Tohle odmítněme!

Jsem znechucen vším tím nesmyslem o uznání Izraele jako »židovského státu«. Je založen na kolekci prázdných frází a vágních definicí, postrádajících jakýkoli reálný obsah. Slouží mnoha různým účelům, z nichž téměř všechny jsou zlovolné.

Benjamin Netanjahu ho používá jako triku, jímž chce zabránit ustavení palestinského státu. Prohlásil, že konflikt nemá žádné řešení. Proč? Protože Palestinci nesouhlasí s tím, že uznávají ... atd. atd. Čtyři pravicoví členové Knessetu předložili návrh zákona, dávající vládě pravomoc odmítnout registraci nových společenských organizací a rozpustit ty existující, pokud »popírají židovský charakter státu«. Tento nový zákon je pouze jedním ze série opatření určených k oklestění občanských práv arabských občanů, ale i levicových židovských občanů.

Kdyby v Izraeli nyní žil zesnulý Dr. Samuel Johnson, formuloval by svůj proslulý výrok o vlastenectví odlišně: »Uznání židovského charakteru státu je posledním útočištěm darebáka.« V izraelské hantýrce se popření »židovského charakteru« státu rovná nejhoršímu ze všech politických zločinů: tvrdit, že Izrael je »stát všech svých občanů«.

Pro cizince to může znít poněkud zvláštně. V demokracii stát jasně patří všem jeho občanům. V USA to považujete za zřejmé. Uváděje to v Izraeli, šlapete nebezpečně blízko vlastizrady. (Tolik o našich tak na odiv stavěných »obecných« hodnotách.)

Ve skutečnosti je Izrael opravdu státem všech svých občanů. Všichni dospělí izraelští občané - a pouze oni - mají právo volit Knesset. Knesset jmenuje vládu a přijímá zákony. Uvedl v platnost mnoho zákonů prohlašujících, že Izrael je »židovský a demokratický stát«. Za 10 či sto let by Knesset mohl vztyčit vlajku katolicismu, buddhismu nebo islámu. V demokracii jsou to občané, kdo je suverénní, nikoli slovní formulace.

* * *

Jeden by se mohl dotázat: »JAKÁ FORMULACE?« Soudy preferují slova »židovský a demokratický stát«. To je však daleko od toho, aby šlo jen o běžnou definici. Nejšířeji je používáno slova »židovský stát«. To však Netanjahuovi a spol., kteří hovoří o »národním státu židovského lidu«, který má hezký prsten už z 19. století, nestačí.

Slova »stát židovského lidu« jsou rovněž docela populární. Jedna věc, kterou mají všechna tato druhová jména společnou, je to, že jsou dokonale nepřesná. Co znamená »židovský«? Národnost, náboženství, kmen? Kdo jsou »židovský lid«? nebo, dokonce vágněji, »židovský národ«?

Zahrnuje to kongresmany, kteří přijímají zákony v USA? Nebo kohorty Židů, kteří provádějí blízkovýchodní americkou politiku? Jakou zemi zastupuje židovský velvyslanec Spojeného království v Tel Avivu?

Soudy se potýkají s otázkou: Kde je hranice mezi »židovský« a »demokratický«? Co v tomto kontextu znamená »demokratický«? Může být »židovský« stát skutečně »demokratický«, nebo pokud jde o tuto otázku, může být »demokratický« stát skutečně »židovský«? Všechny otázky vznesené učenými soudci a renomovanými profesory jsou nepřirozené, nebo, jak my říkáme v hebrejštině, »stojí na kuřecích nohách«.

* * *

Pojďme zpět na počátek: ke knize, kterou v němčině napsal Theodor Herzl, otec-zakladatel sionismu, a publikoval v roce 1896. Nazval ji »Der Jugenstaat«. Tohle je naneštěstí typické německé slovo, které nelze přeložit. Obecně je v angličtině vyjadřováno jako »Židovský stát« nebo »Stát Židů«. Oba výrazy jsou zcela falešné. Nejbližší aproximace by byla »Židovstvo«.

