Rozhovor Haló novin s Josefem Lukáškem, kandidátem KSČM do Poslanecké sněmovny v Královéhradeckém kraji

Lidi! Už se konečně probuďte!

Kandidujete za KSČM v podzimních volbách do Sněmovny. Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl kandidovat?

To se dá těžko vyjádřit několika slovy, ale zkusme to. Na jedné straně to byla důvěra lidí, kteří mě oslovili a kandidaturu nabídli, na druhé straně i moje snaha, pokud to bude v mých silách, komunistické straně pomoci.

Nedejme se! To bylo vaše heslo ve volbách do krajského zastupitelstva. Co jste tím chtěl říci, před čím jste varoval?

Nedejme si brát naši suverenitu. Nedejme si obracet, a kolikrát i hanobit vlastní historii. Češi se nemají za co stydět. V historii Evropy hráli mnohdy velice dúležitou roli. Dali jsme a stále dáváme světu mnoho chytrých lidí, tak proč bychom se měli před někým hrbit. Ta lokajská povaha, před kterou varoval T. G. Masaryk, už konečně musí jednou skončit. I když někteří čeští politici snaživě provozují rektální alpinismus vůči USA, EU a Bruselu. A třetí, nedejme si, nedejme si ničit naše školství. Znalosti současných nejen náctiletých, ale bohužel i mnohých třicátníků jsou alarmující a zahanbující. Svědčí o tom nejen výsledky některých srovnávacích studií, ale bohužel i televizní ankety.

Máte nějaké heslo i nyní?

Tentokrát žádné heslo nemám. Domnívám se, že program 5P stačí, i když k argumentačním podkladům mám určité výhrady. Je to studijní materiál, a ne stručné vysvětlení, se kterým se nechá jít mezi lidi. Méně mnohdy znamená více.

Byl jste krajským radním pro sociální oblast. Jak si kraj vede v této oblasti, co vás tíží především?

Jsem rád, že se daří realizovat to, co jsem spolu s pracovníky sociálního odboru chystal. Naštěstí i můj nástupce v minulém volebním období v načatých záměrech pokračoval, a současné vedení tak sklízí výsledky naší spolupráce. Ale takový je život. Hlavně že se původní myšlenky daří realizovat.

[o]

Co mě ale hodně štve, je rozhodnutí Parlamentu ČR o rušení kojeneckých ústavů. Jsem zvědav, jak dalece se toto rozhodnutí dotkne například Dětského centra, které funkci kojeneckého ústavu plní v našem kraji. Vím, že tato oblast patří spíše do resortu zdravotnictví, ale spolupráce se sociálním odborem, především s oddělením sociálně právní ochrany dětí, je naprosto nutná. Toto rozhodnutí parlamentu vychází z naprosté neznalosti skutečností. Dnešní ústavy zdaleka nejsou to, co občas představuje ČT, když používá záběry někdy ze šedesátých let. Naši poslanci Hanka Aulická Jírovcová a Leo Luzar to v parlamentu ve svých vystoupeních podrobně vysvětlovali, leč zabedněnost některých opozičních poslankyň je do nebe volající. Byl bych skutečně rád, kdyby mi ony »dámy« vysvětlily, jak zajistí péči o děti s těžkým zdravotním postižením, kdy se například musí krmit tzv. pegem, tedy přímo do bříška. To je péče 24 hodin denně sedm dní v týdnu. A mohl bych uvádět další, mnohdy horší případy, ale nechci čtenáře Haló novin děsit. Těžko najdeme pěstouny nejen ochotné, ale i odborně způsobilé tuto péči zajistit. Bude to asi jeden z důležitých úkolů pro příští parlament revokovat toto velice neuvážené rozhodnutí.

Stejně tak mě zarážejí výroky útočící na zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP). Nutnost tohoto zařízení může zpochybňovat snad jen skutečný neználek. To je opravdu těžko nahraditelné zařízení. Žádná pěstounská rodina vám okamžitě, třeba uprostřed noci, nepřevezme zubožené dítě (někdy i zbité nebo znásilněné) nebo pět dětí vyhladovělých tak, že byste na nich mohli žebra počítat, nemluvě o modřinách na těle nejstarší dívenky. A to se tehdy nejednalo o žádné tzv. nepřízpůsobivé etnikum. Tyto děti pak nutně potřebují i psychologickou péči a ta mnohdy není vůbec jednoduchá. Vysvětlí mi některý z oněch pochybovačů o nutnosti ZDVOPů, jak bude takové situace řešit? To ty děti necháme na ulici svému osudu?

S jakými dalšími problémy se ve svém volebním obvodu potýkáte? Nabízí KSČM i jejich řešení?

