O vymývání dětských mozků

Včera jsem zaslechl debatu dvou asi dvanáctiletých kluků. Jeden z nich vyprávěl o tom, že u nich ve městě zbourali telefonní budku a že vůbec netušil, že v ní byl telefon, ze kterého se dalo volat. Druhý se přidal s tím, že mu pan učitel říkal, jak strašně se lidem dříve žilo, protože nebyly mobilní telefony ani internet a že telefon byl přišroubován do zdi, a ten, kdo chtěl volat, musel zůstat na místě a nemohl s telefonem chodit. Debata se rozvinula i na téma her, protože fakt, že děti neměly gamepady a konzole, byl pro oba kluky naprosto nepochopitelný.

Nejprve jsem chtěl do jejich dětské debaty vstoupit a vysvětlit jim, že pozvolný rozvoj mobilních telefonů začal v Evropě až v první polovině devadesátých let a že v roce 1987 bylo v síti internet na celém světě pouze necelých třicet tisíc počítačů, ale nakonec jsem to vzdal. Děti už se totiž mezitím bavily o nové internetové hře a retro téma už nebylo number one.

[o]

Tato historka by byla úsměvná v případě, že by šlo o ojedinělý případ vymývání dětských mozků. Bohužel kapitalismus řízený pouze a jenom ekonomickými zájmy mamutích korporací cílí záměrně upravenými fakty především na mladou generaci s cílem vychovat si nové poslušné konzumenty. A tak se zásadní zkreslování ekonomické a kulturní situace osmdesátých let minulého století stalo nepsaným metodickým pravidlem, kterým se mnozí pedagogové poctivě řídí.

Začalo to úpravou historických dat v hodinách dějepisu, což ovšem nemělo valný efekt, protože dětem jsou většinou dějepisná fakta ukradená. A tak si někteří fanatičtí kantoři našli jinou cestu – technologie. Je přeci tak jednoduché tvrdit, že v osmdesátých letech minulého století neměly »chudáci« děti počítačové hry či že domácí hudební aparatury nebyly přenosné. Fakt, že je to dané technologickým vývojem, nikoliv politickou situací, se samo sebou zamlčí. Nutno dodat, že nejde o ministerský metodický pokyn, ale osobní aktivity některých kantorů, jejichž modlou zůstává Václav Havel a jeho konzervativní teze.

Dětský mozek je tvárný a lační po informacích, čehož bude jistě pravice i nadále aktivně využívat. Proto, pokud nebudeme schopni mladou generaci oslovit a nabídnou jim i jiný úhel pohledu, bude šance prosazovat levicovou politiku stále nižší a nižší. Žijeme totiž v době pozlátek, kde vyhrává konzumní způsob života. A vlastnictví nejnovějšího typu mobilního telefonu je pro mnohé důležitější než fakt, že jejich životy řídí hrstka těch nejmocnějších.

Martin KALOUS

19. 6. 2020  Martin KALOUS