Muž, který líbá i důtky svého pána

Že absurditami, tupostí a sprostotou všech druhů a barev je náš polistopadový vývoj přeplněn až po okraj, je věc známá a neoddiskutovatelná, a jednou z nich je i to, že člověk už od prvního pohledu tak nedůstojný, jako je senátor Vystrčil, se mohl stát předsedou Senátu českého parlamentu, tzn. nositelem druhé nejvyšší ústavní funkce v ČR.

Platí-li totiž stále ještě poučka psychologů o tom, že po 40. roce svého věku si za svůj vzhled už může každý z nás sám, pak nedůstojnost zjevu senátora Vystrčila nemůže vycházet z ničeho jiného než z jeho nedůstojných činů, z nedůstojnosti jeho života a z nedůstojnosti jeho charakteru.

V nedávných dnech byl senátor Vystrčil na výletě na Tchaj-wanu – ale v jeho představě spíš na výpravě hodné velké hrdinské ságy. On, postavou menší a droboučký, ale rádoby vnímán jako velký muž s velkým srdcem, zopakoval na zasedání tchajwanského parlamentu téměř doslova slavná slova prezidenta Johna Kennedyho, pronesená v roce 1963 před schönebergskou radnicí v Západním Berlíně: »Ich bin ein Berliner.«

[o]

»Já jsem Tchajwanec,« sdělil se stejnou pompou náš Vystrčil tchajwanským poslancům, ale protože zopakováním Kennedyho slov musel nevyhnutelně v posluchačích vyvolat obraz nezapomenutelného amerického prezidenta a sebe sama, stojících takřka vedle sebe, posloužil si Kennedym zcela jistě méně, než doufal.

Ale to jsme jen u jevových momentů Vystrčilova výletu do druhé malé Číny, když ještě mnohem smutnější je jeho rozměr duchovní. Vystrčil totiž svůj »trip« na Tchaj-wan vydává za cosi jako náš celonárodní a spontánní protest proti diktátu a útlaku, vykonávaný na nás velkou pevninskou Čínou. Ta si nás totiž podle Vystrčilova výkladu chce podrobit, znásilnit, nu a Vystrčil je zde na matičce Zemi a teď zrovna též na Tchaj-wanu proto, aby zlé a uchvatitelské velké Číně ukázal, že se od ní utlačovat nedáme.

Cítíte též tu nehoráznou a neomalenou faleš, která z předcházejících řádků vane? To pokrytectví, které rozkaz našeho pána zpoza Atlantiku, abychom to my a ne on dráždili čínského draka, Vystrčil potvrzuje nejen tím, že jako otrok, líbající i důtky svého pána, je rozkazu poslušen (anebo jste tak naivní, že si myslíte, že si cestu na Tchaj-wan vymyslel Kubera sám a Vystrčil ji též sám od sebe uskutečnil?), a na Tchaj-wan odcestuje, ale snaží se ten hrubý rozkaz pro české uši zjemnit tím, že svoji nařízenou cestu tam zobrazuje jako téměř naše druhé národní osvobození. A to za situace, kdy od nás Čína nechce absolutně nic jiného, než abychom uznávali jedinou vládu Číny, což by vyžadovala každá země sídlící na tomto glóbu. Zatímco náš skutečný pán zpoza Atlantiku diktuje kdeco. A to od zmíněné cesty Vystrčila na Tchaj-wan k požadavkům zvyšovat náš vojenský rozpočet, nakupovat zastaralé americké zbraně, brát jejich drahý břidlicový plyn a nejposledněji pak to, abychom na sovětskou technologii atomové elektrárny v Dukovanech naroubovali technologii americkou. To znamená, abychom z naší atomové elektrárny vyrobili atomového kočkopsa. Se všemi riziky, které tohle řešení s sebou nese.

Avšak proti ničemu z toho se Vystrčil nevzpouzí. Naopak se mu tyhle západní hry s námi nesmírně líbí. A ještě raději v nich účinkuje.

Můžete se pak divit tomu, že v rysech jeho tváře žádnou stopu po důstojnosti objevit nelze? Anebo se vám to už někdy podařilo?

Lubomír MAN

12. 10. 2020  Lubomír MAN