Rozhovor Haló novin s hercem a jedním ze zakladatelů Herecké asociace Ivanem Vyskočilem

Hrdiny, »kdy se to už smí«, nemám rád

Oslovilo mě, jak angažovaně a nebojácně veřejně vystupujete. Podotýkám, že »proti proudu«, tedy proti současnému mainstreamovému názoru, který plive na skutečnou historii osvobození ČSR od fašismu, vytahuje vlasovce jako hrdiny, vysmívá se hlavě státu apod. Kde se to ve vás bere?

Jak to často bývá, po bitvě jsou všichni chytří, a nejchytřejší jsou pak ti, kteří v ní nikdy nebojovali. A já hrdiny, »kdy se to už smí«, nemám rád. Podívejte, moje maminka prošla německým koncentrákem. Byla v Terezíně. Do transportu šla poměrně pozdě, a dříve, než ji Němci stihli poslat do vyhlazovacího tábora, jsme byli osvobozeni. A připomínám, že Terezín osvobodila Rudá armáda.

Také můj tatínek byl za války totálně nasazen, společně s Ondřejem Sekorou, Oldřichem Novým a patrně i s Janem Skopečkem, nedávno zemřelým hereckým kolegou.

A má statečná a silná maminka říkala, že po každé změně to je tak, jako když šlápneš do louže. Co první vyplave? Přece bahno! A v tomto duchu jsem vychovaný, jako obyčejný kluk ze Žižkova, který však za mého dětství a mládí nebyl proletářským Žižkovem. Já jsem nebyl ani pionýrem či svazákem, nepodepsal jsem Chartu ani Antichartu, zato jsem podepsal Několik vět a petici za propuštění Václava Havla z vězení. A nyní mě ti, kteří tehdy podepisovali Antichartu, budou vyučovat?

Provozujete velmi závislé povolání, protože vy herci jste závislí na herecké příležitosti. V dnešní době psát názorové sloupky – píšete pravidelně do rubriky Nedělní ráno s Ivanem Vyskočil na serveru Parlamentní listy - je vyloženě pro vás existenčně nebezpečné, nebo ne?

A viděla jste mě někdy v poslední době v televizi?

Když tak přemýšlím, tak jedině v reprízách. Například v poslední době jsem vás viděla ve skvělém filmu Mladý muž a bílý velryba (1978, rež. Jaromil Jireš). Nebo v Partě hic (1976, rež. Hynek Bočan). Vaše »Ka-Kamila« je nezapomenutelná. Také v Dietlově televizním seriálu Velké sedlo (1986, rež. František Mudra). A co dabing?

Tam mě neberou už léta!

Ano, herectví je hodně závislé povolání. Ale víte, kolik kolegů mi řekne: »Já ty tvé sloupky tak rád čtu, ale já to nemohu říci, protože bych s nimi nevydržel.« Jednou ze čtenářek je také Jiřina Bohdalová.

Takže jak vidíte, situace je horší než za komunistů. Je to horší!

[obrazek]

Nejste první, kdo mi z herců toto říká. Kdy se to stalo, že mezi lidmi profesně se pohybujícími v divadelním a filmovém prostředí ten, kdo nejde s proudem, či dokonce se staví na druhou stranu, je vyobcován?

Víte, já jsem byl po listopadu 1989 velmi nadšený, ale dnes mě až děsí, jak jsme byli – ačkoli jsme byli neangažovaná rodina – naivní. Kritizuji vše, o čem si myslím, že je špatné. Dám vám příklad: Dívám se na imigrační vlnu a říkám si, že nejsme přece nafukovací. Neříkám, že všichni tito lidé, kteří přicházejí, jsou špatní, to jistě ne – ale jak dlouho to ještě bude trvat? Kam se všichni tito lidé vejdou?

Mám zkušenosti od členů rodiny, kteří před rokem 1989 emigrovali. Oni se museli v zemi, do níž emigrovali, přizpůsobit a byli vděčni za každou pomoc, které se jim dostalo. A do Evropy přicházející imigranti si myslí, že se vše bude točit kolem nich a podle nich. Mně se líbí názory k této otázce slavných herců Brigitte Bardotové nebo Alaina Delona, kteří jsou také velmi ostražití.

