Jan Bodlák Jiterský (uprostřed) s Heidi Janků a Liborem Petrů ve studiu během natáčení audioknihy Nové příběhy pejska a kočičky

Fiakr: ve stopách Karla Hašlera

Už osmnáct let těší příznivce hezkých staropražských písniček kapela Fiakr.  Jejími členy jsou Jan Bodlák Jiterský (akordeon), Josef Horváth (akordeon), Bedřich Kameník (fagot), Petr Kůs (kontrabas) a kapelník a multiinstrumentalista Ivo Zelenka, Nejen o tom, jak skupina vznikla, nebo co plánuje, nám vyprávělo duo Jan Bodlák Jiterský & Ivo Zelenka. Ale první otázka zněla úplně jinak: Honzo, jak jste přišel k tomu Bodláku, který ve svém jménu máte? A odpověď? »To máte tak, potkal jsem jednu krásnou Pampelišku a už to bylo.« Originální…

Jak vznikla skupina Fiakr?

Zelenka: Kapela se poprvé sešla v úterý 28. března 2000 v Základní umělecké škole v Ládví. První veřejné vystoupení se uskutečnilo v původním složení v restauraci U Bubeníčků v Myslíkově ulici 12. července 2000. Iniciátorem vzniku byl náš fagotista a ředitel ZUŠ Bedřich, u kterého není nikdy nouze o zběsilé nápady.  A protože je tato vlastnost prudce nakažlivá, bez reptání jsme následovali jeho výzvy. Tehdy jsme toho byli účastni ze současné sestavy tři. Zmíněný Béďa, Ivo a Pepíno. Později se k nám připojil Petr se svojí »kačenou«, což je lidový název pro kontrabas.

Řemeslo staropražského umělce je náročné psychicky i fyzicky. Ne, že bychom si stěžovali; útěkem před městskou policií s basou na rameni člověk může kondici jedině získat (smích). Soustavné tahání »držtěk« však způsobilo, že náš dvorní harmonikář Pepa měl dočasně doktorem nařízený »dištanc« od interpretace. Povolali jsme proto aktivní zálohy. Roli akordeonisty v našem spolku tedy od května 2016 k naší radosti vykonává Bodlák. Pepa se časem uzdravil, takže nyní je naše akordeonová sekce dvoumužná. Kdo z vás to má (úsměv)?

Hovoří se o vás jako o nadějném harmonikáři. Jak jste se dostal do Fiakru?

Jiterský: S rodinou jsem se usadil na venkově poblíž Rumcajsova Jičína. Sedím si tak na zápraží naší roubenky, když tu se kolem prohnal Fiakr tažený čtyřmi ušlechtilými »koňmi«, tedy Ivem, Petrem, Pepou a Bedřichem. Jízda to byla naprosto fascinující a ani ve snu by mě nenapadlo, že bych mohl někdy spolutáhnout tento mimořádný povoz. Stalo se. Přišla nabídka, která se neodmítá, a mně se ještě dnes tají dech při vzpomínce na toto pozvání. Možnost projíždět se naším Fiakrem po vlastech českých je pro mě ctí a velkým závazkem zároveň.

Jakou muziku a písničky tedy hrajete?

Zelenka: Naší společnou láskou a možno říci i posláním je interpretace staropražských písniček. Autorem tohoto specifického žánru byl většinou prostý pražský lid. Název a jeho potřebu ovšem identifikoval Karel Hašler, který si byl dobře vědom, že Praha nemá na rozdíl od venkova svébytný písňový repertoár; v Praze se v té době zpívaly lidové písničky z venkova, šantánové většinou z německé kultury převzaté popěvky, písně »zpěvních síní« a rovněž kramářské písničky. Ty měly vlastně úlohu dnešního bulvárního tisku (smích). Karel Hašler proto začal ve svých písničkách popisovat příběhy »lidu pražského«, které oslovily prosté Pražany, a ti si je zamilovali. V těch písničkách se zrcadlí selanka dob minulých, což rezonovalo v sentimentu českého národa a rezonuje dodnes. Není nic krásnějšího, než si v dnešní upocené a »tekuté« době, protknuté genderovými a rasovými nesváry, zazpívat o osudech šťastné lásky pana Aloise a panny Stázi, záletech pana Johanese, vojenských dobrodružstvích C&K poručíka pana France nebo o neštěstí opuštěného Strahováčka, čítajícího si v breviáři. Písně nás naplňují možná klamnou, možná pravdivou jistotou v přetrvávající a konstantní hodnoty, a sice že, řečeno s Palackým, »byli jsme před EU, budeme i po ní!«. Možná nejlépe vystihuje naše hudební snažení citát od Karla Hašlera, který by mohl být směle i mottem Fiakru:

»Život je jako divadlo, jak herci na jevišti.

Po každém herci života zas přijde herec příští.

A tak to, žel, i s písničkou, s tou českou písní bývá.

