Viděl dál, do budoucnosti

Velikost Šmeralovy osobnosti spočívá v tom, že spojil celý svůj život a práci s nejprogresivnější společenskou silou, s revolučním dělnickým hnutím. Jako vzdělaný marxista a zkušený politik byl Šmeral jediným z vůdců sociální demokracie, který pochopil historickou nutnost vzniku komunistické strany a stal se jejím zakladatelem. V tvůrčí, obětavé, nepřetržité politické činnosti pro československé i mezinárodní komunistické hnutí setrval až do konce svého života.

Jako Šmeralův odkaz působí jeho celoživotní inspirativní přesvědčení: »Nechť dostávají závrať při strmém vzestupu slabí. Nechť zůstávají pozadu malodušní. Nechť zuří, zkrucují, lžou i štvou nepřátelé! Nic nezadrží údery vln ohromného moře, prorážejícího cestu budoucnosti. Socialismus je v našem pokolení dějinnou nutností.«

Bohumír Šmeral se narodil 25. října 1880 v Třebíči jako nejstarší z pěti synů do poměrně zámožné rodiny odborného učitele na měšťanské škole. Poznání bídy dělnických rodin jeho spolužáků, činnost třebíčských sociálních demokratů i rozsáhlá četba filozofické, politické i krásné literatury postupně utvářely mladého Šmerala jako socialistu a marxistu. Po maturitě v roce 1898 odešel Šmeral do Prahy na právnickou fakultu. Ve studentském hnutí získával první politické i novinářské zkušenosti. Po zakončení studia v roce 1904 se vzdal výnosné kariéry právníka a plně se věnoval činnosti v českoslovanské sociální demokracii.

Podobně jako většina předáků Druhé internacionály podléhal Šmeral tehdy v období nástupu imperialismu revizionistickým tendencím nahradit revoluci reformami, absolutizovat význam parlamentu a nedoceňovat úlohu mimoparlamentních akcí. Od ostatních sociálnědemokratických vůdců se však Šmeral zásadně odlišoval svou důkladnou znalostí marxismu, ojedinělou v českém prostředí, což vytvářelo předpoklady pro postupné překonávání jeho reformismu. Právě svými teoretickými znalostmi a jejich tvůrčím uplatňováním v politice, svým úsilím o marxistické vzdělávání členstva, je pro nás Šmeral stále podnětem.

Šmeral se důkladně zabýval národnostní otázkou, která byla v mnohonárodnostní rakousko-uherské monarchii velmi komplikovaným problémem. Byl zásadním odpůrcem nacionalismu a národnostního tříštění dělnického hnutí. Jeho omylem ale bylo, že nepřekonal austromarxistické pojetí národnostní otázky jako především pouze otázky kulturně jazykové. Od roku 1909 patřil Šmeral k nejvýznamnějším osobnostem Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické. Ve své politické činnosti se projevoval jako brilantní řečník a talentovaný novinář. Patřil ke špičce české žurnalistiky. Jeho styl byl srozumitelný, svěží, čtivý, své osobité projevy si vždy psal sám. Podle pamětníků znamenalo nejvyšší ocenění řečnického umění, když se řeklo: »Mluví jako Šmeral.«

Při vypuknutí první světové války v roce 1914 sociální demokracie v Rakousku-Uhersku, podobně jako převážná většina stran Druhé internacionály, zcela selhala, stejně jako její politika nicnedělání za války. Šmeral si až dodatečně uvědomil, že její snaha za každou cenu raději vyjít s vládou a hlavně přečkat a uchovat se pro příznivější situaci je jenom slepá ulička. Revoluční strana v žádné situaci nemůže jednat takovým způsobem.

Velká říjnová socialistická revoluce ukázala Šmeralovi cestu z ideové a politické krize, ve které se nacházel jak on, tak i celá sociální demokracie. Avšak svým pojetím Rakouska-Uherska jako nezbytného státního útvaru pro řešení české otázky sociální i národnostní se Šmeral dostal do příkrého rozporu s míněním lidových vrstev i politickou realitou. Rozpad Rakouska-Uherska a vznik samostatného československého státu vyvrátil Šmeralovy předcházející politické postoje. Na rozdíl od většiny českých politiků však rychle neobrátil, nestal se jedním z »mužů 28. října« a na čas se odmlčel.

