O slunci nad stepí

Když jsme v pátek přiletěli ještě s jedním dalším českým novinářem a shodou okolností i s prvním místopředsedou PS PČR Vojtěchem Filipem do Kazachstánu, abychom zde v následujících dnech fungovali jako mezinárodní pozorovatelé nedělních parlamentních voleb, přivítalo nás na letišti v Nur-Sultanu, hlavním městě nejen tohoto středoasijského tygra, deváté největší země světa, ale i metropoli okolních liduprázdných stepí, minus 33 stupňů Celsia. Vedle tohoto drobného nezvyku ovšem nechyběly také tradičně otevřená náruč a srdečný přístup »domorodců«, kteří ten výše zmíněný »mrazák« vždy vykompenzují. Navíc včera už bylo jen minus 7, tedy na zdejší poměry vlastně v tuto roční dobu docela nezvyklé teplo.

[o]

Kazachstán mám moc rád. Jednak je to jedna z nejkrásnějších zemí planety (zejména v Almatinské oblasti najdete doslova všechna turistická lákadla, jaká si jen můžete představit – od pouštních dun po velehory, od kaňonů po jezera a nekonečné různorodé lesy) a navíc je to země vpravdě multikulturní. Snáší se tu lidé všech náboženství a zhruba 130 etnik a národností. Všichni jsou přitom hrdí na svou vlast, na své kořeny, na kazachstánskou tyrkysovou vlajku se sluncem a stepním orlem, ale i na svůj jazyk (a přitom automaticky všichni mluví plynně rusky, aniž by vůči tomuto krásnému slovanskému jazyku pociťovali jakoukoli zášť). Jsou to zkrátka skuteční vlastenci, ne nějací přízemní nacionalisté, kteří by se utápěli v předsudcích či xenofobní hysterii. Nepodléhají strašení a kultuře nenávisti laciných krajně pravicových populistů, protože vědí, že naopak otevřené srdce a otevřená mysl jsou cestou ke klidnému životu (jakkoli leckdy i hodně těžkému) a mírové budoucnosti.

A tak jsou skoro všichni s to se dohodnout – hledajíce navzájem to, co je spojuje, a nikoli rozděluje. Mají tu proto jen 10 politických stran, z nichž pět se ucházelo o křesla v novém celorepublikovém zákonodárném sboru, Mažilisu, ale i na místních úrovních. Měli tu dvě komunistické strany, které se dokázaly sjednotit v jedinou, Lidovou stranu Kazachstánu, mají tu zkrátka za každých okolností, vždy a všude dobrou vůli. A tak i ty letošní parlamentní volby proběhly v klidu a bez problémů, s vírou v to, že dobro v nás a slunce v duši nemusí být utopií, ale naopak cestou! Cestou k překonání všech útrap, i hrozícího konce naší civilizace.

Kazachstán je zkrátka zemí inspirací. Pro každého z nás. Tady se i zázraky a nemožné dokážou měnit v realitu. Sice to není na počkání ani do pěti dnů, ale třeba proměna Celinogradu v Astanu a současný Nur-Sultan ukazují, že při dobré vůli nejen nové město může růst doslova jako z vody. Někdy téměř na počkání…

Roman JANOUCH, Nur-Sultan

12. 1. 2021  Roman JANOUCH