Co je evropská civilizace?

Současné směřování národů a států má hluboké historické kořeny. Za základ evropské civilizace je na Západě včetně Evropské unie považována starověká Římská říše a raně středověká říše Karla zvaného Veliký. Jeho jménem se nazývá vyznamenání EU, které za posluhování Západu obdržel i bývalý prezident ČR Václav Havel.

Hlavní snahou Římské říše bylo dobývání cizích území, získávání otroků a rozšiřování říše, která nakonec zahrnovala celé Středomoří a Evropu od Británie po Konstantinopol a měla 60 milionů obyvatel ovládaných Římem. Římská říše byla největším otrokářským státem. Poslušnost otroků byla udržována hromadným používáním zvěrského způsobu popravy ukřižováním. Jím byl popraven i idealistický kazatel lásky k bližním a zastánce chudých Ježíš. Na rozdíl od antického Řecka, kde amfiteátry sloužily divadlu, byly v Římě stavěny arény, z nich největší římské Koloseum pro 50 tisíc diváků, v nichž jako zábava lidu byly zabíjeny tisíce zvířat a otroků – gladiátorů.

Karel zvaný Veliký, jehož stát zahrnoval Německo, Francii a severní Itálii, byl vrahem vlastních příbuzných, tisíců pohanských Sasů a hlavně Polabských Slovanů, organizátorem protislovanského tažení »Drang nach Osten«, trvajícího následujících tisíc let a vyvrcholivšího hrůznou druhou světovou válkou.

[o]

Západní římská církev se poskvrnila násilným šířením křesťanství, křižáckými válkami a inkvizicí, zodpovědnou za upalování kacířů a žen obviněných z čarodějnictví. Nesmírnými zločiny bylo novověké vyvražďování milionů obyvatel kolonií západoevropskými kolonizátory. Indiánů v Americe a afrických černochů během 250 let trvajícího honu na otroky a jejich dopravy do Ameriky v podmínkách, které přežil jen každý desátý otrok.

To vše lze sotva považovat za evropskou civilizaci, spíš za věčnou hanbu západní Evropy. Výrazně se od zločinu Západu odlišuje slovanská civilizace. Slované nedobývali cizí země, ale hrdinně bránili svou zemi proti útočníkům. Po celý středovek odráželi útoky z Asie, chráníce celou Evropu za cenu zpomalení vlastního hmotného pokroku.

Od počátků bylo slovanské společenství pevně spjato s přírodou. Neznalo otrokářství. Zájmy společenství měly přednost před zájmy jednotlivců. Závažná rozhodnutí řešili společným jednáním, svá knížata volili a schvalovali hlasováním. Tyto demokratické zásady odedávna ovlivňovaly jednání Slovanů.

Proto nikoliv stará románská a germánská rozpínavost, ale lidskost, která provází historii Slovanů a působí dodnes, může být považována za podstatnou pro evropskou civilizaci. Nezpochybnitelný je význam vítězství Sovětského svazu nad nelidským německým nacismem. Příkladné je i neotřesitelné vlastenectví ruského národa.

Do budoucnosti neudržitelné hospodářské a mravní rozpory globálního kapitalismu, v němž jedno procento nejbohatších kapitalistů vlastní více, než představuje majetek zbývajícího lidstva, je možno řešit jen hlubokou změnou společnosti. Nadějí by mohla být teorie slovanského socialismu Ivana Sergejeviče Kostjana, poučená nedostatky prvního pokusu o spravedlivou rozvinutou společnost. Tato teorie byla popsána v několika číslech časopisu Slovanská vzájemnost (listopad 2019, březen a květen 2020). Budoucnost patří slovanskému mravnímu dědictví.

Jan MINÁŘ

13. 9. 2021  Jan MINÁŘ