Historik Michal Macháček při podpisu své knihy v prosinci 2017 ve Slovenském domě v Praze. FOTO – Haló noviny/Monika HOŘENÍ

Bez Husáka není možné si představit moderní dějiny Slovenska a Československa

O nejnovější knize Michala Macháčka (* 1986) věnované někdejšímu prezidentu ČSSR a generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Gustávu Husákovi (1913-1991), jsme v Haló novinách informovali. Na nedávném pražském diskusním fóru věnovaném odtajněným archivům, které přepisují (spíše však o nové pohledy doplňují) historii, přiblížil mladý historik své zkušenosti z práce s archivními zdroji v zahraničí, a to právě s ohledem na svou aktuální badatelskou činnost. Přidal řadu postřehů, které mohou zaujmout i naše čtenáře.

Často slýchám různé historiky a badatele, že prý není možné se dostat do ruských archivů. Macháček však má jinou zkušenost: »Není nemožné se do nich dostat,« říká. Pročetl materiály, o které měl zájem, v Ruském státním archivu soudobých dějin, v archivu bývalé KSSS, Ruském státním archivu sociálních a politických dějin a Archivu ministerstva zahraničních věcí Ruské federace. Není to však o tom, že historik přijede na otočku do Moskvy. Takový úkol vyžaduje delší pobyt v Rusku, a také navázání vztahů s ruskými kolegy a archiváři. Macháček ve svém příspěvku upozornil i na to, že čeští historici podcenili, ke své škodě, možnosti, když se v devadesátých letech nakrátko více liberalizovalo prostředí ruských archivů. Zato toho využili Američané, kteří si v ruských archivech, pochopitelně za úplatu, pořídili řadu skenů…

Macháček studoval ve fondu Mezinárodního oddělení ÚV KSSS složku se jménem Gustáv Husák. Dostal se k jejímu obsahu díky tomu, že Husákův syn Vladimír písemně stvrdil, že souhlasí s jejím otevřením pro vědecké účely tohoto českého historika. Podle platných ruských zákonů jsou totiž složky osobností dostupné teprve 75 let po jejich úmrtí.

Mimochodem, jak poznamenal Macháček, v tomto fondu jsou uloženy spisy řady dalších československých politiků, komunistů i nekomunistů: byly vedeny na Ludvíka Svobodu, Viliama Širokého, Vladimíra Clementise, Vavra Šrobára, Edvarda Beneše aj. Informace zejména dodávalo sovětské velvyslanectví v Praze a sovětští agenti, a také různí početní čeští a slovenští informátoři. »Tyto zápisy jsou z pohledu historika velmi cenné, protože je můžeme konfrontovat s prameny, které jsou nám již známy,« uvedl Macháček.

»Nedisciplinovaný komunista«

Přímo ke Gustávu Husákovi je v uvedené složce shromážděno na tři a půl tisíce písemností, přičemž první je datována již rokem 1936. Tehdy bylo Husákovi 23 let a byl vysokoškolským studentem práv. Husák je, jak historik poznamenal, v těchto zápiscích líčen jako nedisciplinovaný mladý komunista. Onou nedisciplinovaností je míněno, že se nepodřizoval autoritám, měl vlastní názory apod. Jen tak na okraj Macháček také zmínil, co je uvedeno ve zdrojích k problematice politických procesů se straníky v padesátých letech. »Gottwald si podle těchto záznamů procesy nepřál, bál se, kdo ‚do toho spadne‘, dokonce je ze spisu vidno, že se zpočátku snažil ostatní funkcionáře z procesů zachránit,« řekl.

O mnohém vypovídá také, kdo patřil mezi donašeče Sovětům. Například jedním z nejpilnějších byl poválečný ministr zemědělství a financí Julius Ďuriš. »Byl to typ zaníceného člena KSČ, který považoval za správné takto informovat o věcech, jež byly z jeho pohledu v nesouladu s dobovou oficiální politikou,« poznamenal historik. Donášel i na Gottwalda – proto, že Gottwald po válce hovořil o vlastní cestě k socialismu.

V letech sedmdesátých a osmdesátých na Husáka Sovětům donášel Miroslav Müller, jak poznamenal Macháček. Müller stál od roku 1972 v čele Oddělení kultury ÚV KSČ. Mohl si to prý dovolit, protože měl krytí přímo od generálního tajemníka ÚV KSSS Leonida Brežněva, s nímž byl velmi dobře osobně znám z minulosti. Nedávno byly v Rusku publikovány Brežněvovy deníky, ovšem bez většího ohlasu v české historické obci, podivil se Macháček. Přitom i tyto zápisy mohou doplnit další střípky do mozaiky doby i postav v ní působících.

Macháček uvedl další zajímavost, totiž že záznamy v sovětských archivech (které se rodily i na základě různých polopravd a drbů) ovlivnily skutečnost, že se Viliam Široký (v letech 1953-63 předseda čs. vlády) nestal čs. prezidentem (aspiroval na funkci hlavy státu po úmrtí prezidenta Antonína Zápotockého v roce 1957, ale doslova mu ji vyfoukl jiný Antonín – Antonín Novotný). Kompromitující materiály, jež byly nashromážděny v sovětských archivech, mu cestu na Pražský hrad uzavřely.

