Jak na chronické popírače?

Polovina národa hudruje, jak už má všech těch opatření dost, jak už se to nedá snášet a že je třeba vyjít do ulic a požadovat návrat »k normálu«. Nikdy ale není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Třeba lidé na Filipínách se kvůli pandemii COVID-19 musejí už rok podřizovat tak tvrdým podmínkám karantény, že si to u nás ani neumíme představit!

[o]

V metropoli Manile už od poloviny března nesmějí děti, mládež a senioři nad 65 let opouštět své domovy. Zákaz se vztahuje i na zdravotní procházky a porušení nařízení policie přísně trestá. Jen během prvního měsíce karantény bylo zatčeno na 30 000 lidí. Nekompromisní přístup bezpečnostních složek státu se i dál zas a znova projevoval v zadržování lidí, kteří nenosili roušky, nedodržovali požadovaný odstup nebo byli podezřelí z toho, že navzdory nařízení ochranné pomůcky jako roušky, respirátory apod. prodávají.

V celách často během karantény skončili i nezletilí. Děti se prý na výstrahu zavíraly do psích klecí a vystavovaly na ulici, když porušily nařízení o zákazu vycházení či jiná pravidla, napsala ČTK.

Tak to je jeden extrém. Tím druhým je však pověstné české téměř naprosté ignorování těch, kteří na veškerá opatření kašlou. A to premiér Andrej Babiš nedávno přiznal, že vládní nařízení ignoruje až polovina obyvatel ČR. Ale vidět v metru policistu, který by pokutoval antirouškaře, je spíš zázrak. Pak se ale toho prevíta zmutovaného hned tak nezbavíme – bez ohledu na to, jestli děti začnou chodit do školy, spustí se vleky, povolí nám holiče, nebo naopak tzv. ještě přitvrdí…

Ale COVID je jen spouštěč, problémem je celkový vývoj naší populace, který bude mít podle jednoho z našich čtenářů, s nímž jsem minulý týden mailoval, pravděpodobně kompozitní charakter. Na COVID se nabalí ještě další, dnes možná netušené problémy. Co takhle kolaps bankovního sektoru s dopady na financování průmyslu, či nedostatek potravin?!

Ano, naše společnost se skutečně dostala na hranici krizového stavu. Majoritní část populace požaduje návrat před únor 2020. Odmítá si přiznat, že na takový návrat již nedojde. Společnost se od loňského jara začala měnit a dochází např. k prohloubení mezigeneračních konfliktů. Mladí obviňují staré, že jim brání »žít« (čili užívat si) atp. Společenské změny, které jindy probíhaly i desítky let, se odehrávají v řádech měsíců, všímá si i zmiňovaný čtenář. A pokračuje: Vzdělávací soustava vede lidi ke zjednodušenému pohledu. Svět je stále složitější, ale škola snižuje nároky na žáky. A tak naprosto nebudeme připraveni na příchod ještě horších časů. Co s tím? Jediná šance prý je začít vychovávat děti v nepohodě. Bude to kruté, bude to bolet, ale jedině tak jim můžeme pomoci, domnívá se onen čtenář. A má recht…

Roman JANOUCH

23. 2. 2021  Roman JANOUCH