Levicová opozice proti oportunistické politice sociální demokracie v novém státě postupně sílila a Šmeral se postavil do čela vytvářející se marxistické levice. Výrazně ho ovlivnilo také setkání s Leninem a návštěva Sovětského Ruska, o které napsal: »Přicházím z jiného světa, přicházím jiný člověk. Co se děje v Rusku, je ohromné, závratné, poctivé, rozumné, nutné, nepřemožitelné… Nových věcí rodí se nám řád!« Prosincové události roku 1920 pak přesvědčily s konečnou platností Šmerala i celou levici sociální demokracie o nemožnosti setrvat nadále v jedné straně s pravicí, která se rozhodujícím způsobem podílela na budování kapitalistické republiky.

Ve složitém procesu přetváření marxistické levice na revoluční stranu nového typu usiloval Šmeral o přesvědčení a získání většiny členů sociální demokracie. Budoval stranu s dlouhodobou perspektivou, připravenou na těžké boje, ztráty i zradu. Jako by viděl daleko dopředu, když na ustavujícím sjezdu KSČ v polovině května 1921 říkal: »Čím silnější budeme a čím blíže svému cíli, tím brutálnější násilí a teror nepřátel budeme muset odrážet. Pro chudé není práva v měšťácké společnosti… Ale jako žádná oběť a utrpení, tak také žádné zklamání v jednotlivcích i případně celých skupinách neotřese naší vírou v ideu, kterou jednou uznali jsme za správnou.«

Při přijímání KSČ do Komunistické internacionály na jejím III. kongresu v létě 1921 čelili Šmeral i další členové čs. delegace některým levičáckým nařčením z oportunismu, opatrnictví i malé bojovnosti, vyplývajícím hlavně z nepochopení zásadní změny mezinárodní situace, z odlivu poválečné revoluční vlny. Právě Lenin zde zdůrazňoval hlavní úkol získat většinu dělnické třídy a III. kongres pak také vytyčil heslo »K masám«.

Založení KSČ bude navždy spojeno se Šmeralovým jménem a patří k vrcholům jeho politické činnosti. Do roku 1924 pak stál fakticky v jejím čele, i když nezastával klíčové funkce. Poté Šmeral zůstal členem vedení KSČ a poslancem, ale od roku 1926 se těžiště jeho činnosti přeneslo do Komunistické internacionály. Jako zkušený politik se světovým rozhledem byl pověřován různorodými úkoly v nejrůznějších zemích, působil například v Maďarsku, Rakousku, Anglii, pomáhal řešit i problémy čínské revoluce a Mongolské lidové revoluční strany.

Jílkovo oportunistické, neakceschopné vedení nebylo schopno zvládat náročné úkoly bolševizace, a tak přivedlo KSČ do hluboké vnitrostranické krize. Nástup revoluční linie představoval až V. sjezd v únoru 1929. Šmeral, který v té době pracoval v Moskvě, pochopil zásadní změny, ke kterým muselo v KSČ dojít. A to i přesto, že představitelé nastupující mladé generace s ním spojovali dosud přetrvávající sociálnědemokratické přežitky a užívali pro ně ne zcela adekvátní, poněkud nespravedlivý a zjednodušující pojem šmeralismus. Ačkoliv se Šmeral V. sjezdu nezúčastnil a nebyl zvolen ani do ústředního výboru, plně podpořil spolu s Kreibichem telegramem z Moskvy nové Gottwaldovo vedení proti útoku likvidátorů. Byl to čin hodný velkých politiků.

V letech Velké hospodářské krize stoupl v Československu výrazně zájem o dění v Sovětském svazu, které lidé začínali vnímat i jako alternativu k neutěšeným domácím poměrům. Šmeral, který byl neobyčejně populární osobností, přednášel o něm po celé republice a spolu se Sekaninou, Bartoškem, Fučíkem a dalšími rozvíjel činnost Svazu přátel SSSR, perzekuovaného však státním aparátem.

