Bydlení je právo

Každý den nacházím v elektronické poště pozvánky na semináře či tiskové konference, které se týkají bydlení v metropoli. Je to palčivé téma, které bude dominantní v blížících se volbách. Objevují se varianty spolkového, komunitního, družstevního a městem zvýhodněného bydlení. Už nikdo hlasitě nerozporuje fakt, že současný přístup musí projít postupnou, ale ve svém důsledku zásadní revizí. Předstihla nás Vídeň a do jisté míry i Berlín, především v podpoře sociálního i obecně dostupného bydlení.

[o]

V Praze je už více než dvě desetiletí iluzí masivní výstavba státních, obecních a družstevních bytů. A právě zabrzdění všech tří variant je důsledkem dnešního stavu. Stavu, který i ze slušného nájemníka dělá vazala, například řetězením smluv na krátkou dobu určitou, na kterou nelze sjednat ani pojištění bytu.

V době, kdy se panelákům ještě neříkalo králíkárny, platilo, že člověk nesměl užívat dva byty současně. Bylo to svazující, dalo se toho i zneužívat když se zjistilo, že dotyčný má solidně zařízenou chalupu, ale bránilo to situaci, které se dnes říká fenomén investičních bytů. Alespoň se už slovně uznává, že deformuje bytovou situaci a mnozí komunální politici trochu polohlasně souhlasí s názorem, že byty zkolaudované k bydlení se nesmějí stát předmětem byznysu, jakým je tolik populární krátkodobé pronajímání turistům, které stopnul až koronavir.

Zaujal mě postoj české vlády, která na návrh ministerstva financí vyhlásila cenové moratorium, které neumožňovalo zvyšovat nájemné z bytů po dobu trvání mimořádných opatření. Bylo mi podrobně vysvětleno, že cílem moratoria bylo ochránit nájemníky v době snížené mobility obyvatel, kdy byly omezeny možnosti prohlídek a stěhování. Mimořádná opatření začala platit od 14. či 15. března, ale cenové moratorium bylo schváleno s účinností od 24. dubna. Tedy po jednačtyřiceti dnech. I tak to mělo kladný ohlas u veřejnosti i v médiích. Vláda dala lidem záruku, že v těžkých časech náklady na bydlení neporostou. A z dikce zákona o cenách vyplývá, že lze cenové moratorium vyhlásit maximálně na dvanáct měsíců. S tak dlouhou dobou nikdo rozumný nepočítal, ale krátká doba jeho platnosti šokovala. Skončilo dnem, kdy přestal být omezen volný pohyb osob. Tím prý odpadlo riziko, že by pronajímatel zneužil silnějšího postavení vůči nájemníkovi. A také ujištění, že v současnosti není v zájmu majitelů domů nájemné zvyšovat, a to ani u nově uzavíraných nájemních smluv. Ne všude se tím řídí, pokud mám věřit tomu, že jedna z pražských městských částí zvedla nájemné bezmála o sto procent těm nejpotřebnějším a nechala je čekat na smlouvy pro letošní rok až do poloviny dubna. Teď probíhá šetření, zda bylo vše lege artis, takže detaily až příště.

Petr BURDA

25. 6. 2020  Petr BURDA