Není plot jako plot

Studená válka rozdělila země na svobodné a nesvobodné. Ty nesvobodné postavily na svých hranicích ploty, k nim vojáky a někdy i jakýsi předvoj z jejich domácích pomocníků.

Bývaly doby, kdy vládcům svobodných zemí vyhovovalo, že se k nim přes ploty snažili dostat nesvobodní občané. Představovali totiž kanónenfutr pro propagandistická děla namířená na nesvobodu. A tak brali všechny, třeba i vrahy a únosce letadel. Nedá se tam žít, jen se na to podívejte, říkali doma.

Po roce 1989 přišel k českým drátům starej Dienstbier, aby se svým německým protějškem přestříhal něco drátů a pak spolu oslavili, že jsou najednou dvě svobodné země vedle sebe.

[o]

Nesvobodné země zůstaly. Třeba Turecko, Srbsko, Sýrie, Libye, Afghánistán, Bělorusko, a i Rusko a Čína a Kuba, Venezuela a Nikaragua a spousta dalších, jak se to zrovna komu hodí. Třeba i neoplocené Česko bylo jeden čas pro Kanadu nesvobodné, protože »nemáme rádi« Romy. Ti mohli sednout na Vénově letišti do letadla, a jakmile jejich přímý let přistál v Torontu nebo Montrealu, mohli požádat o azyl ve svobodné zemi.

Je pravda, že se příliv Romů Kanadě taky nelíbil, a tak postavili administrativní plot v podobě vízové povinnosti. To je taková finta. Stačí do formuláře vložit prohlášení, že po uplynutí platnosti víza žadatel Kanadu opustí. Kdyby přesto žádal o azyl, byl by odmítnut, protože úřady obelhal, aby se do Kanady dostal. Naše strana víza pro Kanaďany nezavedla a dokonce zrušila přímé lety.

Lze připomenout, že se Británie pokusila předsunout pasovou kontrolu z Heathrow na Ruzyň. Taky to bylo chytré, ale přece jenom státní suverenita je státní suverenita.

Poté, co jsme (jako Západ) »rozesrali« Sýrii, Afghánistán, Kosovo (ponechme stranou Afriku), se masy těch, kteří touží po svobodě, daly na pochod. I stalo se, skoro jako v pohádce, že zlý diktátor Lukašenko projevil pochopení pro jejich touhy a naznačil, že svoboda je pár kroků, hned za hranicí s Polskem.

Kdyby EU neměla Orbána, který si včas uvědomil, že kdyby tuto masu lidí (původně lidé toužící po svobodě) pustil do Maďarska, zůstala by mu doživotně, Polsko by nemělo příklad a zůstalo v hajz... s celou slávou se »žvásty« o lidských právech a křesťanské pomoci bědným. A tak rovněž začalo stavět ploty na hranicích. Jako kdysi v Československu, stojí u plotu vojáci s nataženými kvéry. Protože vypadá nelidsky chodit s rukou na kohoutku a vlčákem na vodítku, když jsou u plotu i ženy a děti, je třeba najít způsob, jak zachránit reputaci našeho svobodného světa.

Je to snadné: stačí zatmívačka jako ve filmu. Lidé za žiletkovým plotem zmizí a pak se jako terč objeví Lukašenko. To on, on a jedině on to způsobil. Sankce na něj, a když to nepůjde, tak bomby. Rus nebo Bělorus přece rozumí jen síle.

Jiří JÍROVEC

22. 11. 2021  Jiří JÍROVEC