Vysoká škola, praxe v zahraničí… Úspěšná kariéra?

Absolvovala prestižní vysokou školu, léta pracovala v zahraničí, skvěle ovládá cizí jazyky… Přesto se paní Jiřině nedaří najít práci. Vypadá to, že na vině je její věk: 57 let. Lidé po padesátce tvoří v současné době největší skupinu nezaměstnaných v ČR a jejich počet stále roste.

S projevy skryté diskriminace se nezaměstnaní ve věku nad 50 let setkávají velmi často. Ve většině případů představuje zásadní problém už dostat se k samotnému pohovoru - rozeslané životopisy zůstávají zpravidla bez odpovědi, a to zejména tehdy, pokud v nich zájemce o práci ponechá své datum narození.

V současné době se často setkáváme s názorem, že kdo chce pracovat, uplatnění najde. Pro kategorii nezaměstnaných 50+ jde ovšem o mýtus, který se vzhledem k obecným statistikám daří vyvracet jen stěží. »Příběhem Jiřiny Castorena chceme upozornit na fakt, že je situace vážnější, než se zdá. Nejde bohužel o příběh výjimečný, podobné čteme či slýcháme od klientů naší neziskové organizace velmi často,« říká Anna Kočicová z organizace Plus 50.

Jiřinin příběh

Vystudovala mezinárodní právo, pracovala ve státní správě a mezinárodních organizacích, po roce 1990 absolvovala studijní pobyty v zahraničí. V jedné z dalších životních kapitol pak žila v Mexiku, kde pracovala jako externí dopisovatelka pro Deutsche Welle a získala zkušenosti v soukromé obchodní společnosti. V Mexiku také stačila s kamarádem založit malou firmu v oblasti cestovního ruchu, vdát se, porodit syna, ovdovět.

Po odjezdu z Mexika se paní Jiřině naskytla další zajímavá pracovní příležitost, tentokrát v Evropské komisi v Lucemburku. Tehdy ještě netušila, že bude na dlouhou dobu poslední. Po návratu do Prahy jí bylo 55 let a o její zkušenosti jako by najednou profesní svět ztratil zájem. Stále dokola absolvuje nejrůznější pracovní pohovory, nicméně bez valného výsledku. Přestože mluví anglicky, španělsky, rusky, francouzsky a německy, nadprůměrná jazyková vybavenost jí zjevně není nic platná.

»V ČR jste odepsaná«

Jiřina Castorena se však rozhodla nevzdávat a podělit se o svůj příběh s veřejností, aby na problém generace 50+, a zejména žen, upozornila.

»České ženy jsou vzdělané - a chudé. Naši rodiče nám od mládí vtloukali do hlavy, že se musíme dobře učit, že musíme mít vysokoškolské vzdělání, abychom nebyly závislé na nikom, ani na mužích. Nevíme přece, co se může stát, a jedině takhle máme naději najít si dobré zaměstnání, které uživí nás i děti (prý lépe než předešlé generace našich matek).

Ani jednu z nás tenkrát nenapadlo, když nám bylo sedmnáct nebo až těch pětadvacet, že se dožijeme padesátky. A ouha! Najednou nikoho nezajímá naše dosažené vzdělání (učit se, učit se, učit se… dnes se používá anglický termín ‚life long education‘), zahraniční zkušenosti, jazykové znalosti ani pracovní zkušenosti z mezinárodních firem. Pravda, na založení IT startupu nejsme už dostatečně připravené a energie také ubývá. Jen se nám padesátnicím vyčítá, že se nechceme stěhovat za prací, že neumíme zacházet s počítačem a neovládáme jazyky. To víte, absolventka Sorbonny je ‚málo svižná‘, tak se jí zbaví, komu by se vlastně hodila? Pak uvidíme inzerát s pracovní nabídkou ‚vhodnou pro každý věk‘ a radostně zajásáme, abychom hned vzápětí zjistily, že jde ve skutečnosti o práci v mladém kolektivu vhodnou pro absolventy, což v praxi znamená ‘padesátnice, dále nečtěte, ani se nepokoušejte poslat svůj životopis‘.

