměřuje vše materiálním ziskem, výjimečná. Schopnost pomáhat si navzájem a podřídit se striktním protikrizovým opatřením zabraňovala větším ztrátám na životech. Vláda se při vší mimořádnosti situace vypořádala se svou rolí bez zásadních chyb. Některé vyspělé země přitom z řady důvodů utrpěly vysoké lidské ztráty.

Troufám si ale tvrdit, že by bylo chybou omezit se jen na zúžené vyhodnocení pandemické krize a jejích důsledků. To, co se odehrálo, by mělo vést k závěrům daleko širšího dosahu. V mnoha ohledech jde o silný podnět k přehodnocení dosavadního přístupu ke všem současným hrozbám – ekonomickým, sociálním, vojenským. K těm, které jsou spojeny se sobeckým a silovým jednáním, s ničivými dopady na přírodu, které si každoročně vyžadují bezpočet lidských obětí a které mohou vést i k zániku lidského rodu.

Děravý systém zdravotního pojištění a drahé a přitom v krizi nedostačující kapacity zdravotní péče a neschopnost účinně chránit životy slabších občanů – to předvedla v krizi i supervelmoc Spojených států, které by při svém ekonomickém a technologickém potenciálu a kapacitách výzkumu mohly a měly podstatně přispívat k úsilí lidstva o přežití a řešení globálních problémů. Namísto toho se zakopaly v roli jedné z překážek humánních a racionálních řešení.

Prvořadými problémy jsou dnes extrémní spotřeba surovin a energií, udržování a prohlubování sociální nerovnosti, pomalé řešení ekologických rizik a nesmyslná míra zbrojení spolu s angažovaností velmocí v konfrontacích, agresích a ekonomickém vydírání a drancování slabších. Evropská unie se ukázala neschopná efektivně reagovat na pandemii. Oproti tomu je vždy připravena s předstihem naslouchat požadavkům kapitálu a být pojistkou výsad elit a v blahobytu žijící bruselské byrokracie. Schopnost EU čelit eskalaci zbrojení a expanzím a vyrovnávat se i s dalšími hrozbami současného světa je malá. K migračním vlnám a k rozvratu zatím spíš přispívá, než aby jim předcházela a uměla čelit.

Jsem přesvědčen, že jednou z klíčových otázek je, jak zamezit do budoucna nezměněnému pokračování ekonomiky založené na extrémech privatizace zisků a socializace ztrát. Je to zjevně svět v krizi. Lidská civilizace a v ní Česká republika přežije a vyrovná se s hrozbami současnosti za podmínky, že budeme solidárně spolupracovat. Kapitál preferující zisk před ekologickými a sociálními ohledy a jemu podřízené a s ním propojené elity fatálně marní čas i mrhají prostředky, které lze k řešení využít. Pandemie varuje, že chce-li člověk úspěšně čelit existenčním hrozbám, pak konfrontační, sociálně ostře rozdělený lidský svět se musí podstatně změnit. Ve svět solidárnější, sociálně spravedlivější, mírový.

Miroslav GREBENÍČEK, poslanec (KSČM)

19. 6. 2020  Miroslav GREBENÍČEK