Dluhy jsou ve věznici velké téma

Trestanci mohou své dluhy začít řešit už za mřížemi, a to tak, že požádají o oddlužení. Podle nově vzniklé Platformy organizací pomáhajících odsouzeným a propuštěným je tato forma řešení nejvýhodnější pro vězně, kteří mají ve výkonu trestu strávit zhruba dva až pět let. Experti z neziskových organizací v rámci dluhového poradenství zjistili mezi vězni mediánový dluh ve výši 608 000 korun na osobu.

»Je velmi důležité začít řešit dluhy už ve výkonu trestu, aby odsouzení po propuštění neupadli do šedé ekonomiky. Může je to motivovat k tomu, aby začali legálně pracovat,« vysvětlil Zbyněk Škodáček z obecně prospěšné společnosti Volonté Czech. Oddlužení může být pro dlužníky výhodné i z toho hlediska, že část věřitelů, kterým jde jen o menší částky, se do insolvenčního řízení vůbec nepřihlásí.

Oddlužení zpoza mříží má oproti osobním bankrotům lidí na svobodě svá specifika. Podle Škodáčka odsouzení velmi často nemívají ke svým dluhům žádné dokumenty, takže poradenství začíná zjišťováním toho, komu vlastně dluží, kolik a za co. Komplikací bývá ověřování podpisů matrikářkou uvnitř věznice, takže se může stát, že mezi sepsáním insolvenčního návrhu a jeho podáním uplyne několik měsíců. Vězeň nemá přístup k internetu, a tak nemůže nahlížet do insolvenčního rejstříku. Problematické ohledně hrazení stanovených splátek je pak třeba to, že výše pracovní odměny vězňů může v jednotlivých měsících kolísat.

Petr Schneedörfler ze spolku Lighthouse uvedl, že oddlužení je řešením zejména pro střednědobé tresty. Vězni s krátkými tresty totiž za mřížemi nestihnou absolvovat programy dluhového poradenství. Vzhledem k úkonům spojeným s nástupem do věznice či s pracovním zařazením vězně mohou poradci s klientem začít pracovat obvykle až mezi šestým až osmým měsícem po jeho příchodu. U delších trestů je zase zapotřebí zvážit, zda lze oddlužení celé splnit v podmínkách výkonu trestu.

Příslib návratu k normálnímu životu

Pro vězně, který se v mezičase dostane na svobodu, oddlužení také znamená, že si musí okamžitě najít práci a dál plnit splátkový kalendář. Vězni také často mají soudem uloženou povinnost k náhradě škody způsobené trestnou činností a tohoto dluhu je ani úspěšné oddlužení nezbaví. Přesto pro ně oddlužení představuje příslib návratu k normálnímu životu.

»Insolvence pro mě znamená jedinou možnost nového začátku. Od nuly se to zvládnout dá, ale když člověk musí začínat od minusu, tak je to skoro nemožné a je strašně jednoduché sklouznout zpět k trestné činnosti, což je bohužel často jediný způsob, jakým si peníze dokážeme obstarat,« uvedla žena, které zbývají čtyři roky trestu, a za rok si může požádat o podmíněné propuštění. »Dluhy jsou ve věznici velké téma. Vylezete ven a exekutoři na vás naskáčou,« popsala obavy vězeňkyň ze Světlé nad Sázavou. Sama má dluhy ve výši zhruba 1,4 milionu korun. Podle ní na tuto částku narostly tím, že původní výrazně nižší dluhy nijak neřešila.

Přívětivá novela

Po insolvenční novele, která začala být účinná před dvěma lety, je oddlužení dostupnější, protože má mírnější podmínky. Lidé mohou splatit věřitelům za tři roky nejméně 60 procent dluhu, nebo by měli za pět let dorovnat aspoň 30 procent dlužné částky. Legislativa přitom povoluje soudům udělit na konci oddlužení výjimku, a to v případě, kdy dlužník sice nesplatil alespoň 30 procent závazků, ale insolvenční správce se vyjádří, že se dlužník snažil splácet, jenže ani jeho velká snaha nestačila ke splnění podmínky. Řada dlužníků přesto o oddlužení zájem nemá. Negativní roli hraje šedá zóna ekonomiky, v níž si mnoho dlužníků již zvyklo žít. Oficiální příjem lidí pohybujících se v šedé zóně je v exekuci nepostižitelný a zbytek peněz jim zaměstnavatel vyplácí takzvaně na ruku.


Privatizace exekucí byl nešťastný krok

Otázky Haló novin pro Stanislava Grospiče, stínového ministra spravedlnosti za KSČM

Je podle vašeho názoru péče o lidi propuštěné z výkonu trestu dostatečná? A co by se mělo zlepšit?