Takže nám nezbývá než začít od nuly… ‚A proč se ucházíte o tohle místo, když jste pracovala v zahraničí a mluvíte několika jazyky?‘ Otázka, kterou slýcháte na jednom výběrovém řízení za druhým. Málokdo si však uvědomuje, jaký problém je uživit adolescentní děti (v mém případě šestnáctiletého syna) a udržet je jen s pomocí příbuzných na středních školách, neboť získání vzdělání je prioritou. Děti pak pomáhají samy brigádami a začínají pochybovat o schopnostech svých matek (‚Jak to, že je moje talentovaná mamka se spoustou zkušeností na odpis?‘) Ve výsledku pak jdou vzdělané české padesátileté ženy jako kdysi v padesátých letech minulého století pracovat do skladů a věznic nebo se živí jako vrátné, uklízečky, pokladní v supermarketech či prodavačky. Zatímco v USA mají sedmapadesátiletou astronautku, tady jste v takovém věku odepsaná, ať už byste předváděla cokoliv.

Třetinu nezaměstnaných lidí v ČR tvoří lidé nad padesát let. O tomto neblahém fenoménu se sice začíná opatrně mluvit, ale zajímavé je, že mají jeho řešení na starost lidé mladí, a to jak na ministerstvu práce a sociálních věcí, tak v nejrůznějších organizacích dotovaných z Evropské unie. A pak sociologové píšou o feminizaci chudoby. Inu, podle některých politiků jsme nenašly ty ‚správné chlapy‘ a až příliš se spoléhaly jen na naše vzdělání a vědomosti.«

Plus 50 pomáhá

Webové stránky www.plus50.cz informují o tom, že není všude situace tak beznadějná. Například Česká pošta nabízí některé pracovní pozice pro ženy nad 50 let (poštovní doručovatelka, roznos letáků, ranní rozvoz novin, kurýrka pro rozvoz balíků). Poté, co Plus 50 komentoval situaci na jednom značně sledovaném zpravodajském serveru, ozvalo se prý několik firem, které také nabídly pozice pro ženy v této věkové kategorii.

Zájemkyně, které jsou ve věku nad 50 let, hledají práci a jsou občankami ČR, mají možnost bezplatné konzultace pracovního životopisu s pracovnicemi této neziskové organizace. Stačí zaslat základní informace (titul, jméno, příjmení, rok narození, dosažené vzdělání, dosavadní praxe) na e-mail info@plus50.cz. Plus 50 pouze navrhne možné úpravy zaslaného životopisu (CV) a to jak grafické, tak obsahové, a poté odešle takto upravené CV zpět osobě, která výslovně požádala o jeho úpravu či pomoc s jeho vytvořením.

Plus 50 je neziskovkou, kterou založila v roce 2009 Monika Červíčková. Cílem je dosažení celospolečenské změny zaměstnanecké politiky vůči osobám nad 50 let věku. Slouží především jako informační, konzultační centrum k problematice ageismu (age = věk), což je proces stereotypizování a diskriminace jednotlivců či skupiny lidí na základě jejich věku. Zabývá se shromažďováním a šířením informací k danému tématu, provádí srovnávací studie fungování trhu práce, propaguje myšlenku rovných příležitostí žen a mužů z cílové skupiny na trhu práce aj.

Pro optimálně fungující pracovní kolektiv platí, že by měl být z hlediska věku i složení mužů a žen pestrý, neboť každý přispívá »tím svým«, svými zkušenostmi, svým pohledem a svým způsobem řešení problému - jeden více uvážlivostí a rozvahou, druhý více dynamikou a »tahem na branku«.

(za, mh)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 2.9, celkem 17 hlasů.

(za, mh)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


jirichmelarcik
2017-12-16 12:25
V ČR se problém po padesátce týká žen jako mužů. Na pohlaví
nezáleží.Navíc paní je "překvalifikovaná" a který
manažer, který je pod její úrovní, by ji vzal do práce? Přeci si
nebude ohrožovat svoje vlastní postavení. Člověk po padesátce práci
neshání-on ji vytváří. Ovšem v zemi jako je naše, kde se útočí na
malé a střední podnikání,to není právě nic lehkého. Kamarád,
bratranec premiéra,řeší situaci tak, že bydlí 3 km od státních
hranic v ČR a firmu si založil 5 km od státních hranic v SRN. Důvodem
je právní jistota pro podnikání v Německu.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.