Ještě k jedné kauze

Vzpomínáte na »kauzu nábřeží Ludvíka Svobody«, kterou vloni vytvořil svým nepochopitelným výrokem v pořadu Události komentáře moderátor ČT Jakub Železný? I já jsem tehdy, jako jistě mnoho dalších diváků, napsala mail panu Železnému, samozřejmě kritický, a ten - také samozřejmě - zůstal bez odpovědi.

[o]

Jinak postupoval Jiří Pokorný z Berouna, který napsal stížnost Radě České televize. S jejím obsahem mě seznámil teprve nyní, mohu tedy učinit shrnutí pro naše čtenáře a čtenářky. Dne 22. března tohoto roku pan Pokorný zaslal radě dopis, v němž uvedl několik svých kritických postřehů na adresu zpravodajství veřejnoprávní televize a svou kritiku nasměroval také na moderátora Železného za jeho výrok o Svobodovi.

O čtyři měsíce později, v červenci, obdržel odpověď podepsanou předsedou Rady ČT, že dopis bude předán generálnímu řediteli televize k vyřízení připomínek. Současně panu Pokornému předseda rady poděkoval za pozornost, kterou věnuje vysílání ČT, a popřál pevné zdraví. Závěrečné přání v dopise, které je více než solidní, je lidské, založilo jistou naději, že možná dojde k nápravě...

Odpověď s jasnými závěry poté přišla od zástupce šéfredaktora Redakce zpravodajství ČT Martina Řezníčka, dopis byl datován 1. září. A zde se ukázalo, že obě strany se jaksi míjejí. Martin Řezníček ubezpečil diváka Pokorného, že v ČT kladou »maximální důraz na to, aby zaměstnanci České televize vystupovali v souladu s Kodexem ČT a dalšími vnitřními předpisy a mj. nevyjadřovali ve vysílání svůj názor«. (Díky za tuhle informaci, budeme to bedlivěji sledovat.) Také jej ujistil, že »na toto téma vedoucí pracovníci se svými podřízenými pravidelně hovoří«.

Zástupce šéfredaktora připustil, že »pan Železný vyjádřil údiv nad tím, že jedno z pražských nábřeží nese jméno po vrcholném představiteli komunistické moci ze začátku normalizace«, přičemž jeho »povzdech« zazněl »téměř tři dekády poté, co byl schválen zákon 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu«. Poté je v dopise citován první paragraf zákona (»za spáchané zločiny a další skutečnosti, uvedené v odstavci 1, jsou plně spoluzodpovědní ti, kteří komunistický režim prosazovali jako funkcionáři, organizátoři a podněcovatelé v politické i ideologické oblasti«). No, a laskavý čtenář už ví, kam M. Řezníček mířil: Ludvík Svoboda byl prezidentem, »nejvyšším představitelem komunistického režimu«, tudíž se zákon vztahuje i na něho. Současně však dodal, že »Jakub Železný ve vysílání ČT nezpochybňoval zásluhy Ludvíka Svobody na východní frontě během druhé světové války«.

Takovou větu však moderátor v pořadu nevyslovil, zato řekl zřetelně, že »bůhvíproč se nábřeží dodnes jmenuje po komunistickém prezidentu Ludvíku Svobodovi«. Pánům Řezníčkovi i Železnému jaksi ušlo, že ono pražské nábřeží je pojmenováno po Svobodovi-hrdinovi dvou světových válek, v nichž bojoval za Československo, tedy i za jeho zásluhy v bojích proti fašismu na východní frontě. A že životní cesta Ludvíka Svobody vyvrcholila funkcí nejvyšší, na věci nic nemění.

Monika HOŘENÍ

4. 12. 2021  Monika HOŘENÍ