Arťom Korjagin, Marta Semelová a Helena Kočová na 1. máji v Praze.
Rozhovor Haló novin s mladým členem KSČM Arťomem Korjaginem

Současná mládež hledí hlavně dopředu

Předevčírem pokrokoví lidé na celém světě oslavili První máj. Říká tento svátek pracujících něco těm mladým, kteří se cítí být součástí levice?

V mém okolí naštěstí ano, pro spoustu z nich už to není svátek zamilovaných, kdy je potřeba víc utrácet za květiny, nebo Svátek práce, co slavili jejich babičky a dědečkové. Stává se to svátkem pracujících. Dnem, kdy se demonstruje nespokojenost se současnými poměry ve společnosti ve vztahu k pracující třídě, ale také se oslavují právě ti pracující, kteří to v kapitalismu nemají vůbec jednoduché.

Taky mi připadá skvělé, že počet levicových akcí se pomalu rozrůstá. Kromě našeho komunistického Prvního máje se sešli už tradičně na Střeleckém ostrově v Praze anarchisté a na Jungmannově náměstí pak příznivci Socialistické solidarity a Alternativy zdola. Někdo to považuje za štěpení sil, ale já myslím, že rozmanitost k levici patří a je dobře, že levicové akce byly na více místech v Praze. Já jsem se účastnil naší prvomájové akce a musím říci, že jsem si to moc užil.

U nás je to ale všechno zatím velice klidné, pokud se ale podíváme do Francie, kam se upínají pohledy spousty mladých levičáků, tak tam uvidíme, že už lidem pomalu dochází trpělivost.

V polovině března a poté i v dalších týdnech jsme zaznamenali u nás demonstrace, do nichž se aktivně zapojovali mladí lidé, nebo především mladí. Oč šlo?

Protesty jsem samozřejmě zaznamenal a musím říct, že jsem byl hodně zklamán. Nejsem fanoušek konspiračních teorií a nemyslím si, že tyto protesty organizoval někdo s výraznými mocenskými zájmy, naopak jsem přesvědčen, že motivace většiny protestujících a snad i organizátorů jsou vlastně dobré. Cítím sám takovou tu neartikulovanou touhu po lepší a spravedlivější společnosti.

Co vidím jako hlavní problém, je právě naprostá neurčitost požadavků. Slušná vláda, demokracie, svobodná společnost… To jsou krásná slova, ale každý si pod tím může představit, co se mu zrovna hodí. Proto jsou tyto protesty vodou na mlýn různým skupinám, pro které je současná vláda nebo postava Andreje Babiše překážkou v prosazování vlastní agendy.

Nemyslím si, že by představitelé pravicových stran finančně podporovali tyto protesty. Ani si nemyslím, že je náhoda, že média, která dávala protestujícím tolik prostoru, patří do holdingu konkurenčního vůči Babišovým médiím.

Součástí protestů byl skrytě nebo veřejně propagovaný antikomunismus propojený se zesměšňováním nejen premiéra, ale také prezidenta. To také považujete za dobrou motivaci?

Máte pravdu, velkým problémem těchto protestů byl všudypřítomný primitivní antikomunismus, který však podle mě nepramení z odporu ke komunistické ideologii, ale pouze z její neznalosti nebo nepochopení. To ale pro nikoho z nás nemůže být velké překvapení, současný školský systém rozhodně nevede mladé lidi ke kritickému myšlení, takže pak pravicovou propagandu berou jako prostý fakt…

Co naopak vidím jako pozitivum, je, že mladí lidé jsou ochotni jít do ulic, to bychom my komunisté měli brát jako výzvu, protože i v rámci těchto protestů se objevily studentské spolky a organizace, pro které to bylo málo radikální a přinášely velice konstruktivní kritiku zleva, například iniciativa Brno za svobodné vysoké školy.

A na demonstraci v místě konání X. sjezdu KSČM v Nymburku to byli také lidé, kteří jsou neznalí komunistického programu, nebo jej nepochopili? To přece byli radikální antikomunisté, tedy antidemokraté…

Ano, zaznamenal jsem provokační akci organizovanou na internetu relativně známým rusofobem a fanouškem agresivní politiky NATO Tomaszem Peszynským. Víte, to je prostě typ lidí, kteří hledají ventil pro svoji vnitřní frustraci, a my jim sloužíme jako takový emoční hromosvod. Těchto lidí je mi především líto.

