Rozhovor s Viktorem Pázlerem, členem Výkonného výboru ÚV KSČM

Vznik KSČM v žádném případě nebyl přípravou na rozdělení Československa

Vraťme se do roku 1990. Tehdy vznikla Komunistická strana Čech a Moravy. Jak jste založení této strany tehdy vnímal?

Ano, před pětadvaceti lety, 31. března 1990, se konal ustavující sjezd Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM). Byl reakcí na mimořádný sjezd KSČ v prosinci 1989, na němž bylo mimo jiné rozhodnuto o vytvoření územní organizace komunistů v Čechách a na Moravě. Založení však nebylo jen plněním tohoto usnesení, ale šlo především o vytvoření symetrie v organizační výstavbě strany, protože na Slovensku již před listopadem 1989 existovala Komunistická strana Slovenska se svým ústředním výborem, ale v Čechách a na Moravě tomu tak nebylo.

Podle mého názoru šlo logicky také o reakci na posilující se tendenci větší samostatnosti Slovenska i na silnější volání po změně komunistického charakteru strany, které v první fázi ústilo ve změnu názvu na KSS-Strana demokratickej ľavice, později k přejmenování KSS na Stranu demokratickej ľavice a jejímu vystoupení z KSČS v dubnu 1992. Na druhé straně vznik KSČM v žádném případě nebyl přípravou na rozdělení Československa, jak jsem také občas zaslechl. Naopak, KSČM se vždy zasazovala za jednotný stát Čechů, Moravanů a Slováků.

Co jste tehdy dělal?

V té době, po zrušení krajských výborů strany (v Praze městského) na již zmíněném mimořádném sjezdu KSČ, jsem byl řadovým pracovníkem strany na dobu určitou do 31. 12. 1990 s úkolem zajistit všechny úkoly spojené se zrušením městského výboru strany, předáním majetku strany »lidu ČSFR« a současně zabezpečit kvalitní přípravu voleb do Federálního shromáždění ČSFR a České národní rady v červnu 1990 a na podzim potom do Zastupitelstva hl. m. Prahy. Musím říci, že to nebyly lehké úkoly, neboť došlo k výraznému snížení počtu profesionálních pracovníků, k úprku mnohých takystraníků ze strany, k malomyslnosti mnohých, kteří ve straně zůstali, a to vše pod hrozbou zákazu strany a ztráty veškerého majetku.

Navíc jako bývalý vyšší funkcionář KSČ (byl jsem tajemníkem MV KSČ) jsem musel čelit dvojímu tlaku, na jedné straně zevnitř, od některých dnes již bývalých spolustraníků, kteří v nás funkcionářích viděli příčinu prohry strany, na druhé straně od vnějšího antikomunistického prostředí. Pochopitelně, psychicky bolel především první tlak, včetně změny charakteru lidí. Snažil jsem se ho překonat aktivní veřejnou a stranickou prací tak, jak jsem ji vždy chápal, jako službu lidem, ne jako něco, co by mi přinášelo nějaké osobní výhody. To je moje celoživotní zásada a ta mi pomohla tehdy i teď překonávat všechny problémy a nalézt novou důvěru lidí kolem mě.

Prvním z velkých úkolů byly volby. Jak jste se na nich podílel?

Ano, jak jsem již uvedl, volby byly politicky jedním z hlavních úkolů. Já jsem byl pověřen řízením pražského volebního štábu, a tak jsem se podílel jak na přípravě a demokratickém výběru kandidátů pro volby, tak na zajištění a realizaci volební kampaně v Praze. I když jsem před tím už několik voleb zabezpečoval, tak volby v roce 1990 byly pro nás absolutně nové. Jak v obsahu, tak v metodách volebního boje, probíhajícího v atmosféře, kdy se všichni ostatní, především Občanské fórum, jednoznačně vymezovali antikomunisticky s cílem marginalizovat KSČM.

