Paradoxy koronavirové krize

Koronavirus se nám nevrací, nemůže, resp. nezmizel, jak si někteří naivkové ponoukáni různými nezodpovědnými mysleli. Koronavirus byl během jara 2020 u nás pouze výrazně omezen. Vrací se nám »jen« epidemie či spíše pandemie koronaviru. V Praze a posléze i ve většině okresů ČR začal jeho »komunitní« přenos. Prudce rostou počty koronavirem nově infikovaných, nemocných, vážně nemocných, ošetřovaných v nemocnicích včetně těch, kterým se lékaři snaží zachránit život pomocí »kyslíku«. Co je nejsmutnější, rostou i počty zemřelých na COVID-19 nebo v přímé souvislosti s infekcí koronaviru.

Praha se stala rudou (od koronaviru), většina mimopražských okresů ČR se stala koronavirově oranžových. Co to ale znamená, resp. jak mají úřady na to reagovat, se v řadě případů neví, na rozdíl od Polska. 16. září jsme již měli rekordních 3128 zjištěných nově nakažených koronavirem a předpovědi pro nejbližší týdny mluví o 6-8 tisících za den, což by mohlo vést i ke kolapsu nemocnic.

[o]

Od května prudce roste kritika karanténních opatření proti šíření koronaviru. Aktivně se do ní zapojili i někteří MUDr. (nechvalně se zde proslavil zejména šéf zubařů Šmucler – značka kšefty nade vše, rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima, sociálně demokratický senátor Žaloudík, profesor Pirk – nechme obyvatelstvo promořit koronavirem po tristním švédském vzoru, získání imunity na čtvrt roku za cenu množství mrtvých je prý úspěch, někteří MUDr. z nemocnice Bulovka v Praze…). Nepřekvapivě se do ní nezapojil žádný epidemiolog. Ti by o problémech epidemií měli vědět nejvíc a zřejmě také vědí. Jmenovaní neodpovědní MUDr. napáchali v Česku mnohem větší škody než častá a právem kritizovaná neohrabanost vlády, sem tam rozporná prohlášení některých vládních politiků a přijímání někdy i zmatečných rozhodnutí vládou ČR. Představují totiž (zřejmě neprávem) pro mnohé autority.

Epidemie a ekonomika

Ano, špatně se spojuje epidemie koronaviru a ekonomika. Epidemie způsobuje rozsáhlé přímé (nemocní pracovníci nemohou pracovat) a zejména nepřímé ekonomické ztráty (s cílem zastavit šíření obávaného koronaviru se provádí rozsáhlá karanténa, takže se zastavují celé výroby - při současném rozsahu mezinárodní dělby práce a specializace může finálního výrobce zastavit výpadek dodávky jediné důležité, krátkodobě nenahraditelné subdodávky), zastavují se četné obory služeb, čímž se paralyzuje i strana poptávky v ekonomice a výroba se následně omezuje pro váznoucí poptávku. Něco stojí nucené zavření škol a školek (stačí si spočítat matky, které si v této souvislosti musí vzít ošetřovačku), něco stojí četné mimořádné sociální dávky, aby se pandemie nestala pro mnohé sociální katastrofou, něco stojí léčení nemocných (problémem je i odklad různých méně naléhavých lékařských úkonů, zejména v nemocnicích, z důvodů jejich přetížení pacienty s Covid 19), vývoj léků a očkování proti koronaviru a mnohé další. Obrovské jsou výpadky příjmů veřejných rozpočtů, neboť omezení či zastavení výroby a služeb znamená podstatně nižší výběr daní, kterému stát vychází vstříc poskytováním četných přechodných daňových úlev. Problémem je i vznik očekávání, že tak stát bude postupovat i do budoucna, což je zjevně nereálné.

