Obamovo dědictví

Barack Obama odešel po osmi letech z funkce prezidenta USA. Cynik by sice mohl poznamenat, že jeho největším úspěchem bylo, že nebyl ani George Bush ml. ani Donald Trump, leč Obamova legislativa má za sebou mnoho úspěchů, ale i morálních proher.

Nechci odcházejícího prezidenta nijak hájit, ale je pravdou, že po dobu svého prezidentství musel čelit Kongresu a Senátu, který měl často republikánskou většinu, a tak nemohl prosazovat svůj program v míře, kterou voličům slíbil. Jeho největším úspěchem na domácí scéně zcela jistě bylo zavedení tzv. Obamacare, která umožnila poskytnutí přístupu více než 48 milionům nepojištěných Američanů k levné, ale zároveň kvalitní zdravotní péči. Za to, že v USA zavedl »evropský standard«, byl v republikánských médiích označován za socialistu a komunistu, což jen ukazuje na absurdní atmosféru, v jaké se v Americe vede veřejná debata.

START a pak hned konec

Za velký úspěch na mezinárodním poli jistě můžeme označit podepsání dohody START v Praze. Spolu s tehdejším ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem slíbil, že do sedmi let omezí počet strategických hlavic na 1550. Tím však období dobrých vztahů s Ruskem skončilo a dnes se mluví o nové studené válce.

V médiích je Barack Obama často prezentován jako velmi milý a šarmantní chlapík, který se nebojí dávat najevo své emoce, a byl chválen za lidštější styl politiky. V roce 2016 však jeho administrativa nechala shodit celkem 26 171 bomb (tři každou hodinu!), a to zejména v Sýrii, Iráku, Afghánistánu, Libyi, Jemenu, Somálsku a Pákistánu. Americké speciální jednotky pak operovaly ve 138 zemích světa (70 % všech zemí), což je oproti Bushově administrativě nárůst o 130 %. Desetkrát častěji než prezident Bush pak nařizoval útoky pomocí dronů, a to zejména na územích nepatřících k zemím, se kterými je USA ve válečném stavu.

Pochybná obhajoba

Obama to obhajuje na základě legislativy z let 2001 a 2003, která mu umožňuje podnikat tyto kroky proti al-Kajdá. Během těchto útoků však dochází ke značným ztrátám na životech u civilního obyvatelstva, které ovšem americkou administrativu zajímají asi stejně jako fakt, že tyto kroky už dávno nejsou proti al-Kajdá a nejsou tak v souladu ani s americkým, natožpak mezinárodním právem.

O výsledcích amerických bombardování si můžeme udělat obrázek na základě případu z afghánského Kundúzu. Dne 3. října 2015 přišlo při americkém útoku na nemocnici (!) o život 42 lidí, včetně 14 zaměstnanců Lékařů bez hranic, a další desítky lidí byly zraněny. Všechny bojující strany věděly o tom, kde se nemocnice nachází. V onen osudný den informovali Lékaři bez hranic vojenské štáby v Kábulu a Washingtonu o tom, že jsou již půl hodiny bombardováni, a přitom byli bombardováni ještě dalších třicet minut. Všechny nemocniční budovy byly zničeny. Okolní budovy nikoliv.

Neskoncoval s nerovností

Prvnímu černošskému americkému prezidentovi se navíc nepodařilo skoncovat s nerovností v americké společnosti a s policejním násilím až příliš křiklavě namířeným proti černošské populaci. Nepokoje ve Fergusonu a Baltimoru se ukázaly být jenom špičkou ledovce.

Na jednu stranu vidíme Ameriku jako zemi s obrovským koncentrovaným bohatstvím, ale rozdíly mezi bohatými a těmi ostatními jsou největší od kolapsu ekonomiky ve 20. letech 20. století. Člověk navíc nemusí mít levicové smýšlení na to, aby si uvědomil, že je do nebe volající, když 58 % všech nových příjmů od krachu na Wall Street putuje nahoru k onomu jednomu procentu nejbohatších Američanů.

Přes obrovské pokroky v technologii a produktivitě miliony Američanů pracují déle za nižší mzdy. Reálný střední příjem mužských pracovníků je o 783 dolarů nižší, než tomu bylo před 42 lety. Amerika má navíc obrovský problém s chudobou u dětí. Jestliže index postižení chudobou u nezletilých dosahuje u Norska číslo 5,3; v ČR 12,8; pak v USA je to dokonce 32,2. Amerika už dávno není zemí neomezených možností pro všechny, ale spíše továrnou na všemocné miliardáře a pak není divu, že se stávají i prezidenty.

Za Obamovy administrativy tak docházelo k nárůstu nepokojů, všeobecné nespokojenosti, pocitu odcizení a z jeho hesla: »Ano, můžeme«, se stalo Trumpovo: »Uděláme Ameriku znovu velkou«.

Ve své podstatě není větší porážky pro Obamu než fakt, že americké prezidentské volby vyhrál muž, který mu nemůže být politicky (ale i lidsky) vzdálenější. Obama tak paradoxně sice odchází milovaný za svůj přístup, ale do značné míry zatracovaný za svou politiku. Anti-Bushe tak vystřídá anti-Obama.

Kateřina KONEČNÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.2, celkem 71 hlasů.

Kateřina KONEČNÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.