Co vám může růst na zelené střeše aneb Od skalniček až po rajčata

Sílící zájem o péči o životní prostředí významně přeje realizacím zelených střech. Zájemci o zelené střechy v nich vidí především možnost přiblížit se přírodě a vrátit jí alespoň část toho, o co ji stavěním  připravujeme. Pro dům má zelená střecha ale i praktické výhody. Ochlazuje, tlumí hluk, zadržuje dešťovou vodu, izoluje a prodlužuje životnost střechy. Vegetační vrstva pomáhá vyrovnávat extrémní teploty, tvoří životní prostor pro volně žijící živočichy a díky postupnému odpařování vody přispívá ke zlepšení mikroklimatu. Co však na takové střeše můžeme pěstovat, aby nám přinášela potěšení i užitek? Na tuto otázku odpoví Josef Hoffmann, technický poradce a architekt z divize ISOVER skupiny Saint-Gobain.

Jak vlastně začít?

Nejprve je potřeba »připravit půdu«. Realizace ploché vegetační střechy je poměrně jednoduchá, obzvláště u tzv. extenzivních vegetačních střech. »Oproti střechám s běžnou krytinou je důležitá dostatečná nosnost konstrukce, vhodná tepelná izolace a hydroizolace s atestem proti prorůstání kořínků. Další vrstvy vegetační střechy se kladou na sebe ve správném pořadí – geotextilie, hydrofilní minerální vlna, extenzivní minerální substrát a rostliny, za určitých podmínek i kalíšková folie,« říká Josef Hoffmann z ISOVERu. Skladbu vždy doplňte praným kamenivem okolo atiky a detailů.

Ani řešení šikmé střechy není nikterak složité. Vynecháte jen geotextilii, ale současně doplníte skladbu o drenážní zpomalovače, což jsou přepážky mezi deskami minerální vlny, které spolehlivě zabrání rychlému odtoku vody ze souvrství. Substrát je dále potřeba na šikmé ploše stabilizovat, k čemuž se používají například ecorastry, tedy zpevňovače půdy. Jejich výhodou je možnost zapěstování vegetace a následná urychlená montáž. Už zde je vhodné přemýšlet o tom, co přesně chcete na střeše pěstovat, a dle toho také volit adekvátní řešení – ne každé rostlině totiž vyhovuje vše.

Než začnete sázet

Výběr vegetace je třeba odvíjet také od stanovištních podmínek a v souvislosti se zmíněnými typy zelených střech i od předpokládané intenzity údržby. U prvního jmenovaného se jedná o klimatické povětrnostní vlivy a dále faktory, které jsou pro budovu specifické. Ani s jedním příliš nezmůžeme – u klimatických vlivů jde zejména o výskyt suchých období, množství srážek, průměrné trvání slunečního svitu či výskyt období mrazu se sněhovou pokrývkou a bez ní. Faktory specifické pro budovu už někdy z části měnitelné jsou, ale ve většině případů ne –zde hovoříme hlavně

o zastínění okolními budovami, učinek emisí odpadního vzduchu, únosnost střechy, oslunění a využití srážek jako důsledku sklonu a expozice střechy atd. Než se tedy pustíte do výsadby, je vhodné udělat si o těchto neměnných podmínkách jasný obrázek a následně jim výběr jednotlivých rostlin přizpůsobit.

V potaz je třeba vzít v tomto ohledu i typ střechy. Ploché střechy si žádné zvláštní řešení nežádají, nicméně u těch šikmých už je třeba zvážit vhodnost některých postupů. »Týká se to nejen stabilizace souvrství proti sesedání či aplikace drenážních zpomalovačů, ale například i způsobu založení vegetace,« upřesňuje odborník z ISOVERu. „Mezi ty nejčastější patří výsev, výsadba a aplikace řízků rostlin. Nejefektivnější volbou je přitom kombinace výsevu a výsadby – zatímco vyseté byliny se teprve vyvíjejí, vysazené rostliny už zaplňují plochu. Tyto způsoby jsou však vhodné pouze pro ploché střechy. U šikmých střech je možné výsev a řízky aplikovat pouze za využití fixace semen či řízků, např. hydroosevem. Možností u šikmých střech je ovšem použití speciálně upravených předpěstovaných koberců a vegetačních rohoží, které jsou schopné odolat tahu,“ dodává Josef Hoffmann.

Od okrasné zahrady až k pěstování zeleniny

Ve chvíli, kdy máte zmapované veškeré podmínky, adekvátně realizované souvrství, můžete  připravit semínka a sazeničky. Při výběru skladby rostlin je dobré se poradit s někým, kdo již zná specifika zelených střech a pomůže vytvořit trvalý a udržitelný porost. K tomu můžete využít služeb šikovného zahradního architekta. »Založení rostlin do souvrství zelené střechy má samozřejmě svá specifika. Je třeba myslet na to, že zahrada na střeše vyžaduje jiný přístup než klasická zahrada na zemi. Používáme také jiné nářadí. Kov by mohl poškodit například hydroizolaci, proto používáme nářadí plastové. Pak je také třeba zvážit, jak moc jsme ochotni se o zelenou střechu starat. Zda si můžeme dovolit zahradníka nebo bude péče o vegetační zahradu na střeše naším koníčkem,« vysvětluje zahradní architektka Vendulka Nesvadbová z realizační firmy GreenVille. Co vše tedy můžeme od zelené střechy chtít?