Organizátorem dlouhodobé kampaně proti premiéru Babišovi je spolek Milion chvilek pro demokracii. Cílem je prý získat za 100 dní milion podpisů pod výzvu Chvilka pro rezignaci. Sledujete tyto aktivity, a co jim říkáte?

Aktivitu sleduji a jsem k ní také velice kritický. Zaprvé v tom vidím velkou míru pokrytectví. Jsou to lidé, kteří mluví o tom, že politika nemá pro občany končit volbami, ale většina z nich odmítá možnost referend jako prý něco, na co naše společnost není připravena, nebo co do systému zastupitelské demokracie nepatří. Působí to pak tak, že aktivní občané se hodí, jenom když jde o politika, který liberálům nevoní.

Další věcí, co mi dost vadí, je, že to redukuje problém koncentrace kapitálu a moci v rukou jednotlivců na jednoho člověka. Problémem přeci není, že je Andrej Babiš bohatý a že vyhrává volby, problém je v tom, že je náš systém takto nastavený. Bylo by snad lepší, kdyby Andrej Babiš nebyl ten, který hnutí ANO vede, ale ovládal ho pomocí lobbingu? Změnilo by se tím něco?

Chodí vaši vrstevníci a kamarádi k volbám? V poslední době proběhly volby sněmovní a prezidentské, chystají se senátní a komunální, využívají mladí lidé svého volebního práva?

Většina mých přátel k volbám chodí a obecně se o politickou situaci v zemi i ve světě zajímá, což je dobré. Špatné je, že jenom málo z nich volí komunisty. Přitom jsou to lidé levicově smýšlející se silným sociálním cítěním. Oslovit tento typ lidí je pro nás, myslím, velká výzva, většinou jsou to lidé aktivní, kteří se chtějí aktivně podílet na dění ve svém okolí.

Náš hlavní problém vidím v tom, že neumíme komunikovat náš program. Máme spoustu skvělých návrhů, jak zlepšit ekonomickou situaci těchto lidí a jak jim umožnit více se zapojit do politiky, ale neumíme se »prodat«. Proto bych chtěl co nejvíce své energie věnovat právě naší propagaci.

A jaké máte konkrétní nápady?

Nápadů mám spoustu. Chtěl bych zlepšit to, jakým způsobem jsme aktivní nebo spíš neaktivní v prostoru nových médií, tam je podle mě zásadní, aby dostali prostor mladí lidé, kteří jsou na síti »jako doma«. Další věcí je náš slovník, který občas zní jako něco z minulého století. Také mi často chybí, samozřejmě ne u všech, zápal pro to, co říkají. Jako kdyby to pro ně byla už jenom rutina. Chápu, že po letech v politice je člověk unavený, ale nabízíme společnosti nejúžasnější myšlenku, to přeci nejde dělat bez nadšení.

No a v neposlední řadě je to pohled na pracující třídu. Někdy se mi zdá, že spousta lidí si ji pořád představuje jako masy mužů manuálně pracujících v továrnách, ale tak to už přece není. Je to velice různorodá směsice lidí, od agenturních pracovníků, kteří uklízejí v kancelářích, přes IT techniky, prodavačky nebo barmany. To všechno jsou lidé, jejichž zájmy musíme hájit. Hledat, co je spojuje, a pěstovat v nich pocity sounáležitosti a solidarity. Bez toho budeme mít pořád individualistickou společnost, která se pravici hodí nejvíce.

Překvapilo mě, že někteří mladí lidé odmítají slevu na jízdném, které pro ně – a také pro seniory – navrhuje vláda. Není to paradox, že jdou proti svým zájmům? Vždyť trendem je zlevňování veřejné dopravy, ba dokonce bezplatná městská veřejná doprava.