Dopady koronavirové epidemie na ekonomiku jsou drtivé, ale silně diferencované. Shoda vládne, že zdaleka nejpostiženější je cestovní ruch. Nejen cestovní kanceláře, ale také mnohá ubytovací a stravovací zařízení na ně navázaná, kulturní památky, které takto přijdou o část svých obvyklých návštěvníků, osobní doprava, zejména mezinárodní dálková, masová kulturní představení a sportovní utkání či kongresová turistika, které se kvůli karanténě musí zrušit, a další obory výroby a služeb, produkujících zejména zbytné potřeby. Nouze a zejména krizový výhled do budoucna vede občany k omezování utrácení. Vždyť to auto (podobně jiné výrobky dlouhodobé spotřeby), může ještě nějaký ten rok sloužit!

Koronavirová krize se souhrnně projevuje ve veřejných rozpočtech. Státní rozpočet ČR 2020 plánoval deficit 40 mld. Kč. Po třech korekcích má dosáhnout 500 mld. Kč. I když skutečnost bude zřejmě nižší (snad 400-450 mld. Kč), zadlužení státu se prudce zvýší. Přitom vysoký deficit státního rozpočtu bude nutný i v příštím roce 2021. Uvádí se nejčastěji cca 300 mld. Kč. Plán konsolidace veřejných rozpočtů snad ministerstvo financí připravuje, ale dosud jej nezveřejnilo. Nastane smrtící dluhová spirála? Tato otázka je jistě ošklivá, ale zcela na místě. Rozhodně nelze brát toto riziko dluhové oprátky na lehkou váhu.

Trvalé snížení daní je sebevražedné

Nepochopitelné jsou návrhy vlády na trvalé (nejde o dočasné osvobození občanů a vybraných okruhů firem od daní včetně sociálního a zdravotního pojištění, které se používalo v reakci na různé katastrofy i za feudalismu) snižování příjmů veřejných rozpočtů. Jde zejména o:

1)  Zrušení daně z převodu nemovitostí (minus asi 14 mld. Kč),

2)  Zrušení daňového zvýhodnění stravenek (minus asi 20 mld. Kč za rok s tím, že tak budou doraženy mnohé hospody a další stravovací zařízení).

3)  Zrušení superhrubé mzdy s tím, že základní sazba daně z příjmu fyzických osob bude 15 % (minus asi 75 mld. Kč za rok, z toho 50 mld. Kč se týká státního rozpočtu a zbytek rozpočtů krajů a obcí). Jsou i vyšší odhady dopadu tohoto opatření,

Snížit daně o asi 110 mld. Kč za rok si těžce krvácející ekonomika ČR nemůže dovolit tím spíš, že se nedokázala ubránit druhé vlně koronavirové epidemie, následkem čehož ztráty dále rychle porostou. Vláda ujišťuje, že neplánuje druhé zastavení ekonomiky. Otázkou ale je, zda rozmach pandemie ekonomiku nezastaví, ať už s požehnáním vlády nebo bez něho.

Na místě je zvýšit daně ve dvou směrech:

1)  uzákoněním zásady, že když chce někdo v ČR podnikat, musí zde být také registrován a musí zde také platit daň z příjmu (zákaz daňových rájů),

2)  ve spolupráci s dalšími státy EU zpoplatnit finanční transakce, v prvé řadě podnikání tzv. technologických firem, ať se v USA staví na hlavu sebe víc.

Existuje řada dalších námětů na efektivní zvýšení daní. Nelze je ale realizovat za současné koronavirové sociálně ekonomické krize, neboť bychom ji tím dál prohloubili.

