Rozhovor Haló novin s předsedkyní Ústřední revizní komise (ÚRK) KSČM Marií Pěnčíkovou

Ač máme mladým co nabídnout, nedokážeme jim to říct

Delegáti X. sjezdu KSČM vás zvolili za předsedkyni ÚRK KSČM. Překvapil vás počet hlasů, které jste získala, i to, že jste byla zvolena hned v prvním kole, anebo jste to očekávala? Co to pro vás znamená?

Musím upřímně říct, že překvapil, stejně jako zvolení v prvním kole. Určitě jste ale zaregistrovali, že počet hlasů, který jsem získala, i když »stačil« na zvolení, nebyl o tolik větší, než získala Zdeňka Lišková, která tento post obhajovala. Je vidět, že za dobu, kterou se této funkci věnovala, získala její práce značnou podporu. Já si její práce samozřejmě velice vážím a jsem si vědoma, že mé zvolení je výsledkem i toho, že se volalo po obměně vedení. Jestli zrovna tato výměna bude ta pravá, ukáže až čas, ale já se nezřekla zodpovědnosti a ocenila jsem, že řada okresních konferencí mě na tuto funkci nenominovala, a proto jsem kandidaturu přijala. Jsme demokratická strana se všemi jejími principy a delegáti sjezdu rozhodli, tak jak rozhodli.

Každá výměna ve všech možných funkcích s sebou nese celou řadu emocí. Od těch pozitivních, že vyhrál ten »váš« kandidát, až po, řekněme, rozladěnost, že to nedopadlo zrovna podle našich představ. Věřím, že jde ale zejména o zájmy strany a že tyto emoce musí jít stranou a musíme se začít věnovat práci. Občas slýcháte, že někdo nastupuje do funkce s tím, že musí udělat pořádek v tom, co převzal. Já jsem ráda, že to není případ Ústřední revizní komise, v té můžu říct, že máme prostě v čem pokračovat.

Můžete přiblížit čtenářům, co je náplní této funkce?

Pokud se podíváte do stanov strany, přečtete si, že revizní komise reviduje hospodaření všech vnitřních organizačních jednotek KSČM, vyjadřuje se k návrhům rozpočtů, k průběžným zprávám o jejich plnění či k výroční a inventarizační zprávě KSČM. Teď máme po sjezdu, řešíme finanční situaci po neúspěšných volbách, takže nás čeká řada úsporných opatření, bude se mapovat stav v okresních organizacích a hledat cesty. S tím vším chceme a musíme pomoct.

Jste také předsedkyní Komise pro práci s mládeží při ÚV KSČM. Straně se dlouhodobě nedaří získávat mladé lidi. Čím to podle vás je?

To je opravdu velice složitá otázka a až na ni dokáže někdo řádně odpovědět a dá nám návod, jak to změnit, navrhnu ho snad na nějaké extra vyznamenání. Naše strana, co se týče mládeže, se potýká hned s několika problémy. Za prvé pokulhává práce s těmi, kteří v našich řadách nějakým způsobem jsou, ať již jako členové nebo třeba jako sympatizanti. Jak jsme si všichni vědomi, v našich řadách převládají generace starších soudruhů a soudružek v důchodovém věku a ať chceme nebo ne, většina z nich vnímá politickou práci jinak. Je skvělé, jak mají v sobě úplně vžité, jak se mají chovat, jak mají vést schůze, jak se píše zápis a podobně. Občas mě až dojímají vzpomínky některých z nich, když vzpomínají na to, jak nejít na konferenci, pokud jste byli zvoleni delegátem, bylo něco neomluvitelného a že by si to nikdo z nich nedovolil. Prostě to pro ně byla zásadní věc a neodradila by je od účasti ani zlomená noha. Dnešní doba už ale není takhle »politická«. Je rychlá, upracovaná, akční. Mladí nechtějí vysedávat na schůzích a poslouchat mnohdy opakující se výroky, u kterých ale nikdo nenavrhuje to B. A my, jako strana, nejsme schopni jejich přístup pojmout. Není jednoduché dávat několik generací dohromady doma v osobním životě, natož pak v té politické práci.

Další problém vidím v tom, že ač máme mladým co nabídnout, nedokážeme jim to vlastně říct. Nedokážeme je přesvědčit, že my jsme ti praví, kteří jsou tu pro ně. Vezměte si například naši podporu výstavby bytů. Chceme, aby se stavěly obecní byty, chceme regulovat nájemné. To všechno dnešní mladé rodiny potřebují. Ale stejně půjdou k volbám a ten hlas hodí někomu jinému. Máme nad sebou pořád ten obraz těch zlých komunistů z padesátých let a lidé mu stále svým způsobem věří a už je vlastně nezajímá nic dalšího o nás. Co děláme, proč to děláme, pro koho. Nezbývá, než pořád hledat cesty, jak to změnit.

Třetí oblast, ve které trošku zaostáváme pro mladší generace, jsou samozřejmě nová média, sociální sítě. Kdo není na internetu, jako by nežil. I pro mě je to trošku problém a dovedu si představit trávení času jinak než připojená na facebookových stránkách, ale pokud chcete někoho vidět, musíte jít tam, kde se vyskytuje. Pokud chcete s někým mluvit, musíte najít místo k diskusi. A tím místem se stávají sociální sítě.

Co komise dělá, aby se pokusila tento trend změnit? Jaké akce komise organizuje?

