Dubček. Symbol socialismu s lidskou tváří

Alexander Dubček se stal v roce 1968 ztělesněním pokusu o reformu socialistického režimu v Československu, jeho usměvavá tvář a dobrosrdečnost vyvolávaly u většiny obyvatel naději na změnu k lepšímu. Pražské jaro ovšem umlčel vpád armád Varšavské smlouvy a Dubček se postupně ocitl v nemilosti.

Zpět na scénu se politik, narozený před 100 lety, 27. listopadu 1921, dostal až po listopadu 1989, kdy se stal předsedou Federálního shromáždění. Mluvilo se o něm i jako o prezidentovi ČSFR, o jejíž existenci do poslední chvíle bojoval, nebo podle ČTK i samostatného Slovenska. Ještě před jeho vznikem ale zemřel - na podzim 1992 podlehl zraněním, která utrpěl při velmi podezřelé autonehodě cestou z Bratislavy do Prahy u Humpolce.

[o]

Dubček, který většinu mládí strávil v Sovětském svazu, kde jeho rodiče v rámci dělnického družstva Interhelpo pomáhali »budovat socialismus«, působil v 50. a 60. letech minulého století jako profesionální stranický funkcionář, od roku 1963 byl nejvýše postaveným mužem KS Slovenska. Na vrchol mocenské pyramidy jej v lednu 1968 vynesly frakční boje ve vedení komunistické strany. Jako kompromisní kandidát tehdy Alexander Dubček ve funkci vystřídal prvního tajemníka ÚV KSČ Antonína Novotného (který ještě do března 1968 vydržel ve funkci čs. prezidenta).

Šestačtyřicetiletému Slovákovi, známému jako nekonfliktní, přátelský a vlídný člověk, se podařilo spojit názorové proudy ve straně a díky své popularitě mezi lidmi se stal hlavní tváří pokusu o vytvoření tzv. socialismu s lidskou tváří. Demokratizační proces však 21. srpna 1968 ukončila vojenská intervence členů Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem. Několik dní poté Dubček spolu s dalšími čs. představiteli podepsal pod nátlakem tzv. moskevský protokol, který »dočasný pobyt vojsk« VS legalizoval a položil základy následné »normalizace« poměrů v zemi. Dubček později podpis označil za svou prohru. V dubnu 1969 ho sesadili z funkce prvního tajemníka a dalších funkcí ve straně.

Na krátký čas se stal ještě předsedou Federálního shromáždění (od dubna do října 1969) a poté velvyslancem v Turecku. Nakonec ale po vyloučení ze strany skončil jako persona non grata. Jeho stručný protestní dopis stranickým představitelům z roku 1974 zůstal bez odezvy. Z ústraní částečně vystoupil až po nástupu Michaila Gorbačova k moci v SSSR. Velký ohlas ve světě vzbudil Dubčekův rozhovor pro italský list L'Unita v lednu 1988.

Předsedou federálního zákonodárného sboru byl Dubček znovu v období 1990-92. V březnu 1992 se stal předsedou Sociálně demokratické strany Slovenska.

Zatímco pro jedny je dodnes symbolem boje za svobodu a demokracii, druzí (jako například Miloš Zeman) mu vyčítají slabost, opatrnost a nerozhodnost.

Roman JANOUCH

30. 11. 2021  Roman JANOUCH