Rozhovor s doc. PhDr. Vítězslavem Vaculíkem

Globalizovaný svět se snad nalézá v největší krizi

Znal jste blízké atentátníků na Heydricha? Koho vlastně?

Pouze Jana Kubiše od konce roku 1937 do 28. září 1938. Původně se setkal se sestrou Aurelií, když jí v obchodě musel pomoci ze žebříku, kde uvázla. Nakonec si sjednali schůzku, na kterou přivedla sestru Vilmu. Patrně »zajiskřilo« a rozvinul se velmi hluboký vztah. Protože náš otec byl dosti konzervativní a sestry musely být doma ve 20 hodin (22 a 23 let) vymyslely lest a braly mne na nedělní vycházky. Ani mi nemusely nic říkat. Nějak jsem vše pochopil, zvláště když mne usadily do cukrárny p. Kulhánka a vyzvedly ve správný čas. Pan Jan (nechtěl být oslovován hodností četaře) obvykle zaplatil mé požitky a já pak, vstrčen sestrami do dveří, si vždy vytvořil báji, kde všude jsme byli. Takže jsem sestrám dělal »garde«. Až to »prasklo«, chodil pan Jan i k nám. Otci padl do oka. Byl společenský, vtipný, měl smysl pro legraci. S otcem vedl občas politické debaty. Z nich otci vyplynulo, že je inteligentní, zanícený vlastenec, přesvědčený demokrat a antifašista. Když se 28. září 1938 přišel rozloučit, sdělil otci, že odjíždí »na delší dobu«. Z toho otec vyvodil, že četař délesloužící reaguje na Mnichov a odchází do odboje. Chápal jeho rozhodnutí, i když sestra Vilma byla na zhroucení. Je to ona Mia, po níž historici pátrali 70 let. Její pocity lze vyčíst z dopisu s datem 1. listopadu 1938 (nalezený při rekonstrukci rodného domu v Dolních Vilémovicích). Přesto splnila jeho radu – co nejrychleji se vdát. Měl to být maskovací manévr ve městě plném henleinovců? Rodina, varovaná českým policistou, narychlo opustila Nový Jičín a odjeli jsme do otcovy domovské obce na Slovácku.

Jak si vůbec na ony události pamatujete?

Dokonce v podrobnostech, protože ona tragická doba se hluboce vepsala do vědomí celé mé generace. Zvláště, když kolem nás v Sudetech se to jen hemžilo henleinovci. Neštítili se ničeho. Byl jsem například na 1. máje 1938 jen kousek od místa, kdy zfanatizovaní uctívači führera pobodali Čecha. Jako kluci jsme chodili v davu a nepozorovaně postřikovali z balonků inkoustem bílé podkolenky henleinovců. Pamatuji, jak otec po 18. červnu 1942 přinesl ze Bzence noviny, položil je na stůl, prstem ukázal na fotografii uprostřed a řekl: »Nikdy jsi ho neviděl!«. Byl to Jan Kubiš. Tehdy jsem poprvé slyšel slovo »národní hrdina« a tak jsme pojali čin, který měl světodějný význam. Bez ohledu, že v naší rodině fašisté postříleli 25 osob včetně půlročního nemluvněte! Některé jsem znal osobně. Doba vskutku formovala mé vědomí i chování, aniž by mne kdokoli poučoval a Mnichov, vyhnání ze Sudet či slzy vojáků odvolaných od hranic ČSR, okupace, heydrichiáda se nedaly z paměti vymazat. Pan Jan se stal mým vzorem pojetí vztahu k vlasti, i když jsem věděl, že se o něm nesmím zmínit nejen za války, ale i léta po ní. Teprve nyní jsem doplnil historikům některými fakty bílá místa v jejich bádání. Bylo by jistě záslužné, kdyby v Novém Jičíně, kde též pobýval, otcové města mu udělili čestné občanství. To i pro paměť budoucím, aby se posílila úcta k vlasti zaplacená nejvyšší cenou.

Jste filozof, který se svobodně rozhodl filozofovat v Malé Morávce. Jak se vám tam, daleko od centra, vlastně filozofuje?