Ptala jste se, kdy se vytvořily určité bariéry mezi námi herci, co se týče veřejných otázek a politiky. V té herecké rodině se to, myslím, rozdělilo tím, že někteří lidé jakoby neposlouchají, co se říká. Zrovna obezřetnost pana prezidenta v migrační otázce se mi velmi líbí.

Dalším důvodem rozdílných názorů mezi herci je Andrej Babiš. Když už byl ministrem financí, tak to začalo. Víte, kádrovat po třiceti letech kohokoli je nesmysl. Vždyť jsme kádrování nenáviděli. A teď slyším, že Babiš je takový a takový, že byl členem KSČ, a jeho tatínek... Ti současní svazáci, kteří třeba tvrdí, že existují desítky pohlaví, jsou zapálení ve svém boji stejně jako v 50. letech.

Mnozí kolegové herci se lehce nechají strhnout. Mám známou, která říká, že jí Babiš vadí proto, že chce řídit stát jako firmu. A stále to melou dokola. Používají i silná slova – je zloděj. Říkám jim, to je ovšem žalovatelné. A že to neříkáte o panu Bakalovi? Co máme z toho, že okradl horníky? A co pan Řebíček? Proč o tom nemluvíte – ptám se. Na to mi však nic neodpoví.

Myslím, že Miloš Zeman je nejlepší prezident, jaký tady byl, a Babiš je nejlepší premiér.

Jste jedním ze zakladatelů Herecké asociace, působil jste také jako její tajemník. Jen připomenu, že Herecká asociace je odborovou organizací herců a členskou organizací ČMKOS.

Ano, to říkáte správně. Jsem stále členem Herecké asociace a býval jsem členem jejího vedení.

Poté, co opadlo původní porevoluční nadšení, tak se objevily v naší branži různé problémy a my v asociaci jsme chtěli, aby v naší profesi platila nějaká pravidla - například pro dabing, také pro baletní umělce, kteří jsou v 35 letech pro tuto profesi vlastně již staří. Ale Václav Klaus coby premiér ODS tehdy řekl »ne«, podmínky pro všechny musí být stejné. Když tak o tom přemýšlím, šlo o to, vlastně umožnit bujení korupce.

Také přijetí Herecké asociace v hereckém prostředí bylo různé. Když jsme kolegům vysvětlili, že jsou to herecké odbory, to jsme se dočkali jízlivých reakcí ve stylu »jó, to budete dávat kolekce?«, prostě zesměšnění. To staří herci hned věděli, oč jde, k čemu má tato organizace sloužit. Ale mladí reagovali takto. Proto Herecká asociace nemá takovou sílu.

Ale uděluje ceněné Thálie.

Však to také stálo obrovskou námahu!

Jaká je tedy míra organizovanosti v Herecké asociaci?

Obecně mohu říci toto: Mladí ji víceméně obcházejí, stará generace nikoli. Čili zapojeni jsou hlavně herci středního a staršího věku.

Mám takovou osobnější otázku: Může vzniknout mezi herci upřímné přátelství? My diváci vídáme v pořadech, jak se herci hezky oslovují – Jiřinko, Stelluško, Bróďo, Nellynko... Není to jen póza, přetvářka, když si vlastně vzájemně konkurujete, kdo získá jaké angažmá?

Ale ano, máme mezi sebou i upřímné a dobré přátele. Ovšem platí i to, co jste řekla. Dokonce mohou být různé neshody a animozity i mezi hereckými manžely. Kdo však neměl žádné nepřátele mezi herci, byl Vladimír Menšík. Toho jsme měli všichni rádi.

Co říkáte spolku Milion chvilek pro demokracii, na jehož akcích se angažují také někteří vaši herečtí kolegové?

Hlavně by mě moc zajímalo, z čeho je tento spolek financován.

Tvrdí, že mají transparentní účet a na něj jdou příspěvky od veřejnosti.

No, a z toho platí ty obrovské obrazovky na demonstracích? Nemám na to důkazy, ale myslím, že to platí landsmanšaft. To je typická nátlaková skupina, která má zájem například na tom, aby byly zrušeny prezidentské dekrety.

