Lidská práva a očkování

Ach, ta lidská práva! V neděli jsme mohli slyšet tato dvě slova vyslovená z úst zpěváka Landy doplněná i tím, že svým stoupencům, kteří se odmítají očkovat, nemíní doporučit, aby přestali zahlcovat zbytečnými dotazy telefony hygienické stanice a tím je paralyzovat. Poté jsme je mohli slyšet v řadě rozhovorů s těmi, co odmítají se nechat očkovat (paradoxně především z generace seniorů), kteří se také na ně odvolávali.

[o]

Před několika dny nám zase kandidát na ministra zahraničí Jan Lipavský ze strany Pirátů v havlovském duchu sdělil, že se vrátíme k základům jeho politiky, to znamená k boji za lidská práva. Ve světě, kde jinde. Máme se stát světovým arbitrem, jenž bude určovat, které země by měly být vyřazeny ze »světového společenství«. Už to »světové společenství« je nesmysl, myslí se tím totiž jen země poslušné Spojeným státům, čili nikoli všechny, ale to se nikde nedodává. Člověk se vzděláním nižším než mají předepsáno pracovníci ministerstva, které má řídit, by tedy chtěl určovat, koho přijmout do rodiny zmíněného společenství a koho nikoli.

Samotná »lidská práva« se přitom chápou poněkud zjednodušeně. Jsou omezena především na právo vlastnit, z něhož jsou odvozena další buržoazní práva, která ne vždy jsou právy, ale jen podpůrnou berličkou toho hlavního. Nikdy totiž nebudou brány stoprocentně vážně v době, kdy třeba média vlastní jednotlivci, kdy s právem na informace, s právem svobody tisku, je to na pováženou. Lidská práva jsou tak zástěrkou pro právo jedince, pro odvrhnutí »práva druhých«, »práv společnosti«. Jedinec smí všechno. Zákony ho chrání. Tedy i jeho nejpodstatnější právo - vlastnit. Nesmí se při tom sáhnout na majetek, nebo omezit jeho získávání. Pak už by to byla »komunistická bezprávnost« a jsme u »lidských práv« a zemí, které toto »zásadní lidské právo« narušují.

V případě odmítání očkovat se proti koronaviru a chránit sebe a druhé je právo neočkovat se víc než zdraví ostatních, a tedy »právo na zdraví« a »právo na život«. Jedinec, který může vlastnit a vykořisťovat tisíce jiných je tedy více chráněn než ony tisíce. Jeho právo je ohrožovat druhé, jejich právo, tedy těch druhých, je být ohrožen a nebránit se, protože každé omezení jeho práv by narušilo »lidská práva« jako taková. Tedy práva jednotlivce, práva vlastnit, práva určovat, kdo je přítel a kdo nikoli. I název je dobře vymyšlen. A zní krásně: Lidská práva! Jejich prostřednictvím lze tedy zasahovat do práv druhých a vlastně celých národů a států a to v zájmu kohokoli, pochopitelně zvláště kapitálu.

Dana LYSÁKOVÁ, předsedkyně OV KSČM Liberec

24. 11. 2021  Dana LYSÁKOVÁ