Jako vězeň obstál, nepoddal se

Husák jako oběť zinscenovaného procesu s tzv. slovenskými buržoazními nacionalisty trpěl devět let ve vězení (od roku 1951 do roku 1960, v roce 1963 byl rehabilitován). Byl i fyzicky a psychicky týrán, a v tomto nejtěžším období svého života nezklamal, nepoddal se. »Je brán jako velmi statečný člověk, který vydržel vyšetřovací praktiky,« poznamenal Macháček. Své komunistické přesvědčení přesto neztratil.

Zajímavé je také, podle mínění historika, pročítat dokumenty vážící se k životu Gustáva Husáka v šedesátých letech. I v této době byl Husák Sověty posuzován jako nedisciplinovaný komunista. Bylo mu tehdy vyčítáno například, že navštívil Katyň – místo, které v roce 1940 napsalo tragickou kapitolu v polsko-sovětských, resp. polsko-ruských vztazích. Traduje se, i mezi poučenými historiky, že byl členem oficiální delegace, vytvořené s jasnými propagandistickými cíli nacistického Německa, která přijela v roce 1943 do Katyně poté, co Němci odkryli masové hroby. Macháček upozornil, že se však jedná o mýtus. Ano, Husák navštívil na propagandistickém »výletě« nacisty obsazenou Ukrajinu, tuto akci pro intelektuály zorganizoval slovenský ministr vnitra Alexander Mach (dotyčným bylo řečeno, že buď pojedou, nebo skončí ve vězení). Navštívili hromadné hroby Židů (a je otázkou, kdo je způsobil) a další místa, až nakonec skončili v Kyjevě. Tuto cestu uskutečnil v roce 1941. Ale Husák nenavštívil Katyň, vysvětlil historik.

Dalším negativním »zářezem« v Husákově životopisu byly jeho údajné nacionalistické sklony, »sklony vůči Čechům a Maďarům,« vysvětlil historik Macháček.

Silná osobnost

Husák po celou svou kariéru ve vrcholných funkcích soupeřil s Vasilem Biľakem. Po událostech 21. srpna 1968 však Sověti Biľaka, Aloise Indru a některé další kritizovali jako neschopné a ve víru událostí se ukázalo, že Husák je silnou osobností, což se objevilo i v záznamech o něm. Náhle byl brán dokonce jako nejsilnější osobnost mezi tehdejšími politiky Československa, jako člověk erudovaný, cílevědomý, vzdělaný s výbornými řečnickými schopnostmi, který disponuje, na rozdíl od Biľaka a spol., důvěrou zejména u slovenské společnosti (podařilo se mu prosadit vznik česko-slovenské federace). Brežněv mu byl vděčný za zklidnění (»normalizaci«) situace v Československu. »Na druhou stranu Husák trpěl až komplexem nedůvěry a obezřetnosti ke svému okolí, to se uvádí v sovětských písemnostech,« poznamenal Macháček.

Učedník předčil mistra

Husákovo celoživotní drama se všemi peripetiemi i tragickými momenty (dlouholeté věznění; pád helikoptéry, na jejíž palubě cestovala druhá Husákova manželka) oslovilo historika Macháčka, zvláště pak, když se tento politik na sklonku života dožil restaurace režimu, proti kterému bojoval. »V tom spočívá nejen jeho tragédie,« řekl na křtu monografie ve Slovenském domě v Praze v závěru loňského roku. Když Gustáv Husák hovořil naposledy k čs. občanům jako hlava státu v televizním projevu 9. prosince 1989, poděkoval všem, se kterými se za více než 60 let politické činnosti setkal a s nimiž spolupracoval, a popřál »úspěšný demokratický a socialistický rozvoj našemu státu a jeho lidem«.

Macháčkův školitel profesor Jan Rychlík, který je také jedním z recenzentů knihy, ocenil práci čítající přes 600 stránek sympatickými slovy, že »učedník předčil mistra«. Macháček totiž prozkoumal více, než dosud měli historici možnost studovat. Jak již z textu plyne, poté co pročetl všechny tuzemské a slovenské zdroje a vyzpovídal žijící pamětníky a Husákovy souputníky, zaměřil se i na archivy zahraniční a na soukromý rodinný archiv. Generační odstup a nezatíženost dobou, ve které Husák žil a veřejně působil, mu umožnily vytvořit plastický, nikoli černobílý obrázek jedné z postav slovenských a československých dějin. Ostatně, jak řekl profesor Robert Kvaček, bez osobnosti Gustáva Husáka není možné si představit moderní dějiny Slovenska a Československa.

Kniha Gustáv Husák (vydalo nakladatelství Vyšehrad) získala Cenu česko-slovenské/slovensko-české komise historiků za nejlepší dizertační práci roku 2017 a rovněž byla vyhlášena slovenským levicovým portálem Slovo za nejlepší knihu roku 2017.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.1, celkem 45 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.