To je takové velké vděčné téma. Často se volá po tom, aby vězni pokud možno pracovali, a tím si vytvářeli určitý základ pro moment, kdy vyjdou z vězení. Za prvé tak budou mít část dlužných pohledávek splacených a za druhé nebudou v situaci ještě více zadluženého člověka před nástupem výkonu trestu. Není to tak dlouho, tuším v listopadu 2017, kdy se i díky KSČM toto téma otevřelo. Do té doby se dělili pracující vězni na tři skupiny: nekvalifikovaní dostávali 4500 Kč, vyučení 6750 Kč a s vyšším vzděláním, např. středním odborným, 9000 Kč. Od dubna 2018 se toto upravilo v první skupině na 5500 Kč, v druhé skupině na 8250 Kč, ve třetí na 11 000 Kč a měla vzniknout čtvrtá skupina s výší 13 750 Kč. Podmínky byly stanoveny na vyšší úložné vězňů, aby se snížila jejich zadluženost po vykonání trestu. Mediánový dluh 608 tisíc na osobu je velice vysoký. V té době pracovalo přibližně kolem 9000 vězňů.

[o]

To byl tedy určitě dobrý počin. Možná ale opět nastala doba zamyslet se, zda odměny opět neupravit. Není to ale jen o penězích a dluzích, které si vězni po propuštění odnášejí. Je to také o tom, jak rychle mohou v určitých případech, chtějí-li vést řádný život, dosáhnout například na insolvenci. Jak je s nimi z hlediska psychologického pracováno již před propuštěním z věznice. Jak rychle najdou zaměstnání a začlení se do společnosti.

Kvůli dluhům a přetrhání sociálních vazeb končí mnoho lidí po propuštění z vězení na ulici. Jaký program má KSČM proti bezdomovectví?

Mělo by to být o širokém sociálním programu nejen správ sociálního zabezpečení, úřadů práce, mediátorů, ale i vlastních rodin, mají-li nějaké. Tady si myslím, že je nezastupitelná pomoc sociálních pracovníků a vytipování pracovních pozic, kam by mohl po svém propuštění vězeň nastoupit. Když toto nebude dostačující, není pak daleko k návratu k recidivě a i bezdomovectví.

Bezdomovectví je průvodní jev kapitalismu, který u nás existuje třicet let. Všeobecná drahota, bytová nouze, obavy ze ztráty zaměstnání vedou často k rozkolům v rodinách. Takové rodiny mimo jiné nejsou schopny ani adekvátně začlenit zpět do svého okruhu a společnosti propuštěného vězně, byť by měl on sám snahu.

Univerzální lék na bezdomovectví v kapitalismu neexistuje. Nejsou to ani tzv. domovské knížky, jak některé pravicové strany hlásají. To by jen vedlo ke koncentraci bezdomovectví do vybraných lokalit, ale nijak neřešilo jeho sociální kořeny. Domnívám se, že nejdůraznějším lékem na bezdomovectví je práce přiměřená schopnostem člověka, sociální zázemí třeba i v podobě časově omezených startovacích malobytů a velice namáhavá, trpělivá práce sociálních pracovníků. Pak je to i o vůli člověka samotného.

Znovu ale opakuji, že kapitalismus bezdomovectví neodstraní, za určitých okolností je může pouze zmírnit, vytlačit ještě víc na okraj společnosti, ale to není řešení. Komunistická strana chce v současném kapitalismu jít postupnými kroky a nabízet především práci a hodnotu dostupného bydlení. V programu máme překonání kapitalismu přechodným obdobím ke společnosti socialistické, která by odstranila bytovou chudobu, dala jistotu dlouhodobé práce a vícestranného rozvoje člověka.

Nebylo by namístě regulovat činnost exekutorů tak, aby i ti, kdo nedosáhnou na oddlužení, měli motivaci zapojit se do legálních forem práce?

Exekutoři, nemyslím teď žádného konkrétního exekutora, ať již fyzickou osobu či úřad, jsou dlouhou dobu bolavým místem této kapitalistické společnosti. Činnost exekutorů je regulována, byť se dlužníkům často zdá, že málo a výhodněji pro věřitele zastoupené exekučními úřady. V té otázce se trochu podsouvá či nabízí odbočení k insolvencím, ale to je jiná oblast, byť se může zdát velice podobná.

Nyní procházela Parlamentem ČR novela zákona o exekucích. Obsáhlá, často nepřehledná, plná protichůdných pozměňovacích návrhů. Snad jsem jedině rád, že v malé samostatné novele prošlo zřízení chráněného účtu. Dále, že prošly některé možnosti odejít od tzv. nevymahatelných dlouholetých pohledávek marginálního charakteru. Mrzí mě, že ve velké novele neprošla tzv. čistá příslušnost, jinými slovy pro právnické osoby toto nebude platit.

Mě osobně to utvrzuje v přesvědčení, že privatizace exekucí a zřízení exekutorské komory byl nešťastný krok. Myslím, že za úvahu by stálo, aby exekuce vykonával státní subjekt, nikoliv soukromý sektor.

Jiří NUSSBERGER

22. 7. 2021  Jiří NUSSBERGER