Listopad není veselý měsíc

Letošní říjen se opravdu vyznamenal. Vítr, zima, dokonce i mrazy, a nejen na horách. Nelze však přehlédnout státní svátek, tedy 28. říjen, den vzniku samostatného československého státu. Však si tento den babičky, a nejen ony, připomínaly a připomínají. Nejen ony. S úctou a láskou. Ale i v tento den již myslely na listopad. Ten začíná v pondělí…

To má v občanském kalendáři svátek Felix, ale babičky (nejen ony) tento den označovaly jako Všech svatých, tedy i těch, kteří za svaté nebyli oficiálně prohlášeni. A na něj navazují dušičky – Památka zesnulých. Ta je obvykle spojována s návštěvou hřbitovů… A vzpomínek na zesnulé.

Podle staré pověry by na hřbitovy neměly chodit těhotné ženy, a to ani na dušičky. Jedině tak prý porodí šťastné dítě. Když už jsme o těhotných, podle prababiček nesmí věšet prádlo na šňůry, nejen v listopadu, ale po celou dobu těhotenství. Dokonce ani pod šňůrami chodit by neměly. A to vše proto, aby se pupeční šňůra neomotala dítěti kolem krku.

Světlo svíčky má velký symbolický význam ve všech kulturách i náboženstvích. Naši předkové světlo svíček vnímali jako symbol věčného života a vzpomínky, právě proto zapalovali o dušičkových dnech svíčky na hrobech, které kromě toho zdobili také sušeným kvítím, protože vydrží déle než kvítí čerstvé. Konaly se rovněž dušičkové bohoslužby, kde se recitovala modlitba za zemřelé, jež v křesťanské tradici představuje jednu z nejdelších vůbec. Před nočním pobytem na hřbitově a v kostele však pověry varovaly, protože podle nich své bohoslužby v tomto období sloužili i duchové, a živého, jenž by je přitom vyrušil, by za trest roztrhali na kousky.

[o]

K jiným, řekněme klasickým pověrám, patří například tato. Když prý krtek v listopadu ryje, budou na Vánoce lítat komáři.

Čert vezmi krtky i komáry. Listopadové pranostiky předvídaly leccos. Jak ostatně pranostikám přísluší. Například když v listopadu hřmí, úrodný příští rok bývá. Babičky ovšem věděly, že když se v listopadu hvězdy třpytí, mrazy se brzo uchytí. Ovšem též ze zkušenosti předků varovaly: Studený listopad, zelený leden. A také: Jaké povětří jest v listopadu, takové bude v březnu roku budoucího.

Skoro na každý listopadový den věděly babičky něco zajímavého, co souvisí s předvídáním budoucího počasí. Tak třeba: Když na Dušičky (2. listopadu) jasné počasí panuje, oznamuje to příchod zimy. Věděly též, že na den svátku Teodora (9. listopadu) mrazy lezou z hor. Ale také, že v tento den sedlák ještě pilně orá.

Ovšem nejkrásnější pranostiky souvisejí se svátkem Martina (11. listopadu) a také Kateřiny (25. listopadu). Bábinky spolehlivě věděly, že když je na svatého Martina pod mrakem, bude nestálá zima, je-li jasno, bude tuhá zima. Či též přijede-li Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí. To že má Martin přijet na bílém koni vědí i malé děti. Ovšem fakt, že půjde-li hus na Martina po ledě, příští rok dlouhé léto bude, vědí jen naše babičky, prababičky pak určitě. Na druhé straně babičky upozorňují: O Martině po ledu, o Vánocích po blátě. A naopak – Martin na blátě, Vánoce na ledě. Na všechno měly a mají babičky odpověď, za což jim budiž dík a chvála. Protože věděly (například), že po svatém Martinu zima nežertuje. Anebo, jsou-li na Martina mračna, zima je levná (slabá), jestli je noc jasná, zima je mastná (tuhá).

Než se dostaneme ke Kateřině, letmo vzpomeňme Alžběty (19. listopadu), která se sněhem přilétá, či Cecilie, která sněhem pole kryje. My to možná nevíme, ale babičky si, díky zkušenosti svých předků, byly a jsou jisté.

Kateřina, to je jméno, které se stále hojně »nosí«, patří, podobně jako Martin, k oblíbeným. Na svatou Kateřinu schováme se pod peřinu. Tak pravily babičky v očekávání tuhé zimy. Věděly také, že když je Kateřina na ledě, Vánoce budou na blátě. Byly si jisté tím, že svatá Kateřina strčí housle do komína, či přitrhla-li (přišla-li) zima s Kateřinou, bývá do omrzení, totiž ta zima, která bude trvat dlouho. A očekávaly, jaké počasí na Kateřinu, takové v příštím lednu.

A ještě snad bychom neměly přehlédnout svátek Ondřeje v poslední listopadový den. Babičky totiž věřily, že Ondřejův sníh zůstane ležet sto dní, v jiném podání pak, když na svatého Ondřeje sněží, sníh dlouho poleží.

Tak takový je a možná i bude listopad podle našich babiček a pranostik ověřených staletími. Věřte nevěřte, ale babičky měly a mají pravdu, proto je máme tak rádi, a proto na ně, pokud už nejsou mezi námi, tak rádi vzpomínáme.

(jan)

30. 10. 2021  (jan)