Hokejové muzeum? Těšte se!

Dva velcí kamarádi z bývalého Československa, kteří žijí pro hokej, se rozhodli zanechat naší sportovní mládeži hokejové artefakty, jež psaly minulost. Oba sbírají helmy, hokejky, dresy, chrániče, zkrátka vše, s čím se kdysi hrávalo. Proto budou otevírat speciální Muzeum ledního hokeje na zimním stadionu v Trenčíně a hledají adekvátní prostory i v Praze, kde se možná zanedlouho dočkáme otevření muzea druhého. »Nejlepším místem by byl stadion na Štvanici,« říká jeden z dvojice nadšenců Miloš Havel. »Kdyby nám ho ale bývali nesmyslně nezbourali. Přitom to byl chrám, ve kterém se odehrávala mistrovství světa a kde spousta hokejistů začínalo. Včetně mě,« řekl na úvod našeho rozhovoru muž, který má za sebou i natočení dvou CD jako zpěvák.

Jak blízko máte k hokeji coby aktivní sportovec?

Dvanáct let jsem hrával ve Spartě a potkal jsem se v týmu s budoucím mistrem světa Honzou Hlaváčem nebo s Frantou Ptáčkem, který je na druhém místě v počtu odehraných zápasů v historii hokejové extraligy. Bohužel však v tom nejdůležitějším období, kdy se přechází do dospělého hokeje, mě potkalo těžké zranění kolena. Měl jsem roční pauzu a po té dlouhé pauze už nešlo naskočit do toho vlaku. U hokeje ale zůstávám jako trenér. Připravuji soukromě dva lidi, včetně svého třináctiletého syna, který jinak hraje za TJ Slavoj Zbraslav.

Jak jste se vlastně dostal k muzice?

Po skončení ve Spartě jsem se živil různými profesemi. Dělal jsem v restauraci - nejprve číšníka a poté i za barem. A pak jsem přesedlal na taxikáře. Zhruba v té době jsem se známými natočil demo verzi jedné písničky. No a když jsem jednou úplnou náhodou vezl v taxíku Evu Pilarovou, pustil jsem jí tu nahrávku a zeptal se jí, co si o ní myslí. Poprosil jsem ji o její odborný názor. Aby mi řekla, jestli to má hlavu a patu. No a jí se to hrozně zalíbilo! Oslovila mě, začal jsem zpívat a z jejího popudu natočil desku. Dnes mám na svém kontě dvě. Jednu poprockovou Apoštol No. 1 a druhou taneční, která se jmenuje Proč ne?.

Dnes již nezpíváte?

Není na to čas. Trénování a další práce kolem hokeje mi to nedovolují. Uvidíme, třeba do toho někdy zase naskočím. Nikdy neříkej nikdy…

Se svým tradičním spolupracovníkem, známým textařem a spisovatelem Pavlem Cmíralem, jste připravili unikátní projekt týkající se žákovského hokeje. Mohl byste ho našim čtenářům podrobněji představit?

Jmenuje se Život pro hokej, natočili jsme dosud dva díly a můžete je zhlédnout na videokanálu YouTube. Dělám zde trenéra jedné půl-party, protože pořad se točí kolem dvou týmů hokejistů. Smyslem je podporovat mládež ve sportování. Aby se rozvíjela a neseděla u počítačů, tabletů a chytrých telefonů. Spolu se mnou a Pavlem Cmíralem, který to celé projektuje, za pořadem stojí Pavel Novotný, šéfredaktor časopisu Hokej, kameraman Josef Dvořák a Pavel Zacha starší, otec našeho úspěšného hokejisty. Ten mimo jiné propaguje svoji knihu, ve které líčí, jak to se synem dotáhli až do NHL. Jak lítal po lese, střílel z luku, a tak dále. Důležitý vzkaz pro všechny z toho vyplývá, že nejde postavit sportovní život dítěte jen na hokeji, ale že je důležité se rozvíjet i jinak. Běhat, jít si zahrát tenis – inu, všechno můžete vidět na internetu.

Co jste, jakožto sportovní odborník, říkal na proběhlé Hry XXIII. zimní olympiády v korejském Pchjongčchangu?

Fandil jsem jak blázen! Co se týká hokeje, první zápasy to českému mužstvu suprově šlo. Pak jsme hráli v semifinále s Ruskem, kde jsme doplatili na chvilkové zaváhání, ale pořád by byl dojem skvělý, nebýt posledního zápasu. Ten mě neuvěřitelně zklamal. Pavel Francouz dostane tři góly mezi nohy - a trenér ho nevymění! I kdyby takhle obdržel dva, měl jít na střídačku. Nezpochybňuji, že je to výborný brankář a držel nás celou olympiádu. Jenže v utkání o bronz zkrátka nepřišel jeho den. Kluky nepodržel a s tímhle vědomím se pak těžko proti takovým soupeřům, jako je Rusko nebo Kanada, hraje. Proti nim je těžké otáčet, když je to o gól, ale jakmile prohráváte o dva nebo dokonce o tři, oni to zavřou a vy se dřete marně. Tohle mi prostě vzalo chuť. Ale jinak samozřejmě převažuje z celé olympiády kladný dojem, a to hlavně díky Ester Ledecké. Ta mi udělala takovou radost! Její táta na ní musí být neuvěřitelně pyšnej! Upřímně mu to až závidím. Navíc všechno hradil sám na vlastní pěst. Stálo ho to milionové částky - a vyplatilo se! Ester byla neuvěřitelná a zachránila hrdost českého národa. Bez ní by ty výsledky nebyly nic moc…

