Dvě zářijová výročí

Paměť je neomylná. Někdy dokonce vadí. Jindy ji je třeba překrýt, aby zmizela jiná nepříjemná událost. To dnes platí o datu 11. září. Čekal jsem, že alespoň někdo připomene události, jež se staly pod režií Spojených států v roce 1973. Namísto toho se rozhoupaly zvony pouze nad oběťmi z 11. září 2001.

Před těmi čtyřiceti osmi lety bylo zavražděno již v první den puče – ano, šlo o puč v Chile, vedený tehdejším novým šéfem pozemního vojska generálem Pinochetem – přes tři tisíce lidí, aby v dalších dnech bylo povražděno okolo patnácti tisíc stoupenců řádně zvoleného prezidenta. Mezi nimi i světově známý písničkář Victor Jara, jemuž vojáci předtím zlámali prsty, aby už nikdy nemohl hrát na kytaru, a známý herec komik Hugo Goodman. Policistu Sergia Izquierda, který se postavil proti převratu, upálili vojáci na hranici a světově známého básníka Pabla Nerudu dovedli až k smrti. Patnáct tisíc, dnes údajně »jen« něco přes tři tisíce, a mezi nimi sám prezident dr. Salvador Allende, když předtím zavraždili velitele armády generála Schneidera a poté donutili jeho nástupce generála Pratse, jenž byl stoupencem demokracie, aby podal demisi.

[o]

Diktatura pod americkou ochrannou rukou trvala osmadvacet let. Jen několik let chybělo, aby dosáhl na délku vlády španělského krvavého diktátora generála Franka, kterého přes hrůznost jeho vlády si později Američané vybrali za svého spojence.

A znovu 11. září, tentokrát v roce 2001, zahynulo naváděnými letadly na tři tisíce lidí. I to je hrůzné číslo. Prý jako odplata za politiku USA ve světě. Teroristé pod praporem islámu zabili ty, kteří nebyli odpovědni za příkoří, kterého se USA dopustily a dopouštějí ve světě. Byl to hrůzný čin, hrůznější o to, že zabiti byli většinou nevinní občané, kteří žili, pracovali a měli jedinou chybu – byli pro vrahy Američany. S nimi ovšem zahynuli i lidé jiných národností. Dva z nich byli i Češi.

Co následovalo, víme. Dvacetiletá válka, kterou Spojené státy a jejich nejvěrnější prohráli. Dne 11. září jsme si tedy dvakrát připomenuli oběti hrůzných činů. Na počátku jedné byl zájem Spojených států, na počátku druhé byl útok na obyčejné Američany a další představitele Západu pracující v budovách Světového obchodního centra. To první datum bylo překryto tím druhým. Ale ať chceme, nebo nechceme, obě data patří k sobě. U obou spojovacím znakem byla angažovanost Spojených států. Co následovalo, bylo další zabíjení. V Chile, i například v Afghánistánu. A nejen tam. Pod vlajkou s hvězdami a pruhy či alespoň pod její ochranou. Vše kryto frázemi o demokracii a svobodě.

Jaroslav KOJZAR

15. 9. 2021  Jaroslav KOJZAR