Úkolem tedy bylo na jedné straně efektivně čelit tomuto tlaku a na druhé straně přesvědčovat, získávat občany pro volební program a kandidáty KSČM s cílem potvrdit legitimnost strany v politickém systému země. Výsledek voleb, kdy se komunistická strana stala ziskem 47 mandátů ve Federálním shromáždění, 32 mandátů v České národní radě a 9603 mandátů v obecních zastupitelstvech druhou nejsilnější politickou stranou v zemi (i v Praze), tuto legitimitu potvrdil a vlil nový život a optimismus do její činnosti.

Přišly i další úkoly. Bylo třeba udržet »bojeschopnou« stranu. Jak se vám to tehdy dařilo?

Pamětníci si jistě vzpomenou, že i po vzniku KSČM v roce 1990 a potvrzení její legitimity ve volbách v roce 1990 neustaly vnitrostranické spory. Strana se sice shodla na řadě obsahových otázek, jako například na odporu vůči přijaté koncepci privatizace, vůči transformaci zemědělských družstev, na návrzích týkajících se sociálních problémů, v mezinárodní oblasti na odporu proti válkám a NATO či na nutnosti vydávat (po ztrátě Rudého práva) vlastní deník Haló noviny, předmětem štěpení se však stala identita strany, boj o její komunistický charakter. Symbolem tohoto boje se stal název strany, který nakonec vyústil v uspořádání vnitrostranického referenda o něm.

Jak známo, v referendu se pro zachování názvu Komunistická strana Čech a Moravy vyjádřily více jak tři čtvrtiny tehdejších členů strany. Považuji za úspěch, že v Praze se takto vyjádřili členové ve všech deseti obvodních organizacích KSČM, což nám umožnilo soustředit se v další činnosti na plnění obsahových úkolů, především působení mezi občany hlavního města. Myslím, že k tomu přispělo i to, že jsme hned počátkem roku 1990 ustavili koordinační orgán, Pražskou radu KSČM, která koordinovala a sjednocovala činnost strany na území hlavního města a vystupovala jednotně v celopražském politickém systému a vůči zastupitelstvu hlavního města.

Přišly i další sjezdy KSČM. Které pokládáte za nejdůležitější z hlediska činnosti strany?

Mohl bych pochopitelně stručně odpovědět, že každý sjezd strany je nejdůležitější pro její činnost, teď například ten devátý v roce 2016, který se bude poprvé od ustavujícího sjezdu konat v Praze. Avšak v kontextu odpovědi na předchozí otázku byl podle mého názoru důležitým především III. sjezd KSČM v červnu 1993 v Prostějově. Ten ukončil kontraproduktivní spory ve straně o její identitě, které oslabovaly schopnost strany bojovat za zájmy vykořisťovaných pracujících a sociálně slabých občanů a prosazovat program strany směřující ke změně Listopadem nastoleného, mafiánského kapitalismu v sociálně spravedlivější systém, socialismus.

Bohužel na druhé straně odchod některých funkcionářů a členů strany z KSČM a založení jiných levicových subjektů, především pak zcizení názvu tehdejší koalice »Levý blok« částí jejích poslanců ČNR a vytvoření samostatné strany s tímto názvem, způsobil KSČM dočasné ekonomické ztráty i ztráty voličů, což se projevilo ve volbách v roce 1996 a částečně i ve volbách 1998 (především v Praze). Proto byly důležité i následující dva sjezdy, především V. sjezd v roce 1999 ve Žďáru nad Sázavou, které významně programově i organizačně aktivizovaly stranu, čehož výsledkem (i v důsledku tehdejších problémů ve vládnoucí ČSSD) byly zatím nejúspěšnější výsledky ve volbách do krajských zastupitelstev v roce 2000 (161 mandátů), do PS PČR v roce 2002 (41 mandátů) a do Evropského parlamentu 2004 (šest mandátů).

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.3, celkem 87 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.