Některá zrcadlení našich dnů

Dopady pandemie jsou nejen zdravotní, geopolotické či ekonomické, ale i mezilidské, sportovní, kulturní, vzdělávací, ekologické - prostě najdete je ve všech odvětvích života. Nad dopady, ale i nad mezietnickými spory v USA, se zamyslel i Tiberio Graziani z Mezinárodního institutu pro globální analýzy…

Pandemie - mezinárodní vztahy

1) Pokud jde o mezinárodní vztahy, pandemie podkopala tradiční partnerské vztahy, zejména vztahy na Západě, urychlila procesy rozpadu Evropské unie, přispěla k omezení integračního procesu euroasijské hospodářské unie, zdůraznila nastupující váhu Ruska a Číny.

Zdá se, že systémy založené na liberálních demokratických principech, na individualismu a na tzv. západních hodnotách neodolají zkoušce pandemií této velikosti. Uplatňování těchto zásad nebo hodnot ve spojení s procesem globalizace zničilo sociální systém v celé Evropě, zejména ten, který se týká veřejného zdraví.

Pandemie bude jedním z faktorů, kvůli kterým vzniknou nové mezinárodní vztahy a nové vládnoucí třídy. Z tohoto hlediska budou nejlépe vybavenými národy pravděpodobně ty, které potvrdí hodnoty solidarity a pospolitosti jako základu politické suverenity.

2) Mezinárodní vztahy nebudou po koronavirové krizi pravděpodobně stejné. Nyní se zdá, že Evropané se vracejí zpět do nacionálního a dokonce regionálního sobectví. Typickým případem se ukazuje napětí mezi ústřední vládou Italské republiky a některými regionálními guvernéry.

Stejné zásady, které dosud upravovaly mezinárodní vztahy, se ze dne na den zdají být zastaralé. Rovnováha mezinárodní moci se mění. Tato změna by se mohla stát nezvratnou, pokud organizace, jako jsou OSN, MMF, WHO a vojenské struktury, jako je NATO, nedokáží zavést odpovídající strategie.

3) Pandemie prokázala nedostatečnost nadnárodních struktur založených na liberálním demokratickém modelu a na tzv. západních hodnotách. Budou muset být vybudovány nové instituce založené na vztazích solidarity. Z tohoto hlediska by mohla být fóra BRICS dobrou zkušeností pro implementaci a rozšíření po celém světě.

Pandemie - globální hráči

1. Osobně nemám strach z pandemie. Pokud porovnáme pandemii koronaviru s »velkou chřipkou« (tzv. španělskou) z let 1918-20 nebo s asijskou chřipkou z let 1956-60, které zabily miliony lidí, můžeme se považovat za šťastné. Rozumím však panickým projevům, které se občas odehrávají v různých částech světa. Podle mého názoru pocházejí z přebytku pravdivých a nepravdivých informací, které zůstávají v informační síti a neustále je opakují sociální sítě.

Spíše jsem znepokojen nedostatečnou solidaritou projevenou Evropskou unií a jejím zpožděním při plánování pomoci členským zemím, jako jsou Itálie a Španělsko.

2. V rámci hospodářské soutěže mezi národy jsou katastrofy (přírodní nebo umělé), jako jsou zemětřesení, záplavy, požáry, hladomory, exody a migrace také formovány pro účely silových strategií. Kromě svého specifického původu je tedy také pandemie koronaviru zahrnuta mezi prvky porovnávání mezi současnými hlavními mocnostmi. Z tohoto konkrétního hlediska se současná „pandemie“ - jako hrozba pro světové zdraví - stává jakýmsi globálním praktickým cvičením v kontextu tzv. hybridní války; zejména se mi to jeví ve dvou podoblastech: oblasti »informační války« a »humanitární diplomacie«.

V současné pandemii se zdá, že informační válka hraje velmi důležitou roli a v některých ohledech je rozhodující kvůli všudypřítomnosti informačních a komunikačních technologií (ICT). Chci-li být syntetický - možná i banální - informační válku v době koronaviru vyhrají ti, kdo vlastní nejvýkonnější algoritmy a platformy.

3. Současná pandemie odhalila křehkost států, přinejmenším těch západních, a jejich podřízenost majitelům velkých digitálních infrastruktur. Dnes jsou to velké digitální infrastruktury, které lidem umožňují »stýkat se« a zajišťovat základní služby. Úloha, kterou ICT v posledních týdnech přebírá, bude řešena po nouzové situaci jednáními mezi hlavními společnostmi v oblasti ICT a státy.

4. Konec pandemie je obtížné předpovědět. Podle některých analýz by mělo dojít k jejímu skončení během několika měsíců. Připomeňme si však, že pandemie tohoto typu mají dlouhý průběh, který musí vlády zvládnout…

Trump - Čína

1) Přístup Trumpovy administrativy k pandemii koronaviru byl od samého počátku matoucí, jako tomu bylo i v několika dalších zemích. Dále to byl přístup charakterizovaný nikoli vůlí omezit pandemii na racionálním základě mezinárodní spolupráce a solidarity. Naopak, Trump ustrašeně ukazoval prstem na Peking. Je zřejmé, že pandemie byla zneužita v krizi, kterou pohání Washington proti Pekingu. Trump se pokouší vrátit zdravotní krizi zpět do kontextu hospodářského, finančního a geopolitického sporu s Čínou, který od počátku charakterizoval jeho zahraniční politiku.

2) Austrálie se také snaží využít krizi způsobenou pandemií proti Pekingu. Činí tak pro vnitřní bezpečnost i pro geopolitické otázky, zejména ovlivňující Jihočínské moře.