Vy ale musíte být, ačkoli v menší míře, na svoji rodinu také hrdý. Nejen na syna, který se hokejově potatil, ale i na dceru Natálii. Před naším rozhovorem jste mi ukazoval fotografie z maturitního plesu…

Ano, tam jsem si jako hrdý tatínek zatancoval s dcerou. Holčička byla šťastná, všechno krásně proběhlo – a teď ještě ta maturita…! Dělá ji na státní herecké konzervatoři v Praze, což už je samo o sobě neuvěřitelné. Tam berou za 140 dětí deset a Natálka skončila při zkouškách druhá! Je moc šikovná a jednou by z ní mohlo opravdu něco být. Budu jí držet palce a samozřejmě ji hodlám i nadále podporovat!

Pojďme se ale, prosím, přesunout k tématu, kvůli kterému jsme se tady především sešli. Hokejové muzeum. Jak vás něco takového vůbec napadlo?

Jelikož sbírám hokejové předměty. Mám i takové, které pocházejí ze 20. a 30. let minulého století. Ale nejen je – třeba tenisové rakety od Jaroslava Drobného. Koneckonců, já jsem jako malý chodil kromě hokeje i na tenis, a také na fotbal. Drobného věci mi dal jeden jeho kamarád, který s ním hrával na Štvanici tenis, a potom za ním jezdil pravidelně do Anglie. Dnes je mu 88 let a od slavného tenisty dostal darem spoustu raket a dalších předmětů. Jinak sběratelství jsem zřejmě zdědil po tátovi, který také hrával hokej. Na Štvanici, kde dělal kapitána Bohemce. Já začínal od čtyř let v Dopravních podnikách Praha a dá se říci, že ty historické věci sbírám odmala. Jako táta… Mám staré hokejky, holenní chrániče, helmy, prastaré brusle, spoustu rukavic, dresy nároďáku ze 70. let i s bundou - ty mám pro změnu od Ivana Hlinky, který je dal známému, jenž mi je následně přenechal. Kamarádím se s člověkem, který žije na Slovensku a je podobným sběratelem jako já. Jmenuje se také Miloš. Příjmením Radosa. Poskytl mi nějaké raritky, já jemu na oplátku také. Nedávno mu vyšla kniha k výročí 90. let trenčínského hokeje. A právě v Trenčíně bude v září otevírat hokejové muzeum, kde se všechny ty jeho sběratelské kousky objeví. No a teď přemýšlíme o tom, kam identické muzeum umístit tady v Praze.

Máte už tip?

Nejlepším místem by byla Štvanice. Jenže místní zimák, kde se psala hokejová historie, bohužel zbourali. Nevím, jaké s ní teď mají plány. Jestli se tu postaví nákupní centrum nebo byty. Těžko říci. Zatím tedy konkrétní místo vymýšlíme. Jestli to bude spojené s nějakou restaurací v centru, kde se zároveň návštěvníci budou moci občerstvit, nebo půjde o samotné muzeum, to se uvidí. Každopádně naší republice něco takového hrozně chybí! V Praze na Harfě sice funguje Síň slávy, ale tam mají jen pár dresů a některé ještě neoriginální, což považuji za ostudu. Mně jde o to, aby mládež viděla nejen zcela původní dresy, ale celou výstroj. Aby si udělala dojem o tom, čím se střílelo, jak byly dřevěné hokejky tvrdé a pevné, a jak to pak šlo nahoru. Aby děti, a nejen ony, viděly, jaká se používala výstroj v minulosti – od helem po suspenzory. Vždyť helmy kdysi nemívali ani brankáři, natož pak útočníci.

Dovolte na závěr otázku tak trochu z jiného soudku. Tento týden Českou republiku potrápily obrovské mrazy. Také patříte mezi ty, kteří na zimní počasí nadávají, nebo vám to ani nepřijde, jelikož jste zvyklý se pohybovat kolem ledu?

Kdepak, já se těším na jaro. Ani já zimu nemusím! Maximálně na horách, když člověk lyžuje. A co se týče hokejového ledu, to je něco úplně jiného. Člověk hraje, pak se převleče a vždy je lepší, když vyjde ven do tepla než do mrazu. Řekl bych, že jsem spíše teplomil…

Petr KOJZAR

FOTO – archiv Miloše HAVLA


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.1, celkem 7 hlasů.

Petr KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.