V době ohrožení fašismem se Šmeral podílel na tvorbě nové linie Kominterny, požadující vytvoření jednotné a lidové fronty, která pak byla přijata jejím VII. kongresem v roce 1935. V následujícím roce na VII. sjezdu KSČ byl Šmeral znovu zvolen do ústředního výboru. Byl to poslední sjezd, kterého se zúčastnil, a jako by zde vyjadřoval své poselství pro budoucnost: »Trnitá cesta pro nás není ještě skončena… Všechno, co jsme vykonali dosud, je zatím pouze přípravou pro velké dny, které jsou před námi… Končím stejnými slovy, kterými jsem končil před patnácti lety: Ať se děje, co děje, přijde den a bude na naší ulici svátek.« Šmeral se pak zapojil do vrcholícího boje na obranu republiky proti fašismu. Přes nedobrý zdravotní stav vystupoval na mnoha protifašistických shromážděních, psal články a varoval před ustupováním agresorovi.

Po mnichovské zradě se stal Šmeral v emigraci v Moskvě členem zahraničního vedení KSČ a pracoval v Komunistické internacionále. Využíval svého ohromného potenciálu znalostí marxisticko-leninské teorie i čs. a světové historie a politických zkušeností k promýšlení strategie co nejširší národní fronty v boji za národní i sociální osvobození. Z jeho myšlenek pak také čerpalo Gottwaldovo vedení při přípravě koncepce nové poválečné republiky.

Dne 8. května 1941 Bohumír Šmeral zemřel. Československé i mezinárodní revoluční hnutí v něm ztratilo jednoho ze svých nejlepších představitelů. Svoji řeč nad rakví končil Gottwald slovy: »Slibujeme Ti, soudruhu Šmerale, že neustaneme v boji, dokud nebude z Hradčan stržen špinavý hakenkrojzlerský hadr.« Pohřbu se zúčastnily desetitisíce Moskvanů i velké osobnosti mezinárodního komunistického hnutí – J. Dimitrov, D. Z. Manuilskij, P. Togliatti, W. Pieck, D. Ibarruri ad. Právě k nim se Šmeral za svého života řadil.

V současných oficiálních výkladech dějin KSČ jsou uměle stavěni do ostrého protikladu Šmeral a Gottwald. Oba byli spjati s rozdílnými politickými i sociálními poměry, vedli KSČ v různých etapách její činnosti. Je třeba si vážit toho, jaké vynikající osobnosti měla tehdy strana ve svém čele. I přes jejich chyby a omyly, kterých se jistě dopouští každý politik. Byli však bytostně přesvědčeni o nutnosti cesty k socialismu, vždy jim šlo o zájem strany a pracujících lidí, ne o vlastní prestiž a majetek. Je pochopitelné, že pro vládce dnešní kapitalistické společnost jsou nepřijatelní. Proto se je pokouší jejich ideologové nejrůznějšími způsoby diskreditovat.

Hana KRÁČMAROVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.8, celkem 86 hlasů.

Hana KRÁČMAROVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


F.Zeleny
2015-10-14 09:03
Zlcčinná je především přítomnost.Stovky tisíc nezaměstnaných,
tisíce bezdomovců, plné věznice,přitom 25 tisíc dolarových
miliardářů,1,5 milionů občanů na hranici chudoby.To vše je výsledek
pravdoláskové demokracie.
Z.LUDKA
2015-10-13 18:42
Jaká zločinná minulost,popravy a soudy ano to je pravda ale uvědomte
si,kdo byl takto trestán,špioni,diverzanti,teroristé,vrazi a
zloději.Nebo si myslíte,že třeba Mašínové byl symbol andělské
počestnosti.Snažte se pochopit dobu a souvislosti.Tak a teď mě můžete
z plna hrdla nadávat.
jirichmelarcik
2015-10-13 11:36
Šmeralův projev "Proč jsme se stali stranou komunistickou" je
obrovská sonda do psychologie politických stran. Ukazuje jak dochází k
degradaci a co za tím stojí. Sobeckost činovníků jako zákonitost pro
rozklad strany.
halonoviny
2015-10-12 17:53
Donalde, proč do toho taháte KSČM? Je to snad podepsané nějakým
orgánem strany? Je to názor Hany Kráčmarové. Já třeba mám názor
právě opačný. Takže díky tomu byste z logiky věci mohl tvrdit, že
se KSČM z 50 % distancovala? :) R. Janouch
joe.metelka
2015-10-12 15:58
pro donalda kačerovského: díky zločinné minulosti KSČ může
pokračovat zločinná přítomnost převážné většiny současných
politických stran. Už proto, abych si přečetl hodnocení zločinné
minulosti těchto stran od donalda se musím dožít ještě aspoň dvaceti
let!
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.