Jestliže to zní lehce antisemitsky, není to náhodou. Mnohým lidem to může přijít jako šok, ale to slovo Herzl nevynalezl. Poprvé ho použil pruský šlechtic s impresivním jménem - Friedrich August Ludwig von der Marwitz - který zemřel 23 let před Herzlovým narozením. Byl to horlivý antisemita dlouho předtím, než jiný Němec vynalezl termín »antisemitismus« jako výraz zdravého německého ducha.

Marwitz, ultrakonzervativní generál, se stavěl proti liberálním reformám navrženým v té době. V roce 1811 varoval, že tyto reformy změní Prusko v »židovský stát«, v Židovstvo. Nemyslil tím, že se Židé stanou v Prusku většinou. Bože chraň, ale že půjčovatelé peněz a jiní podezřelí židovští makléři budou korumpovat charakter země a zbaví ji dobrých starých pruských ctností.

* * *

Sám Herzl nesnil o státě, který patří všem Židům na světě. Právě naopak - jeho vizí bylo, že všichni skuteční Židé se odeberou do Židovstva (ať v Argentině nebo v Palestině, o tom se ještě nerozhodl). Oni - a jenom oni - by od té doby zůstali Židy. Všichni ostatní by byli asimilováni v jejich hostitelských národech a přestali by být zcela Židy. Daleko, opravdu daleko od pojmu »národní stát židovského lidu«, jak si to představují mnozí z dnešních sionistů, včetně oněch milionů, které nesní o tom, že budou imigrovat do Izraele.

Když jsem byl chlapec, zúčastnil jsem se tuctů demonstrací proti britské vládě v Palestině. Ve všech jsme unisono provolávali: »Svobodná imigrace! Hebrejský stát«. Nepamatuji se na jedinou demonstraci, v níž by bylo provoláváno heslo »židovský stát«. Bylo to docela přirozené.

Aniž to někdo nadekretoval, jasně jsme se rozlišovali jako hebrejsky mluvící lidé v Palestině a Židé v diaspoře. Někteří z nás to změnili v ideologii, ale pro většinu to bylo jen přirozené vyjádření reality: hebrejské zemědělství a židovská tradice, hebrejské podzemí a židovské náboženství, hebrejský kibuc a židovský šteti, hebrejský Yišuv (nová komunita v zemi) a židovská diaspora.

Být nazýván Židem v diaspoře znamenalo nejzazší urážku. Pro nás to v žádném případě nebyl antisionismus. Právě naopak: Sionismus chtěl vytvořit staronový národ v Eretz Israel (jak je v hebrejštině zvána Palestina), a tento národ je pochopitelně zcela odlišný od Židů kdekoli ve světě. Byl to teprve holocaust, se svým širokým emočním dopadem, který změnil slovní pravidla.

* * *

Tak jak se sem vkradla formulace »židovský stát«? V roce 1917, v polovině I. světové války, britská vláda vydala tzv. Balfúrovu deklaraci, která prohlašovala, že »vláda Jeho Veličenstva se příznivě dívá na ustavení národního domova pro židovský lid v Palestině«. Po měsících jednání se sionistickými předáky bylo každé slovo pečlivě vybráno.

Jedním z hlavních britských cílů bylo získat americké a ruské Židy pro spojeneckou věc. Revoluční Rusko se chystalo z války se vyvléci a zásadní bylo, aby Amerika vyšla z izolace. (Britové mimochodem měli námitky proti slovům »změnit Palestinu v národní domov pro židovský lid, trvajíce na »v Palestině« - a tak naznačovat, že země bude rozdělena.)

* * *

Spojené národy v roce 1947 rozhodují o rozdělení Palestiny mezi jejím arabským a židovským obyvatelstvem. To nic neříkalo o charakteru dvou budoucích států - bylo jen použito běžných definicí dvou válčících stran. Asi 40 % obyvatel na území přiděleném »židovskému státu« byli Arabové. Zastánci výrazu »židovský stát« si hodně zakládají na sentenci v »Deklaraci o ustavení Státu Izrael« (obecně zvané »Deklarace nezávislosti«), která skutečně obsahuje slova »Židovský stát«.

Poté, co cituje rezoluci OSN, jež vyzývala k ustavení židovského a arabského státu, deklarace pokračuje: V souladu s tím my » na podkladě rezoluce Valného shromáždění Spojených národů vyhlašujeme ustavení židovského státu v Eretz Israel, jenž bude zván Stát Izrael«. Tato sentence neříká vůbec nic o charakteru nového státu a kontext je čistě formální.

