Defender. Obránce?

Co je to Defender? V češtině »Obránce«. Angličané toto slovo prý mohou přeložit i jako »Šampion«. Nevím, nejsem angličtinář. Je to však možné. Osobně bych ovšem dával přednost slovu »provokatér«. Odpovídal by spíše rozkazům, které musí plnit.

Mám na mysli to, co se stalo před několika dny, kdy britský torpédoborec s výše zmíněným jménem vplul do ruských výsostných vod v prostoru poloostrova Krym. Že šlo o předem plánovanou akci, dosvědčilo podivné nalezení »ztracených« dokumentů britského ministerstva obrany na autobusové zastávce. Kdo je tam zapomněl, nebylo zveřejněno, ale není to ani důležité. Důležité je totiž potvrzení pravosti těchto dokumentů. Pokud je tam úmyslně položila nějaká ne příliš Británii přátelská služba, nějaký nový Kim Philby, pak je to nějak nahnuté s anglickou kontrarozvědkou, pokud je tam »odložil« nějaký vysoký úředník zmíněného ministerstva a pak v drinkové opojenosti zapomněl, pak je to ještě horší.

[o]

Pro nás hlavním je však to, že akce byla předem naplánována a měla se stát zkouškou trpělivosti ruských obranných sil. A nešlo jenom o Brity. Před několika dny i Nizozemci se pokoušeli o něco podobného. V prvním případě ruské námořnictvo vystřelilo varovné výstřely. Mimo britskou loď, pochopitelně. Ta nebyla jejím cílem. V druhém, nizozemském, pak ruská letadla poněkud narušila elektroniku cizího plavidla. Zřejmě ani o nic jiného jí nešlo. Jenže, byly-li obě akce předem naplánované a nešlo jen »o omyl«, pak šlo o »hru s ohněm«. A jak daleko je od »hry« k zabíjení lidí? Vědí vůbec britští a nizozemští námořníci, jaká se s nimi hraje hra? Že jsou nastrčeným kanónenfutrem jen proto, aby v Černém moři vypukla byť jenom lokální válka? A že vlastně oni byli použiti jako návnada? Že jde o otázku nervů ruské obrany? Tvrzení o tom, že proplouvali jen ukrajinskými vodami, je pochopitelně nesmysl. Cílem bylo ještě více zkomplikovat zdejší poměry. Krym je totiž opět ruský a Chruščovův dar, dar generálního tajemníka ÚV KSSS (to jim nevadí?), jinak Ukrajince, dárek území s obyvatelstvem ruské národnosti k výročí rodné země, jenž byl schválen bez podpory místních orgánů, byl jen formálně legitimní. Kdo totiž by se tehdy proti němu mohl postavit? Proto se mnohokrát většinoví Rusové pokusili rozhodnutí zvrátit. Chruščov je dávno mrtev. Ví bůh, kde je jeho »pověstná bota«, jíž se proslavil v zasedací síni OSN, jeho duch neuváženosti a násilí (co jiného je to, když násilně kohokoli přesunu z jedné země do druhé?), však dlouho přetrvával. To se Majdanem změnilo. Dnes »problém Krymu« slouží jen ke geopolitickým hrátkám, provokacím ve stylu Defender. Jak daleko je však od provokací k zažehnutí ohně? Jen díky ruské zdrženlivosti nezemřel na Defendru ani jeden britský a nizozemský námořník. Neměly by toto vědět také jejich rodiny?

Jaroslav KOJZAR

3. 7. 2021  Jaroslav KOJZAR