Proč zachovat nouzový stav?

Od 1. 3. 2020 koronavirová pandemie sužuje také Česko. Zatímco v březnu a dubnu 2020 vyhlášení a hlavně poměrně důsledné dodržování karantény způsobilo, že jsme z jarní vlny koronavirové krize vyšli vcelku se ctí (proti východní Asii ale špatně), rostoucí ignorace karantény, její předčasné rozvolnění v květnu a v červnu 2020 a pozdní reakce vlády na šíření koronaviru, motivovaná chybnými kalkulacemi kolem krajských a senátních voleb, umožnila rozjet druhou, drtivou vlnu pandemie koronaviru, kterou ČR zjevně nezvládá.

Předčasné částečné rozvolnění na základě divně štěkajícího systému PES usnadnilo rozjetí třetí vlny pandemie, která trvá. Rozhodujícím problémem neúspěšného boje s pandemií je masová ignorace karantény ze strany části občanů, s kterými nehne ani katastrofální úmrtnost s koronavirem. ČR je podle indikátoru počtu zemřelých s koronavirem na milion obyvatel 2. 2. 2021 šestá nejhorší v Evropě i ve světě, 25. 1. 2021 byla čtvrtá nejhorší (mezitím ji přeskočily Gibraltar a Velká Británie). Maličký Gibraltar má aktuálně 2316, maličké San Maríno 1972, Belgie 1818, Slovinsko 1694, Velká Británie 1565, ČR 1543 zemřelých s koronavirem na milion obyvatel.

[o]

Absolutně šlo v ČR o 16 545 zemřelých s koronavirem a 994 514 prokazatelně koronavirem infikovaných osob k výše uvedenému datu, přičemž trend vzestupu pokračuje. Skutečnost je ale podstatně horší, protože část tzv. bezpříznakových infikovaných není podchycena. Část i bezpříznakových infikovaných z infekce přitom odchází s vážně poškozenými plicemi a dalšími orgány. Dosud není známo, zda jde o trvalé, nebo jen dočasné poškození orgánů.

Situaci citelně zhoršuje šíření tzv. britské mutace koronaviru (je nejen více infekční, ale i více poškozuje zdraví nemocných) a hrozba vpádu ještě horší jihoafrické mutace.

Naděje na rychlý obrat pomocí očkování se rozplývá, neboť vakcíny z Ruska a z Číny jsme si Bruselem a servily typu Petříčka nechali zakázat (ruská vakcína Sputnik V je podle všeho nejlepší a má šanci chránit i před mutacemi, což západní vakcíny zřejmě neumožňují) a dodávky vakcín západní provenience jsou nedostatečné. Dodavatelé vakcín své závazky vůči EU neplní. Rizikem je samozřejmě nedostatečná prověřenost používaných vakcín.

Klíčovým problémem je masová nekázeň části občanů tváří v tvář šíření smrtící pandemie včetně dost rozšířeného názoru, že ti staří a nemocní mohou klidně pomřít, plod otřesného úpadku mravů v ČR po roce 1989. Vážným problémem je i trvalá snaha nesmiřitelné opozice pomocí pandemie zničit vládu a KSČM, šílené počínání Senátu, činnost většiny mainstreamových médií v čele s Českou televizí a Bakalovými médii a neutuchající rozbroje ve vládě, kdy zejména ministři Havlíček, Petříček a Zaorálek v médiích bojují za předčasné rozmělnění karantény, předstíraje ochranu zájmů např. pracovníků kultury.

Chudák občan se v tom nepřekvapivě obtížně orientuje. Pravda, není dne, aby na koronavirus někdo významný nezemřel, varují i některé zpěvačky, které koronavirus přežily a zanechal jim následky, takže by to mělo být jasné. Pro mnohé to ale jasné není a také zvyk je železná košile. Východoasijská kázeň je pro nás pochybným symbolem totality, byť výsledky tam mluví jednoznačně. Tchaj-wan má 0,3, Vietnam 0,4, Čína 3, Nový Zéland 5, Kuba 19, Hong Kong 24, Jižní Korea 28 a Japonsko 45 zemřelých na milion obyvatel.

Masová nekázeň při karanténě vyvolává zásadní otázku, zda nechat pandemii volně běžet a obětovat další tisíce lidských životů a zdraví statisíců občanů, nebo pokračovat v karanténě, či ji ještě přitvrdit.

Předně je nutno říci, že v řadě i evropských států je karanténa tvrdší než v ČR, ač tam není tak zlá epidemiologická situace jako v ČR. I tam mají zásadní problémy s kázní části občanů. Sousední Německo zřizuje speciální tábor pro ty, kdo se odmítají podrobit karanténě. Tvrdé, ale zřejmě nutné. V Česku se trpí demonstrace proti karanténě bez udržování rozestupu a bez roušek a zastrašená policie nezasahuje.

Obnovit výuku ve školách?

Nejkontroverznější opatření karantény je jistě zastavení výuky ve školách spojené s přechodem na výuku na dálku. Samozřejmě, výuka na dálku není a nebude tak kvalitní jako výuka přímá ve školních budovách. Navíc část zejména chudého žactva nemá potřebnou techniku, nebo ji musí sdílet se sourozenci, k tomu se někde připojuje práce z domova jednoho nebo obou rodičů a malý byt. Nepřekvapivě jsou více postiženy děti z chudých rodin, ale ani dobře situovaní rodiče nejsou s to plně nahradit nedostatečnou výuku ze strany školy.