Jeden z paragrafů deklarace (v její originální hebrejské verzi) hovoří o »hebrejském lidu«: »Nastavujeme ruce všem sousedním státům a jejich národům v nabídce míru a dobrého sousedství a vyzýváme je, aby navázaly vztahy spolupráce a vzájemné pomoci s nezávislým hebrejským lidem na jeho půdě.«

Tato věta je v oficiálním anglickém překladu, který změnil poslední slova na »svrchovaný židovský lid usazený na své vlastní půdě«, nestoudně zfalšovaná. Ve skutečnosti by bylo zcela nemožné dosáhnout dohody o jakékoliv ideologické formulaci, protože deklarace byla podepsána předáky všech frakcí, od anti-sionistické ultra-ortodoxní po na Moskvu orientovanou komunistickou stranu.

* * *

Jakýkoli rozhovor o Židovském státu vede nevyhnutelně k otázce: Co jsou Židé - národ nebo náboženství? Oficiální izraelská doktrína říká, že »Židovský« je jak národní, tak náboženská definice. U nás je národ a náboženství jedno a totéž.

Jediným vchodem do tohoto kolektivu je náboženství. Stovky tisíc ne-židovských ruských přistěhovalců přišlo do Izraele podle Zákona o návratu se svými židovskými příbuznými. Tento zákon je velice široký. Aby přilákal Židy, dovoluje dokonce vzdáleným ne-židovským příbuzným přistěhovat se s nimi, včetně manželky vnuka Žida.

Mnozí z těchto ne-Židů chtějí být Židy, aby byli považováni za plné Izraelce, ale o přijetí se pokoušeli neúspěšně. Podle izraelského zákona je Židem osoba, »narozená židovské matce nebo konvertovaná, která nepřijala jiné náboženství«. Tohle je čistě náboženská definice. Zákon o židovském náboženství říká, že k tomuto účelu se počítá pouze matka, nikoli otec.

* * *

Být v Izraeli konvertován je krajně obtížné. Rabínové požadují, aby konvertovaný splnil všech 613 přikázání židovského náboženství - což učinilo jen velice málo Izraelců. Ale člověk se nemůže stát oficiálním členem stanoveného židovského »národa« průchodem přes jakékoliv jiné dveře. Člověk se stává součástí amerického národa tím, že akceptuje US občanství.

Nic takového neexistuje zde. O to svádíme trvale v Izraeli bitvu. Někteří z nás chtějí, aby Izrael byl izraelský stát, náležející izraelskému lidu, skutečný »stát všech svých občanů«. Někteří na nás chtějí uvalit náboženský zákon údajně stanovený Bohem na věčné časy na hoře Sinaj před nějakými 3200 roky a zrušit všechny odporující zákony demokraticky zvoleného Knessetu. Mnozí nechtějí vůbec žádnou změnu.

* * *

Ale jak, ve jménu Boha (omluvám se), se tohle týká Palestinců? Požadavek, aby Palestinci uznali Izrael jako »Židovský stát« nebo jako »národní stát židovského lidu«, je nesmyslný. Jak by to řekli Britové, to není sakra jejich problém.

Rovnalo by se to zasahování do vnitřních záležitostí jiné země. Ale jeden můj přítel navrhl jednoduché východisko: Knesset může prostě změnit jméno státu na něco jako »Židovská republika Izrael«, tak aby mírová dohoda mezi Izraelem a Arabským státem Palestina automaticky zahrnovala požadované uznání.

To by rovněž postavilo Izrael do linie se státem, jemuž se hodně podobá: »Islámská republika Pákistán«, který vznikl téměř ve stejnou dobu, po dělení Indie, po strašlivém vzájemném masakru, po vytvoření širokého problému uprchlíků a s věčnou hraniční válkou v Kašmíru. A s jadernou bombou, pochopitelně. Mnozí Izraelci by byli tímto srovnáním šokováni.

Cože, my? Podobni teokratickému státu? Přibližujeme se pákistánskému modelu a vzdalujeme americkému? K čertu, prostě to odmítněme! Ano, ODMÍTNĚME!

Uri AVNERY


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.9, celkem 36 hlasů.

Uri AVNERY

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.