Jan Šverma a umění kompromisu

Bez jakékoliv nadsázky lze říci, že v dějinách našeho dělnického a komunistického hnutí, rovněž tak v dějinách národů Čechů a Slováků, jsou osobnosti, jejichž odkaz přesahuje svým významem období jejich života a neměl by být zapomenut. Zcela určitě k nim plným právem náleží osoba Jana Švermy.

Narodil se 23. března roku 1901 v Mnichově Hradišti. Je třeba poznamenat, že si celý život nesl velice silnou lásku k tomuto kraji a sám zcela upřímně říkám, že mu i v tomto velice rozumím a je mi blízký. Jeho smýšlení ovlivnilo nejen harmonické dětství, ale i velká láska ke knihám a historii. Rád četl, studoval historii velice pečlivě a brzy se dostával do ostrých polemik s politickými pořádky první Československé republiky. Ta sice přinesla obnovení samostatné české a slovenské státnosti, také státnosti Rusínů, ale řada podstatných sociálních představ spojených s nadějemi vzniku Československé republiky zůstávala formální. Zrovna tak jako reálné naplnění zemského uspořádání.

Jana Švermu pak rovněž velice ovlivnilo dělnické prostředí pražského Smíchova. Ještě blíže jej k němu přivedla i jeho manželka. Do Prahy na Smíchov se přestěhoval s matkou po smrti otce již ve svých devíti letech. V roce 1920 úspěšně odmaturoval na smíchovském reálném gymnáziu a nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Studia práv však nedokončil, přestože složil již jednu ze státních zkoušek. Co bylo důvodem tohoto rozhodnutí? Zcela určitě to nebylo pro Švermu rozhodnutí jednoduché. Zároveň však mělo své hluboké opodstatnění. Byl člověkem, který přestože nepocházel z rodiny chudé, od dětství velice ostře vnímal sociální rozdíly mezi bohatstvím a chudobou. Chtěl na pozemcích svého dědečka stavět nemocnici. Později se chtěl stát advokátem chudých. Nakonec se rozhodl, právě pro své sociální cítění, zvolit cestu aktivního politika v řadách komunistického hnutí. Bylo to rozhodnutí pro jeho budoucnost zásadní.

Myslím, že právě tato okolnost rozhodla, že po mocenském převratu započatém listopadem roku 1989 se ocitl na seznamu osobností novými politickými protagonisty nechtěných. I v jeho rodném městě byla z náměstí odstraněna jeho socha, názvy ulic a náměstí, jež nesly jeho jméno, byly houfně přejmenovávány. Výjimku dodnes uhájilo Kladenské Švermovo, to je nutné s úctou nezapomínat. Je třeba ale i objektivně říci, že město Mnichovo Hradiště na něj zcela úplně nikdy nezapomnělo a není pravdou, že jen komunisté se účastnili pravidelně uctění jeho památky. Zvlášť ta v minulém roce, organizovaná Středočeskou krajskou a okresní organizací Komunistické strany Čech a Moravy, za přispění široké pomoci a účasti vlasteneckých organizací i Velvyslanectví Slovenské republiky, měla velkou podporu široké občanské veřejnosti. Lidé na rozdíl od protagonistů polistopadového politického systému nezapomínají.

Když se nyní některé směšné politické instituce typu Ústavu pro studium totalitních režimů snaží vstoupit do odkazu a posuzování Jana Švermy, může to mít především dva rozměry. Buď je tento moment vyvolán potřebou vytvoření nové vlny antikomunistické hysterie, anebo je reakcí na skutečnost, že právě komunisté nikdy na Jana Švermu nezapomněli, ale jiné politické subjekty v lepším případě cudně mlčely. Komunisté nezapomněli na skutečnost, že ani rodině Švermových se nevyhnula složitá léta padesátá minulého století. Myslím, že to je nejvýznamnější doklad toho, že Jan Šverma byl a stále je v komunistickém hnutí chápán realisticky a jeho úloha není idealizována, ale chápána vysoce reálně a s úctou.