Zásadním problémem prezenční výuky je, že učitelé při nejlepší vůli nemohou zabránit vzájemným fyzickým kontaktům dětí a přenosu koronaviru tím spíš, že u dětí obvykle infekce probíhá bezpříznakově. Proti karanténě se uvádí, že 2-3 procenta zjištěných přenosů koronaviru ve školách nestojí za řeč. Tento argument je zjevně chybný. Pokud (starší zjištění) třetina nákazy vzniká v domácnostech, pětina v zaměstnáních, a pak jsou tu další drobná procenta a fakt, že asi jedna třetina přenosů koronaviru se nedohledá, tak prakticky o ostatních mnoho nevíme. Návrat dětí do škol bude znamenat další významný podnět k šíření nákazy a paralyzovat její omezování jinde.

Uvádí se argument ohrožení i obětování vzdělanosti mladé generace. Jde o argument pokrytecký. Je to polistopadový režim, který systematicky devastuje vzdělanost, zvláště pak mladé generace, a téměř vymýtil kritické myšlení u ní. Argumenty lidí, kteří podporovali zrušení jednotných učebních osnov na základních a středních školách, inkluzi či zrušení maturity z matematiky, jsou mimořádně pokrytecké. Jistěže se karanténa podepíše na horším vzdělávání žactva a studentstva (čím nižší třída, tím hůř), ale ve srovnání s marasmem vzdělávací soustavy, aby byla »evropská«, rozuměj »EU«, je to méně významné.

Cestovní ruch

Byl to především cestovní ruch, kdo nejprve zajistil dovoz koronaviru do ČR (nechvalně známé lyžovačky v italských Dolomitech) a poté tlačil a tlačí na rozvolňování karantény a tím vydatně přispívá k dalšímu šíření koronaviru. Je přitom tak krátkozraký, že mu zcela uniká, že tím významně přispívá k prodlužování karanténních opatření a ničení svého předmětu podnikání.

I sousední Polsko mělo na jaře nejen zákaz cestovního ruchu, ale asi měsíc mělo i zákaz vycházení do přírody. I v létě se v Polsku venku běžně nosila rouška. I v Polsku ale byl zásadní problém s nekázní při pobytu v přírodě, v cestovním ruchu, s negativními dopady na šíření pandemie.

Tedy, fyzický pohyb lidí je zdravý a zvyšuje odolnost člověka i vůči koronaviru. Musí se při něm ale dodržovat určité zásady, což se v cestovním ruchu vesměs neděje, a tak citelně přispívá k šíření pandemie, byť se to ztrácí v oné třetině nezjištěných případů. Prvním předpokladem je dodržování fyzických odstupů jeden od druhého dva metry (vesměs se neděje), a pokud to není možné, nošení roušky (rovněž se vesměs neděje a navíc se to ani v takových případech nepožaduje!). Bez roušek běžně běhají, funí a hekají běžci, jezdí cyklisté atd. Že by se vyhnuli druhým, to ani náhodou. Raději do druhého vrazí. Prostě, třicetiletá výchova k sobectví sklízí hořké plody.

Argument zruinování vlekařů je pravdivý, jsou tu však velká ale. Problémem není samotné lyžování, ale houfování se, obvykle dole pod sjezdovkou, spojené často s popíjením, nejednou z jedné lahve. Zásadním problémem je, že místo aby lidi vyráželi do přírody jednotlivě nebo v malých skupinách, houfují se ve velkém na menším počtu turisticky atraktivních míst, zde zejména u sjezdovek. Tvrzení, že lyžování je zdravotně nezávadné, že tam jezdí bezpečně auty apod., je pak mimo realitu. Tato negativa zesilují četné nelegálně ubytovávající zařízení cestovního ruchu.

Značně kontroverzní jsou i obchody, zvláště ty velké. Situace je v nich značně diferencovaná, ale není nic mimořádného, že se tam někteří tlačí na druhé a možnost šíření koronaviru je jim ukradená. Problém je, že princip nediskriminace zde citelně ztěžuje více diferencovat karanténní opatření.

Samozřejmě nejhorší jsou pak delší akce v uzavřených místnostech (hospody, fitcentra, kulturní podniky…). Tam vznikají optimální podmínky pro šíření koronaviru a záleží jen na tom, zda ho tam někdo na svém těle přinese.

Závěr

Nouzový stav také říká, že situace je velmi vážná. Jeho zrušení vysílá signál, že se na karanténu můžeme vykašlat. Jeho předčasné zrušení tak citelně přispívá k dalšímu šíření koronaviru. Kdy bude společnost dostatečně proočkovaná, není známo. Protože významná část občanů odmítá očkování (a přiznejme si, vůči stávajícím používaným západním vakcínám určité pochybnosti mají objektivní základ) a dodávky očkovacích látek jsou zjevně nedostatečné, jen tak to nebude. To už je ale jiná otázka.

Jistě lze změnit legislativu v tom smyslu, že některá opatření, která umožňuje nouzový stav, budou možná při pouhém vyhlášení stavu epidemiologické nouze (Polsko tak funguje od počátku), ale jednak by to nějakou dobu trvalo a jednak se tím mnoho nezmění, o destruktivních zásazích nevypočitatelné české justiční mafie do legislativy nemluvě.

Namístě je v některých případech karanténu zpřísnit. Předčasné rušení nouzového stavu a rozvolňování karantény vesměs v úhrnu prodlužuje pandemii a zhoršuje její následky.

Jan ZEMAN

22. 2. 2021  Jan ZEMAN