Rozhovor Haló novin s Lubomírem Štěpánem, kandidátem KSČM do Senátu ve volebním obvodě č. 45 - Hradec Králové

Do vrcholové politiky mají jít lidé se zkušenostmi ze samosprávy

Na podzim se budete ucházet o křeslo senátora. Nejde o vaši první kandidaturu do horní parlamentní komory. Co vás přimělo opět kandidovat?

Kandidovat do Senátu budu podruhé. Poprvé to bylo před šesti lety. Původně jsem znovu kandidovat nechtěl, chtěl jsem kandidaturu přenechat někomu mladšímu, průbojnějšímu a perspektivnějšímu, ale mí přátelé a straničtí kolegové mě přemluvili a stranické orgány to potvrdily.

Jste stavební projektant, třicet let zastupitel města Hradec Králové a osm let jste byl zastupitelem Královéhradeckého kraje. Jak hodláte své bohaté životní zkušenosti uplatnit?

Máte pravdu. V samosprávě mě již tak nic nepřekvapí. Myslím si, že do vrcholové politiky mají jít lidé se zkušenostmi ze samosprávy. Lidé, kteří znají potřeby obyvatel regionu, za který kandidují. Jen potom mohou tento region zastupovat a být pro něj prospěšní. Nechci vstupovat do vrcholové politiky pro své lepší finanční zajištění, ale proto, abych mohl pro svůj region, kde jsem se narodil a prožil skoro celý svůj život, a který mám tak rád, něco prospěšného udělat. A nejen pro svůj region, ale také pro celou republiku. Znám potřeby obyvatel Hradce Králové a jeho okolí. Jsem připraven pokusit se tyto potřeby řešit.

[o]

Jako projektant mám projektové myšlení. Umím nazývat věci pravým jménem. Vyznám se trochu ve stavebnictví i v dopravě, znám dobře samosprávu. Myslím si, že v politice je již dost právníků, doktorů medicíny a učitelů. Je potřeba, aby tam byli zástupci i jiných profesí s trochu jiným pohledem na svět.

Mezi voliči KSČM není Senát právě oblíbenou institucí. Jaký je váš názor na existenci horní komory?

Od počátku vzniku Senátu jsem přesvědčen, že je to zcela zbytečná komora parlamentu. Čím déle Senát existuje, tím více jsem o tom přesvědčen. To, co předvádí Senát a někteří senátoři v posledním období, je na hraně poškozování České republiky. Snaha o odvolání prezidenta republiky, řádně zvoleného občany s daleko větší volební účastí, než je tomu u voleb do Senátu, jen proto, že není části senátorů po vůli. Cesta předsedy Senátu a jeho delegace na Tchaj-wan v rozporu s mezistátní smlouvou. To jsou příklady toho, jak Senát fungovat nemá. Senát má minimální rozhodovací pravomoci a Poslanecká sněmovna ho snadno přehlasuje. Stojí Českou republiku mnoho peněz a přínos má minimální, mnohdy i záporný, jako například v případě Číny. Bohužel Senát tady je, zrušit se ho asi nepovede, a tak, pokud chceme jeho činnost zlepšit, musíme se do něj nejprve dostat.

Co byste v Senátu chtěl prosazovat? Jaké oblasti byste se chtěl věnovat?

Slušnou politiku, vstřícnou k lidem táto země, úctu k prezidentovi republiky a ostatním ústavním orgánům republiky. Chtěl bych, aby Senát byl skutečně pojistkou demokracie a pomáhal tvořit zákony této země, jak bylo deklarováno při jeho vzniku. Vím, že jeden člověk to nezmění, ale pokud voliči budou hlasovat rozumně, může být v Senátu víc senátorů, kteří nepracují pro hrstku bohatých a vlivných, ale pro obyčejné občany, a změnit by to šlo.

Svoji práci si umím představit ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu nebo ve výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. V obou těchto výborech bych mohl uplatnit svoje profesní znalosti a životní zkušenosti.

I když jde o senátní volby, voliče zřejmě zajímá především řešení problémů jejich regionu. Můžete shrnout, co je nejvíc trápí?

Problémů v regionu je mnoho. Jako všude. Já bych se chtěl soustředit na urychlené zahájení a realizaci dopravních staveb Severní tangenty i Jižní spojky v Hradci Králové a zrychlení výstavby D35 od Opatovic ke stávající silnici I/35 a do Olomouce. Vše s cílem minimalizovat tranzitní, hlavně kamionovou, dopravu v centru města Hradec Králové a v blízkém okolí.

Dalším problémem je cena bydlení v Hradci Králové. Proto bych chtěl prosadit státní dotace do bytové výstavby realizované městy, obcemi a bytovými družstvy s cílem snížit cenu nájemného a celkově cenu bydlení.

Na co by měli voliči myslet, až půjdou do volební místnosti?

Především na sebe a své zájmy, na rozvoj naší vlasti a svého regionu. Měli by zapomenout na populistická předvolební hesla a naopak si připomenout, kdo a kdy co udělal, kdo kdy co ukradl, pod cenou prodal nebo se jinak obohatil.

Jana DUBNIČKOVÁ

16. 9. 2020  Jana DUBNIČKOVÁ