Odmítnutí slevy na jízdném pro studenty jsem naopak vnímal jako projev solidárního uvažování. Jistě, samotná sleva není problém, ovšem pokud to, že budou mít studenti slevu, by znamenalo, že školství, které je už teď výrazně podfinancované, bude mít ještě menší rozpočet, je pro většinu mladých nepřijatelné. Ano, Andrej Babiš sice pak začal aktivně vysvětlovat, že ty peníze jsou v jednotlivých resortech navíc a že nedojde ke zhoršení finanční situace ve školství, ale já i spousta mých známých z toho máme velice smíšené pocity.

Kde se najednou vzaly peníze navíc, když učitelské platy jsou takové, jaké jsou? Proč se ty peníze nepoužívají? Prostě to vypadá jako kreativní účetnictví, na které je pan premiér, zdá se, odborník.

Věřím, že pokud by se navržená sleva financovala z vyšší korporátní daně, tak by s tím mládež byla naprosto v pohodě. To je, myslím, signál, že jednoduchý populismus »dáme vám něco zadarmo, tak nás volte« na mladé lidi přestává fungovat, což je jenom dobře.

Dám příklad ze Středočeského kraje, kde koalice soc. dem. a ANO, s podporou komunistů, zavede snížené žákovské jízdné – a zamýšleli to dříve, než byl vládní návrh na stole. Nakolik znám stanoviska zastupitelů KSČM, jsou vedeni ušlechtilými důvody umožnit mladým cestování do škol. To se vám mladým nelíbí?

To se mi samozřejmě líbí moc. Já osobně bych neváhal jít ještě dál a například ve větších městech zavedl veřejnou hromadnou dopravu zcela zdarma. Jde ale o něco jiného. Školství je dlouhodobě podfinancované a mladí lidé se prostě logicky obávají, že sice budou mít cestu do školy levnější, ale kvalita výuky v té škole, kam levně dojedou, bude ještě horší, než je teď. Systém financování dostupné veřejné dopravy prostě nesmí být na úkor učitelů, ale na úkor velkokapitalistů, kteří tak rádi dělají vše pro to, aby nezaplatili ani korunu na daních a ještě získali pár miliard z dotací. Nejsem překvapený, proč se tímto směrem Andrej Babiš a jeho ANO nechtějí ubírat.

Co vlastně tíží mladé lidi u nás?

Hlavní téma je nedostatek bydlení, to je problém, se kterým se mládež potýká na každém kroku, protože na tento problém pak navazuje celá řada starostí. Například založení rodiny se stává v podstatě nepředstavitelnou záležitostí, protože náklady na bydlení jsou tak vysoké, že i když oba pracují, nemohou si dostatečně velký byt dovolit.

Nestabilita bydlení také snižuje chuť angažovat se v lokální politice. Člověk, který má roční nájemní smlouvu, nemá pocit, že by měl být ve své čtvrti aktivní nebo ji vnímat jako »svou«. Jakékoli bydlení se vlastně stává jenom přestupní stanicí.

Další, co je běžným problémem mladých lidí, kteří nepocházejí z bohatých rodin, je práce. Ti, kteří studují vysoké školy, ale i ti, kteří nejsou studenty, jsou často v situaci, že sice mají dostatek pracovních příležitostí, ale ty nenabízejí žádné zaměstnanecké jistoty nebo možnost organizace na pracovišti, a zároveň kladou na zaměstnance stále větší požadavky na efektivnost. Práce na dohodu nebo na živnostenský list, neproplacené přesčasy, velká fluktuace zaměstnanců a velice široce definované pracovní povinnosti. To vše je denní chleba mladých lidí v práci a spousta z nich to vnímá jako naprosto normální. Pro spoustu mladých lidí je členství v odborech něco, co se jich vůbec nemůže týkat a na co určitě nemají nárok. To je v kombinaci s předraženým bydlením hlavní důvod velké nespokojenosti mezi mládeží.

Mladí nemají nárok na členství v odborech? Každý zaměstnanec má přece právo být odborově organizován.

Každý zaměstnanec na to samozřejmě právo má, pokud nepracuje načerno, nebo na dohodu o provedení práce nebo na živnostenský list, a to je právě ten problém. Mladý člověk, který se uchází o práci, málokdy dostane řádnou pracovní smlouvu na dobu neurčitou. No, a pokud se někdo bez této řádné smlouvy pokusí nějakým způsobem organizovat na pracovišti a, nedej bože, zkoušet vyjednávat o mzdě, pracovních podmínkách nebo benefitech, tak je s ním pracovní poměr velmi rychle ukončen. Víme, že i u standardních zaměstnanců dochází k nátlaku a zastrašovaní, pokud jde o založení odborů nebo například při vyjednávání se zaměstnavatelem. Ti nestandardní nemají vůbec žádnou šanci.