Karanténní opatření je nutné prosazovat tvrdě

Podíváme-li se na základní příčinu úspěšného se vypořádání s epidemií koronaviru v Číně včetně Tchaj-wanu, v Japonsku, Jižní Koreji (do severní Koreje díky politice izolace koronavirus neproniknul) a Vietnamu, je zřejmé, že rozhodla důsledná karanténa, včetně pochopení a jejího ukázněného respektování ze strany drtivé většiny obyvatel. O pokynech zdravotních úřadů k omezení šíření koronaviru se tam nediskutuje, natož aby se ignorovaly. Žádné hnutí odpíračů roušek, které samo sebe pasovalo na čtvrtý odboj (proti zdravému rozumu?), pokyny se dodržují a pokud je snad někdo ignoruje, je s naprostou samozřejmostí příslušnými úřady stíhán. I v Indonésii zavedený trest, že když někdo v rozporu s pokyny nenosí roušku a je chycen, musí co by veřejné práce vykopat hrob pro jednoho zemřelého na COVID-19, není žádná totalitní zvůle, jak nám budou jistě různí neodpovědní pseudoochránci lidských práv a svobod namlouvat, ale účinný výchovný prostředek. Ono opravdu jde o lidské životy, a o ty by mělo každé slušné společnosti jít až na prvním místě.

Naopak tristní obraz skýtají vyspělé kapitalistické státy včele s USA. Důsledná karanténa je v nich neznámý pojem. Karanténa se zavádí až v situaci, kdy se již epidemie rozjela a počty mrtvých jdou do desetitisíců, v USA v těchto dnech »vítají« dvou set tisícího zemřelého. Hromadně ji ignoruje nejen tzv. elita s umělci v čele, ale i mnozí řadoví občané. Leckde se karanténa nestačí zavést a už se ruší na nátlak jak podnikatelů, tak množství lidí, kteří kvůli ní přišli o práci a tím i o existenci, protože nejsou sociálně zabezpečeni. Tento horor zná Indie stejně jako Spojené státy, kde se ale z iniciativy demokratů raději věnují rozbíjení soch a jiných památníků, cenzurování filmů, knih a divadelních představení v rámci »vypořádávání se« s otrokářskou a rasistickou minulostí. Vítězí samozřejmě zhoubný vir. Demonstrace proti často jen symbolické karanténě jsou v USA i v EU plus Velké Británie na týdenním pořádku. Je to přitom šířící se vir, který znovu prohlubuje lidské i materiální ztráty, který vede k prohloubení beztak hrozivého ekonomického poklesu a k dalšímu růstu beztak enormního zadlužení vyspělých západních států. Vyspělých? Otázkou je, zda za vyspělé lze považovat ty státy, které se nejsou s to vypořádat se zhoubnou pandemií.

Ani katastrofální propad nebrání vedení USA (republikáni a demokrati si zde nemají co vyčítat) intenzivně zbrojit, prohlubovat obchodní válku s kdekým, v první řadě s ekonomicky nejúspěšnější Čínou, při které utrpí citelné škody obě strany. Šířit naše »euroamerické« hodnoty je prý prvním přikázáním, až do zabití posledního jinak smýšlejícího tvrdohlavce, nemusí žít u ropných polí. K euroamerickým hodnotám patří lecos: vyvraždění stovek jiných národů a zničení jejich kultur, dvě světové války a bezpočet válek územně omezených, brutální vykořisťování neprivilegovaných a ostatního světa, cynismus, rasismus a německý nacismus, extrémní individualismus, obrovská netolerantnost, obrovské zbrojení, soukromý i státní terorismus, korupce, přivedení světa na kraj světové ekologické a klimatické katastrofy, multikulti šílenství, genderové šílenství… Západní mocnostmi si zřejmě myslí, že není svatějšího cíle než šířit tyto a podobné pahodnoty do světa. Situace ve světě je ale zcela opačná. Tak jako na konci starého antického Říma, kdy nebylo nic obávanějšího, než ochrana římským vojskem, dnes ve světě mimo euroamerický prostor (zdaleka nejen v Číně) patří k nejobávanějším právě šíření tzv. euroamerických hodnot. Novou euroamerickou hodnotou je zřejmě i totální neschopnost vypořádat se s koronavirovou pandemií.

Ano, koronavirová pandemie urychluje propad USA a EU, jejich odchod z výsluní. Protože nejsou s to realizovat rozumnou politiku, budou muset uvolnit prostor druhým.

Jan ZEMAN

5. 10. 2020  Jan ZEMAN