Premiérová děkovačka Alenky v kraji zázraků

Jak vznikají písničky?

Kristýnu Pixovou od dětství bavilo psaní textů a básniček, k čemuž ji inspiroval zřejmě dědeček, známý moderátor Dr. Jan Pixa. Také se odmalička věnuje hře na klavír a hudbě. Vystudovala Střední pedagogickou školu v Praze, díky tomu se zabývá především tvorbou pro děti a s dětmi i pracuje. Je autorkou textů mnoha dětských písniček. Pro děti stále aktivně vystupuje po celé republice s vlastní skupinou Myš a Maš. Dále moderuje a vyučuje umělecky zaměřené kroužky pro děti v Praze, kde také v současné době pracuje jako umělecká produkční. Kromě jiných textařských počinů je autorkou písňových textů rodinných pohádkových muzikálů z produkce Muzikály pro děti: Kapka medu pro Verunku (2012), Sněhová královna (2014) a Alenka v kraji zázraků (2016), respektive Královna Kapeska (2018), která čeká na svou březnovou premiéru v pražském Divadle Hybernia stejně jako její předchůdkyně.

Vaše rodinná tvůrčí skupina Pixa-pro to má všechno hezky rozdělené. Na vás je psát texty, resp. muzikálová libreta. Co všechno, kromě talentu, je k tomu zapotřebí? A jak se dělá takový text?

Ano, je to celkem zajímavý rodinný »podnik« typu »Ten umí to a ten zas tohle« (úsměv). A je vtipné, že jsme si každý našel svou parketu a nelezeme si navzájem do zelí. Třeba že by měla sestra ambice také psát scénář spolu s rodiči, nebo já dělat za ségru produkci. A i když u nás občas proběhne pěkná výměna názorů, myslím, že na sebe nedáme nikdy dopustit a jsme nejradši za všechny společné chvíle.

A jak se dělá text k písničce? To často není až tak lehký úkol, jak by se mohlo zdát. Někdy ho ze sebe vysypete za hodinu, jindy nad ním sedíte měsíc a pořád ho předěláváte a pořád se vám nezdá dost dobrý. Když chcete, aby text nebyl otřelý, nezněl jako klišé, a přitom měl co říct a dával smysl, nesl nějakou myšlenku, nebo i lehké poučení... K tomu všemu potřebujete, aby dobře »frázoval« (krátké-dlouhé tóny), zkrátka seděl do hudby (i »do huby«; smích) a dobře se zpěvákům zpíval.

U muzikálu je to ještě složitější, protože dostanete do ruky scénář, kde je jasná dějová linie, jasné postavy s určitými nastíněnými povahovými rysy a musíte správně zvolit místa, kde by se hodila písnička a o čem by měla být, kdo by ji měl zpívat, a jak by se přitom měl cítit, případně povahově projevit. Musíte si přitom sáhnout až hluboko do svého nitra a hledat ty správné vzpomínky, pocity, emoce a situace, kdy jste se třeba podobně sami cítili, a všechno to tam té dané postavě do písničky nenápadně »podstrčit«.

Když to děláte srdíčkem... Což vy děláte, proto jsou výsledky tak jedinečné. Ale samo o sobě to nestačí. Na takovou práci potřebujete mít pocit absolutního odtržení od reality. Vy ale máte rodinu, jste máma jako každá jiná. To v době, kdy tvoříte, prostě vše ostatní vypustíte, jako ta indisponovaná maminka té holčičky Moniky v nejmenované reklamě?

No to by bylo opravdu vtipné, říct: »Děti, potřebuju volno, snad to tu nějak zvládnete beze mě...« Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že to si skutečně maminky nemůžou dovolit a musíte neustále fungovat a být připravená na všechno. I když já osobně si nemohu na své děti vůbec stěžovat, protože mi pomáhají a podporují mě ve veškeré mé práci, často se do ní i rády zapojují a mají upřímnou radost, když se mi cokoli povede. Jedinečný příklad toho, že jen láska lásku vrací...

Vytvořit si ale absolutní pocit klidu a nerušenosti jednoduché samozřejmě není. Zvlášť v dnešní době. Je to skutečně dost problém a je strašně nepříjemné, když vás z takového niterního procesu neustále vytrhávají různé nepříjemné zvuky, jako je například mobilní telefon, zvonek u dveří, nebo v tu chvíli nesmyslné podružnosti jako třeba jít uvařit večeři, zajít nakoupit, odeslat e-mail, podepsat žákovskou a podobně.

Proto je pro mě ideální psát v noci, když je ticho, děti spí a máte pocit neomezeného času a prostoru na psaní, než to zase všechno vypukne. Když se zadaří, stihnete se i pár hodin prospat, i když často vás nové a zajímavé verše, nápady a nové varianty těch nových nápadů přepadají právě ve spánku a budí vás ze sna. Pro tento případ mám hned vedle postele v období tvorby vždy po ruce papír a tužku (smích).

Když už se ale naše domácnost začíná podobat pověstné Čapkově zahradě líného intelektuála, je čas vrátit se zpět na zem (úsměv)...

Takzvaní hudební kritici dost kritizují komerční textaře a libretisty jako třeba Lou Fanánka Hagena s tím, že umění je v blíže nespecifikované alternativní ojedinělosti. Jak to máte vy - královna Královny Kapesky?

