Zemřel Petr Uhl

Ve věku 80 let zemřel 1. prosince novinář a publicista, bývalý disident, politický vězeň a signatář Charty 77 Petr Uhl.

Mimo veřejné dění nezůstal ani po listopadu 1989, kdy začátkem 90. let vedl Československou tiskovou kancelář, řadu let působil jako komentátor deníku Právo, pak psal do internetového Deníku Referendum a dalších internetových médií pohlížejících na svět zleva. Uhl byl po celý život socialistou, člověkem levicovým, antikapitalistickým, uvažujícím sociálně, ekologicky a protiválečně, nenáviděl nespravedlnost, nerovnoprávnost, jakoukoli diskriminaci. Cítil se být marxistou a netajil se tím. Antikomunismus považoval za nejhorší pohromu či nemoc současné české společnosti. Vystoupil také se svým příspěvkem na akci Spojenectví Práce a Solidarity věnované iluzím 17. listopadu 1989.

Po převratu se zapojil do práce v Občanském fóru, za které byl v roce 1990 zvolen, jako člen Levé alternativy, poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění. V 90. letech byl členem Občanského hnutí, mezi lety 2002 a 2007 byl ve Straně zelených, za kterou v roce 2006 kandidoval do Sněmovny, poslancem se ale nestal. Za sociálnědemokratické vlády Miloše Zemana se stal vládním zmocněncem pro lidská práva. Zasedal také v Radě České televize.

[o]

Jako představitel Hnutí revoluční mládeže se Petr Uhl poprvé ocitl ve vězení v roce 1969. Koncem roku 1976 se zařadil do okruhu autorů Charty 77, nedlouho poté spoluzakládal také Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Právě pro činnost ve VONS byl odsouzen podruhé, pětiletý trest si odpykal na Mírově a ve Vinařicích. Po propuštění pracoval až do svého posledního zatčení jako topič. Naposledy byl uvězněn 19. listopadu 1989 kvůli šíření poplašné zprávy o údajné smrti studenta Martina Šmída na demonstraci na Národní třídě.

Petr Uhl zůstal celý život autentickým, navzdory okolním poměrům a režimům za každé situace humanistou. Čest jeho památce! (mh)

Vystoupení Petra Uhla na manifestaci pořádanou Spojenectvím Práce a Solidarity 17. listopadu 2011

Vážení odpůrci kapitalismu!

Poprvé v životě přicházím na protestní manifestaci ve smutečním oblečení. A poprvé také oslovuju shromážděné jako odpůrce kapitalismu.

V Praze vychází už šest let kulturně-politický časopis A2, dnes čtrnáctideník. Vyznačuje se systémovou kritikou poměrů v zemi, v Evropě a ve světě, kterou přináší z pozic antiautoritářských - promiňte mi ten starodávný slovník. Nedávno mi položila redakce A2 otázku: »Představují pro vás hnutí hledající alternativy k stávajícímu neoliberálnímu uspořádání reálné východisko z krize?«

Odpověď je asi snadná: Jistěže, v mnoha zemích světa, kam dosud neoliberální upořádání společnosti proniklo, lze východiska z krize, ať už tím slovem myslíme cokoliv, hledat a nacházet. Neoliberalismus a neokonzervatismus, který zachvátil společnost českou, britskou a v menší míře i další země Evropy, hlavně východní, je překonatelný i prostředky samotné tržní ekonomiky.

Na otázku v této podobě se mi odpovídá snadno. Dejme se dohromady a postavme se na odpor k arogantní demontáži sociálního státu, braňme tradiční nástroje sociální solidarity - tedy svobodnou činnost odborů, svobodu slova a spolčování, rozhodování v referendech, povinné soudní řízení s pachateli zločinů; zrušme také ochranu všech údajů, které beztrestnost umožňují.

Česká republika není ale množinou 10,5 milionu autonomních a navzájem izolovaných jedinců. Je to společenství, spojené velkým množstvím sociálních, kulturních, a politických vazeb, a teprve díky těmto vazbám se jednotlivec projevuje jako socializovaná osoba, jako homo politicus, jako občan. Nenechme se zahnat do soukromí.

Položíme-li si ale otázku časopisu A2 šířeji, tedy »Je překonání kapitalismu nutnou podmínkou k překonání současné krize?«, tu musím odpovědět, že nevím.

Stejně jako v roce 1989, kdy jsem - zjevně nedostatečně a neúčinně - akcentoval všechny sociální, solidární a lidskoprávní postupy rozvoje tehdejší společnosti, žádný recept nemám. Dnes jsem ale přinucen se nad tím zamýšlet znovu.

Na této antikapitalistické cestě stojí významná otázka. Máme se na tuto cestu dát pomocí stávajících či pozměněných levicových politických stran, nebo jen ve spolupráci s nimi, anebo zcela nezávisle na nich, ba proti nim? Zatím jsem si vybral onu prostřední cestu.

Vystoupení Petra Uhla na demonstraci za demokracii 17. listopadu 2007

Dobrý den!

Vzpomínka na 17. listopad před 18 lety je i vzpomínkou na Chartu 77. Ta dlouhá léta usilovala o ochranu lidských práv a o demokracii. Charta 77 byla ale také spojena s mírovým hnutím. Léta spolupracovala s evropskými a americkými sdruženími – Evropským jaderným odzbrojením a Kampaní za jaderné odzbrojení. Československá Státní bezpečnost perzekvovala chartisty a členy Nezávislého mírového sdružení NMS. Se západními mírovými aktivisty se známe z honiček, které na nás pořádala Státní bezpečnost.

»Žádná raketa není mírová«, znělo tehdy z Prahy, Lublaně, Krakova, ale i z Londýna, Paříže a New Yorku.

Dnes je jiná doba. Mírové aktivisty v České republice nezavírají. Jen se snaží je umlčet. Podstata je ale stále táž – vláda je součástí jedné strany spíše fiktivního konfliktu, bez ohledu na fakta i na občany.

Stejně jako sovětské rakety v minulosti, prosazuje i dnešní vláda radar a rakety, aby posílila vazbu naší země na mocného spojence, či spíše protektora. Studenou válku však musíme odmítnout. O otázkách mezinárodního terorismu, světové bezpečnosti ale i odstraňování bídy ve světě musíme jednat.

Protiraketová obrana v České republice a Polsku je primárně určena k obraně území Spojených států. Je konstruována ke zničení mezikontinentálních balistických raket ve fázi letu mimo atmosféru. Nedokáže zasáhnout rakety středního doletu, které by mohly být vypouštěny z dnes uváděného Íránu, nebo ze Sýrie či dalších států, které Bílý dům v budoucnu za darebácké označí. Radarová a raketová základna k ochraně České republiky a Evropy sloužit nemůže.

Česká vláda tedy získává občany pro myšlenku radaru poukazem na bezpečnost této země podvodem. A podvádějící vládu musíme odmítnout. Stejně jako si Spojené státy zaslouží jinou vládu než Bushovu, i čeští občané mají nárok na demokratičtější politiku, než je studenoválečnická propaganda Topolánka a Vondry. Je to jeden z důvodů, proč by tato vláda měla odejít.

1. 12. 2021  redakční zpráva