Slepá ulička

V neutuchajícím hledání více či méně účinných východisek z ekonomické, sociální i hodnotové krize vyvolané pandemií koronaviru se objevila již mnohokrát vyvrácená idealistická myšlenka »nepodmíněného základního příjmu«. Tentokrát v podobě celoevropského konceptu, kdy by každý občan měl nárok na pravidelné platby od státu bez ohledu na to, zda pracuje, zda nepracuje či pracovat nechce. Koncept byl již ověřován v několika lokalitách Evropy, vždy s negativním výsledkem.

[o]

Reakce obou našich věcně příslušných ministryň Schillerové a Maláčové je neobvykle rychlá, operativní a v zásadě jednoznačně odmítavá. Je pouze třeba, aby podobné stanovisko zaujala i vláda jako kolektivní orgán a v případě potřeby ideu odmítl i parlament. V tomto případě totiž nejde o různé více či méně marginální iniciativy, které lze měnit ze dne na den, nýbrž o jedno z nejvýznamnějších, podobu státu, jeho politický, ekonomický i sociální systém na dlouhá léta měnících ústavních opatření.

Přibližme si to. Podle protagonistů koncepce všichni lidé bez rozdílu by dostávali pravidelné peněžní dávky bez ohledu na jejich činnost a jakýchkoli dalších podmínek. To by údajně nahradilo dosavadní složitý systém sociálního zabezpečení a zajistilo každému (bez ohledu na jeho podíl na tvorbě hodnot) zajištěné živobytí. Výše zaručené dávky se v různých návrzích pohybuje kolem minimální mzdy. V podmínkách České republiky by šlo – po odečtení úspor na Správě sociálního zabezpečení – o částku atakující půl bilionu korun. Bez jakékoli protihodnoty!

Někteří obhájci koncepce návrh základního nepodmíněného příjmu chápou jako příjem, který dostává každý občan nezávisle na své ekonomické situaci či jiných podmínkách a zajišťující mu důstojný život, neboť »každý má nárok na spravedlivý podíl na bohatství země, kterou užívá se svými spoluobčany«. Jinými slovy plošné rovnostářství překonávající rozsahem, hloubkou i důsledky dokonce i současné diskutované »opatrovné« reagující ovšem na mimořádnou situaci, kterou nepodmíněný příjem nepředpokládá.

Nebylo by dobré nad koncepcí bez zdůvodnění mávnout rukou jako nad něčím ekonomicky destruktivním. Někteří, slyšící na příjem bez práce s možností si jej dále zvyšovat, by mohli cítit určitou újmu. Proto je třeba věci diskutovat, klást otázky a odpovídat na ně. Odpověď si zaslouží především to, z jakého titulu vzniká každému nárok na »spravedlivý podíl na bohatství země«, nepodílí-li se na jeho tvorbě. Za druhé chybí určení, co to je v kvantitativním i kvalitativním vyjádření onen »spravedlivý podíl«. Konečně je zde substanciální otázka projevu »principu zásluhovosti«, mj. jednoho z nosných pro levicové i pravicové myšlení, byť v různých barvách a významu.

Ladislav ŠAFRÁNEK

20. 6. 2020  Ladislav ŠAFRÁNEK