[o]

Okrasná střešní zahrada bez přílišné péče

Pokud chcete střechu zelenou, ale ne příliš náročnou na údržbu, vytvořit na ní můžete v základu téměř bezúdržbovou okrasnou zahradu. A můžete se spolehnout, že na výsledek se bude krásně koukat. I ty nejméně náročné rostliny propůjčí vaší střeše kouzlo. Platí to zejména pro rozchodníky a netřesky – znáte je jako běžné skalničky, kterým na rozdíl od většiny rostlin příliš nesvědčí prostředí bohaté na živiny. Nepotřebují ani moc péče – naopak, spíš jim škodí. I přesto však krásně kvetou cca od jara do podzimu.

Střecha jako domov pro nový život

Pokud však přemýšlíte hlouběji o tom, jak svou střechu využít nejen k potěše svého oka, můžete vytvořit skutečný přírodní skvost – tzv. biodiverzní střechu. Pro osázení této střechy už můžete vybírat z velké škály rostlin – patří sem okrasné traviny, trvalky, ale i letničky, cibuloviny, nízké keříky a malé dřeviny. Se správnou skladbou rostlin vám střecha může kvést od jara do podzimu. Možností je dokonce i vytvoření střešního jezírka, kde můžete pěstovat vodní rostliny, jako třeba lekníny. Vytvořením takovéto střechy však zpříjemníte život nejen sobě – domovem či zdrojem potravy se může stát spoustě druhů hmyzu, ale třeba i ptákům a jiným volně žijícím živočichům. Těm můžete navíc ještě přilepšit například instalací pítek, hmyzích domečků, okrasných kamenů a jiných prvků a pak jen zpovzdálí sledovat, jak se vaše zelená střecha probouzí k životu.

Bylinky ze střechy rovnou do talíře

Vzniklá střešní zahrada však může mít i jiné praktické využití. Komu by se nelíbila možnost natrhat si vlastnoručně vypěstovanou čerstvou bazalku přímo na vlastní střeše? Spousta bylinek, které v kuchyni využíváme, přitom nejsou nikterak náročné a lze je na zelené střeše pěstovat také: mátu, dobromysl, tymián nebo třeba šalvěj. Při vhodné výšce zelené střechy pak nic nebrání ani pěstování vlastní zeleniny –  třeba rajčatovým keříkům se na slunné ploše bude velice dařit.

Dřeviny na střeše – jde to

Ani dřevin a stromů se u zelených střech není třeba obávat, natož se jim vyhýbat. Je však potřeba zajistit správnou skladbu střechy a zaměřit se na stabilitu dřevin. Na to existuje několik způsobů. Mezi ty základní patří vyvázání a ukotvení, které však slouží pouze k přechodnému zajištění – např. do doby, než dřevina pevně zakoření do prokořenitelné textilie či mříže, které naopak slouží k zajištění trvalému. Během doby, kdy je vyvázání či ukotvení nutné, je třeba pravidelně kontrolovat, zda nedochází k zaškrcení dřevin. Kovové součásti musí být odolné proti korozi a vzhledem k tomu, že se jedná o přechodné řešení, musí být i demontovatelné. U dřevin je pak třeba mít na paměti i to, že při jejich sázení musí být výška balu sazenice menší než mocnost vegetační vrstvy. Jinak ale není čeho se obávat, a na střeše vám tak může s klidem růst třeba ovocný stromek či borovice kleč.

Helena KOČOVÁ


Základní typy zelených střech rozlišujeme podle míry autoregulace a nároků na péči

1) Extenzivní: Podstatou je vegetace nenáročná na údržbu. Zpravidla vyžaduje pouze jednou až dvakrát do roka kontrolu, odstranění nežádoucí vegetace a případně přihnojení. Tato nenáročnost odpovídá i jednoduchosti skladby a samotnému založení střechy, což činí tento typ zelené střechy jak cenově dostupným, tak i otevřeným k realizaci svépomocí.

2) Intenzivní: Je na údržbu nejnáročnější. Najdete zde trávník, ale výjimkou nejsou ani stromy nebo dokonce zeleninová zahrada. Nutná je v tomto případě pravidelná, třeba i týdenní údržba, včetně například pravidelného sekání trávy v letních měsících. Podobně náročné je i její založení, do kterého není radno se pouštět svépomocí. Vždy je vhodné tento typ ozelenění zakládat ve spolupráci se zahradníkem a zahradním architektem.

3) Polointenzivní: Je kompromisem mezi oběma výše zmíněnými typy. Na údržbu je stále relativně nenáročná, nicméně umožňuje osázet i širší spektrum rostlin. Nejčastějším typem zeleně u polointenzivních zelených střech jsou společenstva bylin a trav a také trvalky.

2. 9. 2021  Helena KOČOVÁ