Na rozdíl od jiných politiků a představitelů komunistického hnutí neměli představitelé nových politických pořádků zcela jasno v jedné věci. Sice Jan Šverma byl zcela jednoznačně vysokým představitelem komunistického hnutí, Rudých odborů, úspěšným šéfredaktorem Rudého práva, rovněž však byl jediným českým či slovenským představitelem prvorepublikového Národního shromáždění, který položil v době druhé světové války svůj život. Navíc jej položil v době, kdy slovenský národ povstal proti vazalské prohitlerovské vládě slovenského kléru, proti Tisově vládě, která důsledně prosazovala orientaci na nacistické hitlerovské Německo. Slovenské národní povstání se navíc jednoznačně přihlásilo k myšlence jednotného Československého státu.

Jan Šverma, přestože jeho zdravotní stav po příletu na území ovládané povstalci nebyl nejlepší, odmítl po vojenské porážce návrat do Moskvy. Zůstal na Slovensku a podstoupil účast v pokračujícím namáhavém partyzánském boji. Stalo se mu to osudným. Jeho vážný zdravotní stav, fyzické vysílení a náročný přechod hory Chabenec ho nakonec zlomily. Dne 10. listopadu 1944, značně vysílen, umírá.

Následující rok v den prvého výročí od jeho tragické smrti se mu dostává pocty z nejvyšších. V Praze probíhá, v historii Československa i České republiky nevídaný, jeho státní pohřeb. Celkem šest jich bylo v historii naší země. Následně 11. listopadu je opět veřejně pohřben a průvodem od svého rodného domu na hřbitov uložen do rodinné hrobky Švermových v Mnichově Hradišti.

Řada knih byla napsána k památce Jana Švermy po roce 1989, od vzpomínek jeho dcery po řadu sborníků, publikace jeho dopisů. Jak uctít dnes jeho památku? Myslím, že nejlépe vzpomínkou v místě jeho posledního odpočinku a zároveň v uchování jeho odkazu. Tedy odkazu člověka, čestného politika, vlastence a především člověka plného lidskosti. Možná, že by i stanice pražského metra mohla znovu nést jméno »Švermova«.

Pokud si žvanilové tzv. pražské kavárny zachovali ještě špetku zdravého rozumu, určitě by jim to nemělo vadit. Jan Šverma položil svůj život za budoucnost Československé republiky, jeho prozíravost vůči fašistickému nebezpečí a potřeba široké jednoty odmítnutí jeho hrozby je dnes vysoce aktuální. Uměl dělat kompromisy, ale nikdy nezradil zásadní myšlenku.

Stanislav GROSPIČ, poslanec (KSČM)


Stanislav GROSPIČ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


halonoviny
2015-12-03 19:20
Prase určitě ne, ale pseudokomunista ano! Podle mého názoru ano. R.
Janouch
halonoviny
2015-11-26 18:15
Omyl, seniláku. Komunisté nikoli, leda tak "komunisté"... A
výrazem ubohosti je leda vaše nenávist. RJ
halonoviny
2015-11-26 18:14
T. Klíma: Po příštím (případném) komunistickém uchopení moci
(které navíc považuji za prakticky nereálné) už budu pěkných pár
desítek let prdět do hlíny, takže se obávám, že potenciální noví
Gottwaldové si na mě nepřijdou:) R. Janouch
tomasklima162
2015-11-23 21:48
Pan halonoviny "Že Šverma by procesy 50. let nepřežil, o tom jsem
přesvědčen." A jak tipujete, že po příštím komunistickém
uchopení moci dopadnete Vy?
halonoviny
2015-11-17 14:46
Tedy s ní - s reakcí (nikoli příspěvkem) zcela souhlasím. I to
připomenutí Kalandry je cenné! RJ
halonoviny
2015-11-17 14:46
M. "Harfa": Děkuji za Vaši reakci a až na poslední větu s
ním zcela souhlasím. Že Šverma by procesy 50. let nepřežil, o tom
jsem přesvědčen a hlásám to už od doby, kdy jsem se o něj začal
více zajímat v souvislosti s převzetím Novinářské ceny Jana Švermy,
kterou jsem dostal jako úplně první nominant. Dokonce si myslím, že by
50. léta nepřežil ani Fučík (nebo minimálně by nezůstal na
svobodě), byť n. r. od Švermy ten stál na Gottwaldově straně do
posledních chvil. Ale podvod po volbách ve 46. by jistě vadil i jemu! R.
Janouch, člen KSČM P3
halonoviny
2015-11-16 13:45
Díky za článek, pane poslanče. R. Janouch
jirichmelarcik
2015-11-16 12:47
Jan Šverma byl člověk jasného ducha a pevného charakteru. Což o
většině politiků říci nelze.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.