Hovoříte o nedostatku bydlení, které mladé především trápí. Výstavba dostupného bydlení je v programu KSČM. Vědí o tom mladí?

No, a to je náš hlavní problém. Jasně, že nevědí. To, že to máme napsáno v programu, je strašně málo. Je potřeba tuto věc aktivně komunikovat s veřejností. A nestačí – že to chceme dělat, ale také jak a kde, jak to chceme financovat a kdo by tyto projekty realizoval.

Musí to dělat ti, kteří jsou vidět, naši poslanci, naši zastupitelé, kdykoli, kdy jsou lidé z naší strany pozváni do médií. Je také potřeba uvádět příklady ze zahraničí, podkládat to studiemi, prostě ukázat, že toto máme opravdu dobře vymyšlené. Proč nezveme komunisty a komunistky ze států, kde se podařilo něco takového prosadit? Proč nespolupracujeme s iniciativami, které se o tyto věci pokoušejí u nás? To jsou přece všechno naši spojenci a také jsou to lidé, kteří dají našim návrhům ještě větší váhu.

Nějaké obecné sliby lepších zítřků už prostě nestačí. Konstruktivní kritika a konstruktivní řešení je v tom, v čem my musíme být jedničky!

Do roku 1989 zde v Československu probíhala státní a družstevní výstavba bytů v masovém měřítku, státní byty se předávaly zdarma rodinám dle jejich potřeb. Tak se opět ptám, zdali o tom mají současní mladí povědomost?

Myslím, že minulý režim je v hlavách naší mládeže vykreslován jako něco temného a strašidelného, málokdo reálně řeší, co všechno v té době fungovalo lépe než dnes. Je to velké vítězství třiceti let pravicové propagandy. Přístup k informacím se teď mění, a pokud budeme schopni některé mylné představy o minulosti rozbíjet, mohlo by nám to pomoci v prosazování našeho programu.

Ocenili by mladí lidé výstavbu obecních bytů se státním příspěvkem?

Zrovna veřejné bydlení by podle mě v současné době ocenila valná většina obyvatel ČR. Také je to téma, které není nijak kontroverzní a je pro většinu lidí naprosto pochopitelné, tak proč to nepropagujeme?

Ale rozhodně se nesmí jednat o nějaké kontejnerové bydlení, i když to ministryně pro místní rozvoj po kritice, která následovala, modifikovala, že »sociální byty nebudou žádné kontejnery, ale ani Beverly Hills«. Kontejnery pro chudé – to už by bylo opravdové dno kapitalismu. S tímto by souhlasili snad jen naprosto asociální lidé, kterých je naštěstí u nás velmi malé procento.

Jediné, co mě na těch potížích se sociálním bydlením těší, je, že to ukazuje naprostou neschopnost současného systému řešit problémy obyčejných lidí. A to je něco, co zase hraje do karet nám.

Zmínil jste úspěchy třicetileté antikomunistické propagandy, která přináší v myšlení mladých své plody. To se mladí dívají více do minulosti než do budoucnosti?

Právě že ne – současná mládež se velice málo ohlíží do minulosti a hodně hledí dopředu. Nemusí se nám to líbit, ale tak to prostě je. Dokonce si myslím, že to je naše naděje. Proto bychom měli hlavně mluvit o tom, co a jak chceme dělat, snažit se vykreslit spravedlivější společnost. Myšlenka socialismu je přeci to, proč to všechno děláme. Jsme komunistická strana, měli bychom na to být patřičně hrdí, ukázat, že jsme sebevědomí a víme, co dělat. Jinak budeme pořád působit jako rozhádaná parta lidí, kterou spojují jenom vzpomínky na to, jak dříve bylo dobře.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 3.8, celkem 66 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2018-05-05 14:22
Nejde ani tak o vítězství pravičácké propagandy, jako o selhání
komunistické agitace.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.