Dnes je jiná doba, než když Ludwig Feuerbach odešel na venkov, vzdálen informacím ve vědě a filozofii. Díky stavu dnešních informačních technologií mám přehled o dění v ČR i ve světě. Pokud si filozof vytvoří systém do 30 let, je schopen rozvíjet své myšlení nezávisle na centrech, protože filozofii pojal jako formulaci a diskusi úloh v labyrintu poznání o neomezeném počtu vstupů a možných výstupů, jimiž se, jako intelektuální iniciativa k celkovému fondu společenského a vědeckého poznání, dostává do čela čistého základního výzkumu. Proto jsem již v padesátých letech zavrhl v podstatě wundtovskou charakteristiku filozofie jako »vědy o nejobecnějších zákonech přírody, společnosti a myšlení«. Kdyby filozofie pouze zobecňovala vědecké poznatky, odsoudila by se do role pasivní a vlastně, pouhým překladem vědy do jazyka filozofie, i zbytečnou. Jistě není dnes již pochyb o tom, že filozof, aby vůbec byl schopen oněch iniciativních diskusí, musí nutně pracovat i v nějakém exaktním oboru vědy. Sám jsem pracoval v oborech moderní logiky, programování počítačů a programovacích metajazyků vyšších úrovní, technické kybernetice a filozofii. Což jsou obory, které mi umožnily i dnes studovat procesy vědy, umělou inteligenci, teorii poznání atd. K tomu mám i na vesnici přístup, jako způsob kontroly svých dobových analýz a úvah. Protože jsem filozofii pojal jako formulaci a dobovou diskusi filozofických úloh, pochopil jsem ji též ve smyslu servisu k fondu poznání vědy. A zde mi jde jednak o metodu poznání a její dějinnou proměnu, jednak o závažný problém bariér myšlení. Tato otázka jde jaksi mimo soudobý myšlenkový pohyb a způsobuje, zvláště ve společenských vědách, jakýsi pohyb v kruhu. Žel, netýká se to výlučně pravicových koncepcí, ale i myšlení levicového, dokonce i myšlení marxistického.

Jak vnímáte z pohledu filozofa současné dění ve světě?

Globalizující se svět se ocitá snad v nejhlubší krizi, zasahující již všechny oblasti civilizace. Nejkrutěji se odráží v závodu civilizace s časem. Toho si většina autorů nepovšimla, nebo o tom hovoří spíše torzně, byt varovně. Jde zvláště o krizi ekosystému, vůči níž jsou všechny ostatní krizové procesy dílčími. Pochopitelně, krize ekonomická má ještě hranici posunovatelnosti, byť by se hluboce dotýkala milionů životů prostých lidí. Nicméně, bouřlivě nastupující působení nového technologického principu podstatně přispěje k zásadní systémové změně, kterou globální kapitalismus již nezdolá. Krize politická má naději k řešení, byť obtížnému, pokud lidstvu vstoupí do vědomí, že to, co žije, je zásadně měnitelné pouze jeho společnou akcí. Na tom vše stojí. Dnes denně pozorujeme kterak za halasnými hesly o svobodě a lidských právech se v podtextu plíží hamižný zájem tzv. elit imperialismu. Krize mravní, tíživě doléhající a ničící osobnostní struktury, je řešitelná již pouze zmíněnou systémovou změnou a k ní se musí zaměřit v celosvětovém měřítku programová činnost levice. Je to klíč k uskutečnění nejhumánnějšího projektu dějin, k němuž dodala metody provedení právě filozofie marxismu. Samozřejmě nepřetržitě, v závislosti na dějinných situacích se měnící, neboť žádná z dosud mně známých filozofií v sobě neobsahuje princip proměny na základě konkrétní analýzy konkrétní situace. Ta si přímo vynucuje aktivní spolupráci a dialog s ostatními, především liberálními filozofy a v přijatých kompromisech bude podněcovat lidi i z jiných společenských seskupení k zapojení se do závodu civilizace s časem. Ten čas na nás doléhá a nutí k osvojení vyhrávajících strategií. I když prohra je možná, ale to je konec civilizace v dostupném vesmíru.

Jak, podle vás, se svět bude dál vyvíjet?

Svět je vskutku na rozcestí a veliké množství lidí si to, též díky cílené ideologii elit, neuvědomuje. Samozřejmě, v dílčích akcích se otázky dostávají na přetřes, ale pokaždé do diskuse vstupuje (myslím i plánovitě) nový faktor, který upíná pozornost téměř výlučně k němu. Obávám se, že v důsledku odpolitizovávání lidí začíná nám před očima svět »hnědnout«, což lze pozorovat jak ve Starém světě, tak i v Novém. Dokonce i v zemi, která byla před válkou majákem demokracie, se tento pojem stává sloganem, zastírajícím strategii oněch elit, které stojí za vším. Fašismus, který v ČSR nikdy neprošel, získává volnější cestu. Nemusím snad připomínat nedávná i současná vystoupení rasistů, nacionalistů vůči vyloučeným skupinám obyvatel. Nejen v ČR, ale též jinde, v souvislosti s narůstající vlnou migrace. Svět, pokud jej nepřeválcují krize typu Ukrajina, Blízký východ aj. má možnost se ozdravit a ubírat směrem humanizace poměrů, a to jako filozof podtrhuji. Pokud nás politikové, zastupující zmíněné elity, neuvrhnou do válečných situací, může svět, byť za značných obětí, uzavřít dosavadní historii a nastolit všemi vytoužený svět bez válek a třídního násilí. Věřím, že rozum zvítězí a starý svět zahájený prosluljl1 kyjem pračlověka Janečka zavrhne kyj atomový.