Nemyslím si, že by některé umění bylo uměním více nebo méně, určitý žánr či obor lepší nebo horší. Myslím, že je důležité, aby si každý našel to své, co se mu líbí, nejen v umění, ale i v životě nebo třeba v zaměstnání. Obecně bych to řekla tak, že spíš existuje dobře nebo špatně odvedená práce a každý by se měl snažit vydat ze sebe to nejlepší, co dovede, aby se potom za odvedenou práci nemusel stydět, podle svého nejčistšího vědomí a svědomí. Což může, filozoficky vzato, v některých případech vyústit právě v onu nespecifikovanou alternativní ojedinělost...

Já osobně ale mám třeba ráda, když se verše rýmují, mají vtip a jindy zase vyřknou mnohdy drsnou pravdu. Ale samozřejmě to je věc každého, každému se líbí něco jiného. A vůbec, je mi jasné, že ne vždy se všechno bude líbit všem, protože přeci: Všichni jsme stejní a každý jiný (smích).

Jak to máte s hudebními skladateli? S kterým se vám dělalo nejlíp?

Spolupráce s každým panem hudebním skladatelem je pro mě velká čest a zkušenost, které si moc vážím. Práce je to velmi zábavná. Bývá to ale i trochu »napínavé« - jestli se sejdeme na stejné vlně, a musím říct, že doposud jsem byla vždy mile překvapená, jak nám to klapalo.

Na začátku se vždycky sejdeme a domluvíme, jak budeme postupovat, jak si práci předávat, zda se bude napřed dělat hudba (jako se Zdeňkem Bartákem při Sněhové královně), zcela výjimečně souběžně text s hudbou (jako při Kapce medu pro Verunku s Fandou Pytlounem, Petrem Kutheilem a Tomášem Beranem), nebo napřed text. Tak tomu bylo u Alenky s Vašo Patejdlem.

Ač jsem si vyzkoušela všechny tři varianty, těžko říct, která je lepší, každá má něco do sebe. Když skládáte text do hudby, jste omezeni právě frázováním, někdy je těžké napasovat celou myšlenku do omezeného počtu krátkých a dlouhých slabik, dob..., ale zase to má výhodu, že vás už hotová hudba může inspirovat, vnést určitou náladu a vyvolat pocity, o čem psát. U psaní textu před hudbou se naopak můžete rozepsat a pohrávat si se slovy a různými obraty. Ale leckdy je to marná práce, protože když se pak udělá hudba, leccos se musí vyškrtnout nebo i předělat a učesat do správného rytmu.

Taky je pro mě pak velké napětí a překvapení, jak písnička bude nakonec znít, protože se přiznám, že už když píšu text, tak si k tomu broukám nějakou melodii a prostě si ho zpívám pro sebe jako písničku, a potom samozřejmě většinou skladatel z toho udělá úplně něco jiného, což může být jak nemilé, tak i milé překvapení...

Narodila jste se ve stejný den jako Jan Werich. Máte něco z jeho univerzálních schopností? Minimálně z Kapky medu pro Verunku se vám povedlo udělat stejné poselství jako Werichovi z Císařova pekaře a Pekařova císaře. I vaše poselství je o lidství, o kolegialitě, přátelství, navíc jde o nebývalý ekologický manifest nejen pro děti...

Srovnávat se s panem Werichem by byla velká troufalost.

Musím, ale říct, že s jeho způsobem myšlení a trefnými rčeními se velmi ztotožňuji. K takovým osobnostem vzhlížím s úctou a jejich moudrost mě neustále inspiruje.

Stejně jako běžný okolní svět. Mám velmi ráda trefný, inteligentní humor i všelijaké ty drobné postřehy ze života. Jsem takový pozorovací typ, zajímá mě, co se kolem děje, jak se lidi chovají, jak reagují, jak se prezentují, a to mě pak vede k zamyšlení o světě a mezilidských vztazích jako celku, a přináší nové nápady k textům. Čím dál víc si všímám, že život často přináší situace a příběhy, jaké by nejlepší spisovatel nenapsal.

A co Královna Kapeska? Dočkáme se i v ní nějakých ekologizujících nášupů? V čem popřípadě bude nový příběh královských rodů Popelky, Zlatovlásky, Honzy a Královny přírodních sil jiný?

Kapka medu pro Verunku vznikla na motivy pohádky našeho dědečka JUDr. Jana Pixy, který ji napsal jako rozhlasovou hru ve 40. letech. Je pro mě až neuvěřitelné, jak nadčasově a aktuálně i pro dnešní svět už tenkrát děda pohádku napsal s ekologickým i etickým poselstvím.

Královna Kapeska je volným pokračováním Kapky, v němž se setkáme s novou generací královských rodů z Popelkova, Zlatovláskova a Honzovska, na které tentokrát číhá v království přírodních sil nové nebezpečí. Jestli se jim opět nakonec podaří spojit síly a všechna nebezpečí překonat, to vám teď prozradit nemůžu...

Samozřejmě Kapeska se i nové generaci - princeznám a princátkům ze světa lidí - chystá předat určitá poučení o tom, jak se chovat k přírodě i sobě navzájem. Jenže jak už ze života víme, zkušenost je nepřenosná a svět plný nástrah a nečekaných překvapení, takže si lidé, ať už ti malí či velcí, opět budou muset na všechno podstatné přijít sami.

Roman JANOUCH

FOTO - Petr Perry NOVOTNÝ (2) a Pixa-pro


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 3.1, celkem 14 hlasů.

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.