Fidel. Pět let od úmrtí lídra revoluce

Téměř půlstoletí rozhodoval o všech aspektech života na Kubě - jedni ho měli podle ČTK za totalitního vládce, druzí za garanta důstojnosti a nezávislosti Kuby, přezdívané ne náhodou Ostrov svobody. Vůdce kubánské revoluce a dlouholetý fenomén, lidem milovaný prezident Fidel Castro Ruz, který zemřel 25. listopadu 2016 ve věku 90 let, si příznivce získával nejen bojem proti imperialismu pod hesly »Vlast nebo smrt!«, ale posléze i bezplatným zdravotnictvím a odstraněním zhruba 25% negramotnosti.

Pro talentovaného řečníka Castra nebylo v 50. letech tak obtížné získat si srdce davu. V té době byla totiž Kuba rájem amerických investic i turistů, kteří se jezdili bavit do havanských nevěstinců, zatímco většina venkovského obyvatelstva žila v chatrčích ze dřeva a bláta.

Advokát chudých

Kuba byla sice třetí v příjmech na hlavu ze zemí Latinské Ameriky, ale mezi obyvateli panovaly extrémní rozdíly. Tehdy vtrhl na politické kolbiště »advokát chudých« Fidel Castro.

Syn plantážníka a jeho kuchařky Fidel Castro Ruz se narodil 13. srpna 1926 a už jako student práv v Havaně se politicky angažoval, a to nejen na Kubě. Například v roce 1947 se účastnil neúspěšného pokusu o svržení diktatury v Dominikánské republice, rok na to stanul na barikádách v kolumbijské Bogotě. V té době se i oženil s Mirthou Díazovou, s níž má syna Fidelita (jaderného fyzika) a s níž se po sedmi letech rozvedl. Později zplodil Castro ještě minimálně pět synů a dceru.

Za počátek kubánské revoluce bývá označován útok na kasárny Moncada v Santiago de Cuba 26. července 1953, který měl zahájit národní povstání. Za tuto neúspěšnou akci byl Castro odsouzen na 15 let, po dvou letech byl ale amnestován a odešel do Mexika, kde založil Hnutí 26. července. S několika jeho členy, včetně dalšího levicového symbolu, argentinského lékaře Ernesta Che Guevary, se v prosinci 1956 vylodil na pobřeží Kuby a z hor Sierra Maestra pak vedl partyzánskou válku.

Od ledna 1959 se Castrův režim vydal cestou poněkud specifického budování socialismu. Obdivovatelé Fidela však hodnotili politický systém Ostrova svobody nikoli jako socialismus, ale castrismus (v pozitivním slova smyslu). Cestou skutečného socialismu se Kuba vydala po rozpadu SSSR.

V zahraniční politice pokračoval v boji proti USA mj. s programem »dva, tři Vietnamy«, který měl vyvolat ve světě několik lokálních konfliktů, jež by USA nedokázaly zvládnout. V tomto duchu začala Kuba podporovat partyzánská hnutí v Latinské Americe a Africe. Cestou skutečného socialismu se Kuba vydala po rozpadu SSSR.

Měl rád Československo

Castro několikrát navštívil někdejší Československo. V červnu 1972 v Praze dostal Řád Bílého lva I. třídy a čestný doktorát Karlovy Univerzity. Krátce se v Československu zastavil také v září 1973 a v listopadu 1986.

V červenci 2006 předal Fidel klíčové vládní pravomoci svému mladšímu bratrovi Raúlovi. Výraznější oteplení posléze nastalo v americko-kubánských vztazích, když americký prezident Barack Obama v březnu 2016 navštívil Kubu jako první úřadující americká hlava státu po 88 letech.

Nástupcem Raúla Castra v čele země se v dubnu 2018 stal Miguel Díaz-Canel, který představuje novou generaci kubánských politiků, ale jeho prohlášení se nadále nesou v duchu castrismu. Odkaz revoluční lídra zůstává nesmrtelný.

(rj)

24. 11. 2021  (rj)