3) Nejpravděpodobněji budou některé země v tzv. západním světě podporovat USA tím, že Čínu nějakým způsobem budou volat k zodpovědnosti za rozšíření koronaviru, aby s největší pravděpodobností oslabily její důvěryhodnost. To by se mohlo stát a ještě urychlit, pokud některá průmyslová odvětví zahájí soudní řízení proti Pekingu.

4) Intenzita současného napětí mezi Washingtonem a Pekingem bude sledovat vývoj účinků pandemie na oblasti hospodářství a financí.

Americké volby

Vzhledem k pandemii je velmi obtížné předpovídat americké prezidentské volby. Ještě před několika měsíci bylo Trumpovo znovuzvolení považováno za samozřejmost.

Globální »vypnutí« způsobené koronavirem, nárůst nezaměstnaných (odhaduje se mezi 25 a 30 miliony), kolaps cen ropy a Trumpova »originální« tvrzení společně vytvářejí ovzduší nedůvěry vůči současné republikánské administrativě. To se však automaticky nepromítá do výhod pro Demokratickou stranu, která se stále snaží krčit za Bidenem.

Údery, které vedl Trump během svého působení proti tzv. deep state (Hlubokému státu), destabilizovaly nejen Demokratickou stranu, ale také průřezové spojenectví velkých a silných nátlakových skupin v oblasti průmyslu a financí.

Dalo by se říci, že v tomto období, v USA, ale také v dalších zemích tzv. západního světa, není politika v dobrém zdravotním stavu. Vypadá tak, že trpí podivným virem…

Obecná atmosféra nedůvěry, která vane mezi všemi Američany, s největší pravděpodobností odmění kandidáta, který bude od nynějška do listopadu lépe schopen jednat s americkými lobbistickými skupinami, FEDem a Pentagonem, a který jim především prokáže svoji konkrétní spolehlivost.

Podle této logiky by měl být vítězným kandidátem Joe Biden. Ať už bude však Biden zvolen nebo bude Trump potvrzen, Američané budou mít vedení »pověřené« velkými průmyslovými skupinami, finančními prostředky a investory do digitálních infrastruktur, které díky pandemii přebírají stále větší rozhodovací roli.

V případě nadcházející administrativy vedené Joe Bidenem se velká americká strategie na mezinárodní scéně nezmění.

Nepřáteli budou vždy Peking a Moskva: dva klíčové hlasy euroasijské masy. Pravděpodobně se nová administrativa bude snažit hnát, v závislosti na možných výhodách, Moskvu proti Pekingu, Peking proti Moskvě, Nové Dillí a Moskvu proti Pekingu.

Stejně tak se Washington pokusí dále oslabit Francii a Německo k posílení své výrobní produkce.

Nová americká administrativa bude mít za úkol předefinovat tradiční aliance, které vznikly po 2. světové válce v souvislosti s přeformulováním nového mezinárodního řádu.

Washington bude nucen posílit své vztahy s Británií, Izraelem a Japonskem. Posílení zvláštního partnerství s Londýnem bude zaměřeno na pomoc Washingtonu ovládat země kontinentální Evropy, omezit hegemonické cíle Paříže a Berlína a mezinárodně ovlivnit světový finanční trh. Stále v rámci kontroly nad Evropou a »zadržování« či lépe destabilizace Ruska bude Washington pokračovat ve své politice »přátelství« s Varšavou, Kyjevem a Tbilisi.

Obnovený přátelský vztah s Izraelem, také z důvodu nepředvídatelnosti Erdoganova Turecka, umožní USA zachovat si svoji roli na Blízkém východě, zejména v souvislosti se sporem s Íránskou islámskou republikou. Pravděpodobný nový vztah s Tokiem bude založen na společné opozici proti Pekingu.

Nic nového pod sluncem

Mezietnické protesty jsou v americké politické a socioekonomické dynamice konstantou. V jistém smyslu lze samotnou historii Spojených států interpretovat jako historii vztahů mezi etnickými skupinami, která se v rámci specifické severoamerické ideologie »zjevného předurčení« (Manifest Destiny, 1845) zhoršila. Zvláštností této ideologie, jakkoli úzce souvisí s moderními hodnotami liberalismu a jejich současným vývojem, je ohraničení jejich pojmového horizontu v mezích interpretace novozákonní historie a morální ospravedlnění jejich práce pro třídy, skupiny a etnická uskupení, které dominují americké společnosti.

Myšlenka stavby Města na kopci (biblická metafora používaná v USA k vyjádření americké výjimečnosti - pozn. překladatele), stále na základě amerického hegemonického projektu, nám dnes dává zpět roztrhanou a nejistou zemi, ve víceletém hledání vnitřního nepřítele (nyní černoši, ale i policisti), nebo vnější (nyní Čína, ale také Rusko) a »štěstí«. Násilné protesty posledních týdnů připomínají americkým občanům a světovému veřejnému mínění, že tzv. americký sen je noční můrou, v níž jsou oběťmi nejvíce marginalizované třídy a etnické skupiny. Ovládaní se bohužel nebudou moci probudit z této noční můry, protože jejich protesty jsou již široce využívány v souvislosti se současným střetem jejich vládců. Účelem plyšové podpory protestů od zástupců Demokratické strany je podporovat potenciální vzpouru na náměstích a vrátit to zpět do obvyklé dialektiky americké demokracie.

Tiberio GRAZIANI, Vision & Global Trends – International Institute for Global Analyses

Překlad Jiří MÁLEK

7. 8. 2020  Tiberio GRAZIANI