To je zajímavé, slyšet od člověka z herecké branže něco o ohrožení prezidentských dekretů. Vy to stále cítíte jako důležitou součást našeho právního řádu?

Nenamlouvejme si, že tomu tak není. Tyto tendence jsou zde pořád. A jsem také občan, mohu se vyjádřit.

Na státní svátek České republiky 28. října 2018 jste obdržel z rukou prezidenta republiky Miloše Zemana státní vyznamenání, Medaili za zásluhy v oblasti kultury. Jakmile vešlo ve známost, že budete vyznamenán, tak se rozjelo úplné »tóčo«, viďte.

To máte pravdu. Volali mi novináři: »Dostanete státní vyznamenání? Tak ho odmítnete, že jo« - tohle říkali. Josef Kudláček mi napsal do mailu, že když medaili odmítnu a praštím s ní během slavnostního aktu, tak dostanu milion korun. To jsem už mnohokrát řekl a napsal, je to už veřejně známé. No, a když jsem tuto nehoráznost odmítl, a dokonce jsem zdůraznil, že jsem na ocenění hrdý, tak mě znectili.

V uvedeném roce obdrželi medaili za zásluhy spolu s vámi také Erik Best, Zdeněk Zbořil, Jiří Krampol, Karel Sýs, Vadim Petrov st., Lenka Procházková, Michal Macháček, Petra Kvitová, Ester Ledecká, Helena Suková, Michal David, Ondřej Hejma... - to byla celkem zajímavá skupina lidí. A ti zlí novináři volali i jim?

To nevím, protože jsem se jich přímo neptal. Ale vím, co vyváděli Michalu Davidovi, mému synovci. Volali, psali, kdo si medaili zaslouží, kdo nezaslouží. Mezi těmi opravdu zběsilými kritiky byl například Josef Chuchma nebo novinář Vilém Besser, který je synem vynikajícího českého herce stejného jména – a je smutné, že s ním jsem se znal a byli jsme přátelé. Vždyť já mám natočených 70 filmů a televizních inscenací, a velice úspěšných. Některé dostaly mezinárodní ceny, např. film Útěk režiséra Štěpána Skalského (1967), který získal Zlatého lva na benátském filmovém festivalu.

Takže věty, že »Vyskočil hrál podřadné role«, prostě neberu. Já jsem partneřil ve filmech i s Annie Girardotovou či Johnem Malkovichem.

To nám připomeňte, kde?

S Malkowichem při natáčení televizního filmu Bídníci (rež. Josée Dayan, 2000 – pozn. aut.), který se točil také v Praze. Zvládli jsme si i povídat, třeba u snídaně. Velké francouzské herečce Annie Girardotové jsem hrál syna ve francouzském seriálu Terč. Mluvil jsem dokonce francouzsky.

Takže jste hrál v zahraničních produkcích.

Nebo další příklad. V koprodukčním jugoslávsko-československém filmu Sarajevský atentát (1975, rež. Veljko Buljić – pozn. aut.) jsem hrál jednoho z atentátníků, kteří zabili Ferdinanda d’Esté. Právě tuto postavu ztvárnil skvělý herec Christopher Plummer. Takže mé herecké zkušenosti jsou i mezinárodní.

Jako mladý herec jste působil v pražském Divadle Jiřího Wolkera. Proč si toto divadlo neponechalo název po skvělém českém básníkovi a zaměření pro děti a mládež?

To je na dlouhé povídání. Nevadil snad ani Wolker, ale to, že to bylo divadlo pro děti a mládež. Přitom toto divadlo vzniklo za první republiky z iniciativy herečky Míly Mellanové. Bylo to první profesionální divadlo pro děti a mládež v Praze založené roku 1935! Zaniklo proto, že magistrát musel umístit někde hereckou skupinu, která odešla ze Švandova divadla (dříve Realistické divadlo Z. Nejedlého – pozn. aut.).

Ale doteď mohl i tento nový soubor nést jméno Jiřího Wolkera... Pane Vyskočile, když poslouchám vyprávění o té vaší skandalizaci poté, co jste získal státní vyznamenání, tak mě zajímá, odkud pochází taková nenávist některých lidí?