Problémů je pochopitelně mnoho. Tak jako v celé republice je to především doprava. Ve východních Čechách se jedná o pokračování dalších úseků dálnice I/11 a I/35. Hradec Králové nutně potřebuje dořešit další městský okruh, dostat tranzit mimo centrum, totéž se týká Rychnova nad Kněžnou v souvislosti s plánovaným rozšířením automobilky Škoda Auto v Kvasinách. S tím souvisí i výstavba traumacentra v nemocnici v Rychnově nad Kněžnou.

Nelze opomenout ani podmínky pro život v příhraničních obcích. I zde se komunisté zapojeni do komunální politiky snaží pomáhat, jak to jen jde. Bohužel jsme se v tomto volebním období nedostali do krajského zastupitelstva, a tak přes veškerá dílčí jednání nemáme patřičný vliv, a řada potřebných opatření se hůře uskutečňuje, nebo se neuskutečňuje vůbec.

Co nás jako horskou oblast ale zřejmě brzy dostihne, bude dostupnost elektrické energie. Celá řada domácností před několika lety podlehla líbivé reklamě, zřídila si elektrické přímotopy a odmítla možnost zavedení plynu do obcí. Dnes, v souvislosti s plánovaným omezením uhelných elektráren a přímo trestuhodným rozhodnutím parlamentu o řešení jaderné energetiky státu, se již některé domácnosti začínají obávat, jak ceny elektřiny zasáhnou rodinné rozpočty. Ale to už je skutečně oblast, kterou se musí zabývat vedení státu.

Původní profesí jste pedagog, vyučoval jste na základní škole fyziku a dílny a na střední především fyziku. Jak se díváte na současné školství?

Už jsem se o tomto problému zmínil. Nemohu se smířit s tím, jak klesá náročnost učiva jak na základních, tak na středních školách. Pochopitelně to neplatí o všech školách. A to je právě ten problém, že na jedné straně máme školy s vynikajícími výsledky ve všech možných olympiádách, které jsou, díky bohu, stále ještě dost náročné, a na druhé straně jsou výsledky některých škol při srovnávacích akcích MŠMT velmi špatné. Je mi jasné, že mnohdy situace vychází ze sociálního zázemí, ale chtě nechtě má na tom podíl i vedení škol a celý kolektiv. A protože si jako bývalý kantor vážím práce svých kolegů, zlobí mě, když je například odvolána ředitelka odborné školy, protože je prý příliš náročná. To se dozvíte v kuloárech, oficiálně to jako důvod k odvolání pochopitelně uvedeno není.

Jak byste chtěl jeho nedostatky řešit a je to vůbec v současné době možné?

Všechno jde, když se chce. Bohužel dnes nejsou závazné osnovy, osobně bych je viděl jako rozumné, ale u některých kolegů bych asi narazil. Ale v každém případě je nutné, aby byl skutečně konkrétní rámcový vzdělávací program, který by stanovil, co by dítě po absolvování postupného ročníku mělo znát. Ne, že si každá škola v rámci školního vzdělávacího programu (ŠVP = škoda vyhozených peněz) přehází učivo, někdy i mezi ročníky, jak se jí zlíbí.

A další »drobnost«, to je postoj médií, především ČT, k učitelům. I to se podílí na úrovni našeho školství. Dokud bude práce učitelů znevažována, úroveň vzdělávání se nezvedne. Přitom všichni ti rádoby kritici nabrali všechny své základní znalosti ve školách všeho druhu. Učitelé jim dali obrovský poklad. Naučili je číst, psát, počítat a hlavně, a to zdůrazňuji, přemýšlet. Že na těchto základech vytvořili, svou vlastní větší či menší pílí, nějakou nástavbu, to je jenom dobře, ale nikoho to neopravňuje k tomu, aby práci učitelů zesměšňoval.

Jste také úspěšným autorem pohádek. Fyzikář a pohádkář, to se asi moc často nevidí. Co vás vedlo k jejich psaní?

Dá se říci, že na počátku byly pohádky mé babičky. Později, když jsem jako dobrovolný člen Horské služby chodíval přednášet o nebezpečí hor, jsem byl požádán o napsání průvodce po našich Orlických horách. Při jeho přípravě jsem narazil na řadu i málo známých pověstí a báchorek. Nejdříve jsem je chystal a upravoval jen tak pro rodinu a známé. Po domluvě s tiskařem a jedním pražským nakladatelstvím jsem pak sepsal první knížku pohádek. A dnes už jsou na světě čtyři knihy Pohádek z Orlických hor.

Jaké poselství se ve svých pohádkách snažíte dětem předat?

Především naději, že dobro zvítězí nad zlem, a také to, že nic není zadarmo. Pohádkové postavy našich hor pomáhají, to ano, ale vždycky si tu pomoc musí dotyčný pohádkový hrdina zasloužit. Česká pohádka musí vždycky skončit dobře. To je například rozdíl mezi českými pohádkami a pohádkovými příběhy, které zapsali učitelé z německých škol v našem pohraničí. Ty mnohdy opravdu končí zle. Jakékoliv vybočení ze zaběhlých pořádků je v nich potrestáno. České pohádkové bytosti dovedou také po právu vytrestat, jsou ale vždy spravedlivé a s obyčejnými smrtelníky soucítí.

