Také u nás v Česku máme politické vězně

Přečetl jsem si rozsudek plzeňského soudu s Lukášem Nováčkem, který na východní Ukrajině, tedy v oblastech, které nemá pod kontrolou ukrajinská vláda, se postavil po bok těch, kteří se brání polofašistickému režimu v Kyjevě. Měl prý se účastnit bojových akcí separatistů. Svědectvím je oblečení do uniformy tamních milicí. Nic víc. Žádný jiný skutečný důkaz, jen fotografie z jeho údajného výcviku, které si schraňoval na mobilu, což lze v normální zemi hodnotit jako vytahování se tehdy jedenadvacetiletého mladíka. To nebylo vzato v úvahu. A tak dostal dvacet let natvrdo. Alexeji Fadějevovi před časem jiný soud za stejný »zločin« udělil dvacet jedna let a dalšímu »teroristovi« Jiřímu Urbánkovi, údajně recidivistovi, pražský soud dvacet let zopakoval. Ve stejné době se v našich médiích, a dokonce na ministerskozahraniční úrovni, probíraly, a vlastně probírají, dosud důsledky zadržení blogera Prataseviče na minském letišti. Prý byl bojovníkem proti Lukašenkovu režimu. Organizátorem demonstrací přes Facebook. To také přiznal. Nás však zajímá to, že se po boku bojovníků fašistické jednotky Azov účastnil bojů na východní Ukrajině. Jsou zveřejněny i fotografie, jak hajluje. V Polsku dostal azyl, pro Poláky byl zřejmě hrdinou, ač jednotka Azov se veřejně hlásí k odkazu banderovců a ti, jak známo, zavraždili tisíce Poláků a Židů, dokonce i volyňských Čechů z Českého Malína a okolí. Pratasevič by zřejmě u nás dostal za toto všechno snad ještě vyznamenání. Jistě od samého předsedy Senátu.

[o]

Napadlo mě i jisté srovnání. U nás vrazi dostávají tresty kolem dvaceti let. Někteří o poznání méně. Přiznání jistého Čecha, jež jsem uslyšel ve čtvrtek z jedné rozhlasové stanice, že bojoval na straně kosovských Albánců proti srbské armádě, mně vyrazilo dech. A ptal jsem se, zda také bude souzen a odsouzen. Policie přece musela vědět o jeho aktivitě. A nezasáhla. Proč asi? Je a bude na svobodě, protože přece bojoval »za právo na svobodu«, na právo »stvrzené nejvýznamnější mocností světa«, jež také prosadila vytvoření z jednoho srbského regionu samostatnou, na Americe závislou republiku. Jde o Kosovo, které i my jsme uznali v zájmu Spojených států, a tak bratrům Srbům »vrazili dýku do zad«.

Tři výše jmenovaní dostali tresty, které se udělují brutálním vrahům. Naše soudnictví tak zmíněnými srovnatelnými rozsudky dokázalo, že je předpojaté a že neslouží spravedlnosti, ale politice, a že u nás v Česku, ač tvrdíme oficiálně opak, máme nové politické vězně.

Adolf GRUBER

15. 9. 2021  Adolf GRUBER