Ti, co nejvíce řvou, vám závidí, že na Pražský hrad nejdou oni. Pak je tu skupina těch, pro něž to není dost nóbl. Samozřejmě vadí současný prezident. Ovšem nutno podotknout, že jsou také ti, kterým je to jedno.

A jak to, že jsou také herci, kteří patří k Zemanovu okruhu, a přesto často hrají a vystupují?

Možná, že to tak otevřeně neříkají do světa jako já.

Postavil jste se za osvoboditele Československa od fašismu Ivana Stěpanoviče Koněva, který dobýval hitlerovský Berlín a osvobozoval Osvětim a Terezín, v němž byla vězněna vaše maminka. Vymezil jste se vůči moderátorovi Jakubu Železnému za jeho nevhodné vyjádření o Ludvíku Svobodovi. Za to každý občan, který ctí historii, vám musí poděkovat.

Však také, jak to mohl Jakub Železný říct? Vždyť je z židovské rodiny! Napsal jsem, že bych Železnému přál, aby si prošel s Ludvíkem Svobodou »mejdany« u Sokolova a Dukly, jak by byl vděčen za podporu Koněva v zádech. Já nevím, kde se to v těch lidech bere – to budou přejmenovávat i nábřeží Ludvíka Svobody nebo to, jež je pojmenované po kpt. Jarošovi, hrdinovi od Sokolova?

Víte, můj syn chodil s ruskou dívkou. Ta měla stařičkého dědečka, který přijel na tanku ze Sibiře až do Berlína, pak do Prahy, a on ještě tancoval kozáčka. Co nám budou povídat, že se Praha osvobodila sama? Když má sestra vzpomínala, že po nich »Němčour« střílel ještě daleko po 9. květnu 1945 a ruský vojáček ho zlikvidoval.

Jenže to o osvobození Prahy svými silami v Pražském povstání vykládá taky primátor Prahy.

Co si o něm může slušný člověk myslet? Copak jsme zapomněli, jak se Němci ve válce chlubili, že budou dláždit Václavské náměstí lebkami českých lidí? Přečtěte si projevy Heydricha – plánovala se totální likvidace Čechů! Co to tady melou někteří hlupci?

A takto se bavíte i s herci?

Ano, když mám k tomu příležitost.

Proč se nevysílají ve veřejnoprávní televizi některé pozoruhodné filmy, například Horoucí srdce o Boženě Němcové (1962, rež. Otakar Vávra), v hlavní roli s Jiřinou Švorcovou? Nebo Drsná planina (1979, rež. Jaroslav Soukup). To je film, v němž jste exceloval v jedné z hlavních rolí ochránce hranice, společně s Jiřím Bartoškou. Zdalipak by se k tomu pan Bartoška dnes hlásil?

To nevím, ale já se k tomu hlásím, to byl dobrý film.

Je paradoxní, že kdyby nebylo koronaviru, tak by ČT nezřídila třetí televizní stanici ČT3, která nabízí i mnoho pokladů československého filmu a československé televize...

Víte, když jste naťukla Horoucí srdce, v němž hrála Jiřina Švorcová - já jsem nebyl žádný její kamarád, ale vážil jsem si, že nepřevlékla kabát. Takových nebylo a není mnoho.

»Český člověk není tak blbej jako oni« - napsal jste nedávno, když jste komentoval počínání pražských starostů Zdeňka Hřiba, Ondřeje Koláře a Pavla Novotného. Já osobně se bojím šíření nenávisti nejen v rámci naší země, k čemuž přispěli i tito jmenovaní pánové, ale i mezi státy a národy – viz neustálé očerňování Ruska a Číny. Nemáte obavu také?

Mám, a ačkoli se veřejnosti stále předhazuje srpen 1968, nepřipomíná se květen 1945 a už vůbec ne září 1938! Na mnichovskou zradu se zapomíná. To se totiž dnes někomu nehodí.

Myslíte, že jde o záměr?

Víte, nám už mozky nevymejou. Naše generace – já jsem ročník 1946 – je zvyklá z dob, kdy jsme si mezi řádky uměli vybírat. Ale ti mladí, tam je velké nebezpečí. Oni toho mnoho nevědí, a tak lehce podléhají, co jim kdo nakuká.

Monika HOŘENÍ

20. 8. 2020  Monika HOŘENÍ