Četl jsem kdesi, že marxismus se přežil. Co vy na to?

Také jsem to mnohokrát četl a každou chvíli to uvádí rozhlas a televize. Rád bych těmto myslitelům učinil radost a připojil se k nim. Až na tři věty, které umožňují, aby marxismus jako bájný pták Fénix povstal z popela. První zní: konkrétní analýza konkrétní situace. Najdeme ji v předmluvě k II. vydání Kapitálu. Znamená, podle Lenina, podstatu, duši marxismu. On sám ji uvádí na 67 místech svých spisů. Žádný jiný filozofický systém ji neobsahuje, a tudíž se orientuje pouze k minulosti. Marxismus je filozofií přítomnosti a budoucna. Druhá věta zakazuje v analýze porovnávat ideu s fakty, ale přikazuje srovnávat jen jeden fakt s jiným. Přitom požaduje chápat vše v pohybu, kdy zkoumaný fakt se dostává do jiných situací a podřizuje se i novým zákonitostem. Proto marxismus nemůže ustrnout či »přežít se«. I když se jeho systém dobově uzavře, první věta jej nutí k novému otevření. Zde nalezneme i odpověď pro studium Marxe. Totiž, na historicky známých skutečnostech pochopit metodu, jíž Marx dospěl k dobově daným řešením. Podle M. Ransdorfa – »nově číst Marxe«. Třetí věta umožňuje vyhnout se axiologickým paradoxům, kdy pravda, když překročí své hranice, mění se ve svůj opak. Formuloval ji Lenin. Dík oněm třem větám marxismus pružně reaguje na změny situací a takto změněný nutně odpovídá na dobově ustavené situace a východiska. Proto zákonitě patří i do 21. století, a to jako nejvýznamnější směr světa. Bohužel i v komunistickém hnutí se vyskytnou skupiny, které z neznalosti podstaty marxismu jsou v zajetí minulosti a nahrávají odpůrcům komunistických programů systémových změn, ale i pseudoradikálům poškozujícím levicová hnutí. My, na základě zmíněných tří vět, můžeme poskytovat občanům objektivní informace a návody k jednání, protože za námi stojí ona analyzovaná realita. A právě toho se pravice bojí!

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 3.8, celkem 112 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2015-10-05 13:57
Někdo to chápe více srdcem, někdo více rozumem, někdo to chápat
nechce nebo toho není vůbec schopen. Kritériem teorie je praxe proto,
když se jedno říká nebo káže a druhé dělá tak to smrdí! A dnes
to smrdí čím dál tím víc! Ale ne všude!
perrycoxer
2015-09-21 19:32
Skvělý rozhovor. Ne že bych souhlasil, ale bylo to opravdu poučné.
antal
2015-09-21 12:28
Dobrý rozhovor. Ulahodí duši, ak sa objavia fundované postoje. Malo by
ich byť viac, prispelo by to k formulovaniu riešení zo súčasnej
krízovej situácie. Áno, marxizmus nemôže zastarať, pokiaľ položíme
dôraz na jeho metódu - dialektiku. Z nej vyplýva aj prvá veta:
konkrétna analýza konkrétnej situácie. Podobne z dialektiky, z
princípu negácie negácia a premeny kvantitatívnych zmien na
kvalitatívne, vyplýva aj tretia veta. Používam tento princíp na
poukázanie negatívnej funkcie post-klasického kapitalizmu (kap. po
kríze 1929-1933 sa zmenil z kapitalizmu voľnej súťaže, laissez-faire
na regulovaný, monopolistický kap.). Ak klasický kap. mal veľký
pozitívny prínos pre ľudstvo, súčasný post-klasický kap. udržiava
civilizáciu v permanentnej kríze, v negatívnej podobe. ....... Druhú
vetu nepoznám, žiadalo by sa mi ju trochu bližšie objasniť, rád sa
nechám poučiť. Nezaoberal som sa bližšie logikou, autor áno. ......
Čo sa týka definície filozofie ako »vědy o nejobecnějších zákonech
přírody, společnosti a myšlení«, osobne si nemyslím, žeby to
filozofiu odsudzovalo len do funkcie zobecňovania vedeckých poznatkov,
ide predsa o formulovanie zákonov, ktoré vyplývajú z filozofického a
nie konkrétno-vedeckého poznania.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.