Komise pro práci s mládeží při ÚV se schází dle potřeby a spíš zastřešuje činnost komisí v krajích a okresech. Já považuju ty nižší články za důležitější, ať již ve straně jako takové, tak i v komisi. To jsou ti, které potkáváte na akcích ve vašich městech, jak pomáhají s organizací, jak třeba rozdávají kytičky ženám při oslavách MDŽ nebo třeba stojí v petičním stánku a sbírají podpisy. Jsou to naši mladí členové napříč republikou, kteří se snaží pomáhat ve svém bezprostředním okolí.

Co se týče Komise mládeže při ÚV, tak její hlavní a největší akcí je celostátní setkání mládeže, které každoročně pořádáme v různých koutech republiky. Letos vzhledem k tomu, že probíhaly konference a měnilo se obsazení členů komise, a také kvůli sjezdu se nám plánování trošku zadrhlo, ale určitě to zvládneme dotáhnout do zdárného konce. Celostátní setkání není, jak si někteří myslí, jen takovou víkendovou akcí pro mladé s pivem a špekáčky. Je to příležitost setkat se, probrat všechno možné, ale hlavně součástí programu jsou vždy besedy s různými hosty, takže je to skvělá příležitost podiskutovat i s lidmi, kteří politiku dělají většinou už roky a mají spousty zajímavých informací.

Jako stínová ministryně KSČM pro resort životního prostředí určitě sledujete situaci v této oblasti. Jak byste ji charakterizovala?

Samozřejmě situaci stále sleduji a snažím se zůstat v obraze. Problematika životního prostředí je velice široká a musím uznat, že se kus práce v této oblasti udělal. To ale neznamená, že by nebylo co vylepšovat. Ministerstvo chtě nechtě musí řešit zákon o odpadech, urgovali jsme to už v minulém volebním období a kolegové v tom pokračují i teď. Problémem se stává voda a do budoucna to považuji za jeden z největších problémů. Udržení vody v krajině je to, kam by ministerstvo životního prostředí mělo nasměrovat maximum svého zájmu. Navíc tady extrémně pokulhává kooperace s ministerstvem zemědělství, které by mohlo výrazně k řešení přispět.

O jaké změny bude KSČM v tomto volebním období, pokud jde o oblast životního prostředí, usilovat?

Jak jsem již uvedla, jedním z největších problémů bude nedostatek vody a to by mělo být v zájmu všech politických stran, nejen KSČM. My k tomu navíc řešíme i vodohospodářskou infrastrukturu a její návrat do rukou státu, případně samospráv. Není možné, aby nám tady s vodou obchodovali zahraniční investoři, vydělávali na našich občanech miliardové zisky a ty vyváděli do zahraničí.

Jak hodnotíte programové prohlášení vznikající vlády týkající se resortu životního prostředí?

Vadí mi například to, že prohlášení příliš neřeší ochranu půdy. Ochrana zemědělského půdního fondu je naším dlouhodobým tématem. Já jsem z venkova a stav půdy a její obrovský každoroční, ne-li téměř každodenní úbytek je pro mě malou noční můrou. Také se občas s obdivem podívám na domky v satelitních městečkách, která nám rostou jako houby po dešti v blízkosti téměř všech měst, ale pak zapláču nad mnohdy kvalitní ornou půdou, na které se vybudovaly. Žádná z předchozích vlád neměla odvahu udělat těmto nepřiměřeným záborům opravdu konec. Peníze jsou lákavým kritériem při rozhodování a zisky developerských firem jsou výhodnější než obilí na poli. Ale jak dlouho? Kam až chceme zajít? Co všechno chceme nechat zastavět? Tento stav je dlouhodobě neudržitelný. Čím dřív si to vládní činitelé uvědomí, tím víc se toho bude dát ještě zachránit, i když kriticky vzato, už toho opravdu není moc. Na druhou stranu to ale není jen ten kvantitativní prvek, ale i neustále se zhoršující kvalita půd. Živočišná výroba v republice se stává už téměř raritou, chybí nám tedy evidentně organická hmota, která by se do půdy vracela. Jsme tak trošku v začarovaném kolečku a je načase to kolečko rozetnout.

V programovém prohlášení se hovoří o přihlášení se k principu oběhové ekonomiky, tedy o posílení recyklace a snížení vzniku odpadu. Co o tom soudíte?

No hurá… Pokud ale vím, tak ministr životního prostředí v minulém volebním období byl z hnutí ANO. Nebudu mu křivdit, je pravda, že k principu oběhového hospodářství se hlásil, ale to bylo také asi všechno, co v tomto směru udělal. Jak dlouho nám sliboval novelu zákona o odpadech? Jak dlouho ministerstvo mělo čas na přípravu a jeho předložení Sněmovně? Jak se říká, slibem nezarmoutíš, takže opravdu doufám, že tentokrát se bude už kvůli programovému prohlášení víc snažit.

Jana DUBNIČKOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.1, celkem 28 hlasů.

Jana DUBNIČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


josefko
2018-05-17 10:33
Nedokážeme to říci ani nabídnout jakékoliv věkové kategorii. Viz
zrušené mediální fórum 2018 pro nezájem krajů a okresů. Do
programů a analýz hezky vyskloňujeme nahoru i dolu její význam, ale
tím to končí. VV a ÚV minulé období mediální oblast fakticky
upozaďoval i když okolo toho byly hezké řečičky. Můj závěr:
podstatně navýšit v mediální oblasti personální zabezpečení a
finance.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.