A dalším tématem je vztah k domovu. Někteří hrdinové se vydávají do světa, aby nakonec zjistili, že nejlépe je jim doma v Čechách. Tady jsem použil i vyprávění starších pamětníků, skutečných lidí, kteří ještě zažili vlastní vandrování. Jejich zážitky z těchto cest »za zkušenou« jsme, tehdy ještě jako děti, doslova hltali.

Byl jste také členem Horské služby. V jednom rozhovoru jste použil výraz »horskoslužební důchodci«. Co si pod tím mám představit?

To je jednoduché. Tak jako všude jinde, i v Horské službě přichází věk, kdy se i s ohledem na fyzickou zdatnost musí skončit. Ale v 62 letech se řada »kluků« necítí tak stará, a protože máme naše hory rádi, tak »sloužíme« dál. Spolu i s aktivními členy HS a přáteli hor obsluhujeme přístřešky pod Velkou Deštnou a na Pěticestí nad Říčkami v Orlických horách. Poskytujeme nejenom občerstvení, ale i zdravotní a technickou pomoc. Podle potřeby také spojení se základnou nebo zásah naší technikou.

Mají dnes mladí zájem o členství v HS ČR?

Jak kdo. Samozřejmě přicházejí mladí uchazeči o čekatelství a následně, po absolvování letní a zimní základní školy, o přijetí do řad členů HS. Ale mnozí nevydrží. Někdo pro fyzickou náročnost, jinému vadí čas odsloužený zadarmo a raději se vrhne do jiné, honorované činnosti, například do lyžařské školy. Ale já osobně doufám, že i nadále bude vedle profesionálních členů HS existovat i dobrovolná základna. V hledačce nebo při náročnější akci je pak každá ruka dobrá.

O co byste se v případě svého zvolení do Sněmovny zajímal?

Pochopitelně na prvním místě by to asi bylo školství. Jako radní jsem se věnoval sociální oblasti, tak i tato oblast by mi nebyla tak zcela cizí. A díky bezmála čtyřiceti letům odslouženým v řadách HS mám blízko i k integrovanému záchrannému systému.

Co byste prosazoval?

Ke školství jsem se už vlastně vyjádřil, ale v sociální oblasti bych se opravdu snažil o zlepšení podmínek pro práci lidí v sociálních službách. To není jen otázka jejich příjmu, i když slovy klasika peníze jsou až na prvním místě, ale jde i o tabulkové počty pečujících v jednotlivých zařízeních. V uplynulých deseti, patnácti letech se věnovaly nemalé prostředky na tzv. deinstitucionalizaci. Klienti se zdravotním nebo i mentálním postižením se stěhovali z větších ústavů do menších objektů, kde se, samozřejmě pod dozorem, osamostatňují. Vystavěla se pro ně řada nových zařízení. To nevidím jako chybu. U některých jedinců to znamenalo přínos, jiným přesto spíše vyhovuje ústavní péče. Výsledky tohoto řešení ukáže až čas a zkušenosti.

Pozapomnělo se ale na ty, kteří svou prací vytvářeli a vytvářejí hodnoty a prostředky na to, aby se takto postiženým lidem vůbec mohlo pomáhat. Tím myslím naše seniory. Demografické průzkumy jasně vykazují stárnutí české populace a lůžková kapacita domovů pro potřebné seniory je nedostačující. A pokud se podaří seniora, zvláště těžce zdravotně postiženého, do domova umístit, je odkázán na péči pečovatelek a sester, kterých je ale zoufale málo. A tak sestřičky i ostatní ošetřující personál nestačí, i při nejlepší vůli, poskytovat takovou péči, jakou by si tito lidé za svou práci zasloužili. A té práce nebylo málo, vždyť si připomeňme, že ještě třicet let po majetkovém převratu v roce 1989 je stále co rozkrádat. A navíc, pracující měli a mají stále zákonnou povinnost odvádět ze svých výdělků daně, zdravotní a sociální pojištění. Nevidím tedy důvod, proč by důstojnost těchto lidí v závěrečné části jejich života neměla mít stejnou důležitost jako péče o kvalitu života těch, kteří šanci vytvářet hodnoty neměli. Proto bych chtěl prosazovat povýšení již vzpomínaných tabulkových počtů pečujícího personálu.

Co byste chtěl říci na závěr?

Asi bych si dovolil trochu upravit Julia Fučíka. Lidi! Už se konečně probuďte! Pojďte k volbám, přesvědčte i své známé a volte KSČM!

Jana DUBNIČKOVÁ

14. 9. 2021  Jana DUBNIČKOVÁ