Někdo ji zná a zahodí, jiný ji zvedne a zpívá.«

Fiakr má ovšem ještě jedno eso v rukávu. Nejsme s našimi písněmi závislí pouze na odkazu minulosti. Máme to obrovské štěstí, že jeden z našich členů je obdařen géniem skládat písničky, které si s tvorbou Karla Hašlera nezadají. Tím Bohem políbeným Fiakristou je basista Petr, jehož písničky nebo jejich úpravy se staly nedílnou součástí staropražského žánru a doslova zlidověly. Jmenujme například písně Pan Bureš, Necukej sebou, Boženo nebo vizionářský kus Po roce dva tisíce. Tyto a další skvosty si můžete poslechnout na našem novém CD.

Co všechno vás s kapelou v blízké době čeká?

Zelenka: Koncem minulého roku jsme vydali vlastním nákladem nové CD pod titulem Kam to bude, vašnosto?, které si můžete zakoupit na webu www.fiakr.cz nebo na našich vystoupeních. Posledním výstřelkem Fiakru je koupě staré bryčky pro účely mobilního performance. Celým světem nyní rezonuje vlna odklonu od vozidel na spalovací motory a přechod k ekologicky čistému elektrickému pohonu. Proto i my jdeme s dobou. Rozhodli jsme se neznečišťovat životní prostředí koňskými koblížky a opatřit náš dopravní prostředek pohonem elektrickým. Věc je zatím ve stádiu konceptuálního návrhu, ale technické detaily postupně upřesňujeme a půjde-li vše hladce, již na příští prvomájový průvod vyrazíme s naším elektro-fiakrem! Neváhejte si nás proto objednat na e-mailové adrese zelenka.ivo@gmail.com. Máte se opravdu na co těšit!

A co připravujete dál, jaké jsou vaše plány?

Jiterský: Plánů je mnoho. A to nejen těch hudebních. Někdy mám obavu, že nebude možné je všechny realizovat. Stále ale myslím na to, že čas, který věnuji rodině, není dostačující. Aktuálně pracuji na několika projektech ve studiu – aranžuji písně pro jeden divadelní kus, píšu muziku pro pohádku, která vyjde na CD, nahrávám vánoční písně Petra Kůse a jeho volného hudebního uskupení Kůsovic koledníci atd. A »velké věci« se dějí i v naší škole, kde mám tu čest být řídícím učitelem.

Co jste dělal před Fiakrem?

Jiterský: Skoro by se chtělo říci, asi jsem nebyl. Míří-li vaše otázka do uměleckého dění, nějaké drobné zkušenosti za sebou mám. Několik let jsem pobrukoval v operním sboru Národního divadla, Hudebním divadle v Karlíně a v Divadle Milénium. Dokonce jsem zpíval v rámci Pražského jara Losnu v Rychlých šípech. Mám tu čest být členem Divadla Jaroslava Sypala a vyjíždět s ním a kolegy po vlasti a rozdávat smích v komedii Zítra to roztočíme, Jaroušku! Natočil jsem několik hudebních CD, napsal pár hodin muziky… ale to je všechno hodně dávno. Teď mě při životě drží moje krásná rodina, Pampeliška, moji dva kluci, škola, kterou jsme s Pampeliškou a přáteli založili, muzika a Fiakr. Před rokem jsem se začal učit na saxofon a zjistil, že nikdy není na nic pozdě. Když člověk chce.

Máte nahrávací studio U Bodláka Na zelené louce, jaké projekty se v něm natáčely?

Jiterský: Juj, mnoho různorodých věcí. Z které strany začít? Jedná se vlastně o školní nahrávací studio, takže mnoho školních projektů, charitativní věci, muzika k divadelním hrám, videoklipům, sólové věci, žánrově nespecifikovatelné kusy, audio pohádky… Bylo toho opravdu mnoho a vždy jsem s velkou pokorou novou výzvu přijal a hodně se učil.

Ve vašem studiu nyní vzniká audiokniha Nové příběhy pejska a kočičky...

Jiterský: To je krásná práce. Abych byl upřímný, zprvu jsem nápadu na »volné« pokračování této literární klasiky moc nevěřil. Dokonce jsem považoval za hodně troufalé se k odkazu pana Čapka takto otevřeně hlásit. S odstupem času ale musím uznat, že mé obavy byly zcela liché. Dokonce se často přistihnu, že místo toho, abych při kontrolním poslechu odhaloval technické a zvukové nedostatky, jsem příběhem a podáním jednotlivých herců tak pohlcen, že vlastně vůbec nedávám pozor. A to se mi moc často neděje. Spíš mám opačnou zkušenost. Většinou nedokážu svou »profesionální« deformaci potlačit a analyzuji vše, co slyším. Zvláštní!

A jaká byla spolupráce s Liborem Petrů a Heidi Janků, tedy s pejskem a kočičkou a vypravěčem Michalem Gulyášem?

Jiterský: Setkání s profesionály, kteří jsou ještě navíc fajn lidmi, je vždycky příjemné. S Liborem se znám už celou řadu let a díky němu jsem se dostal ke spoustě zajímavé práce. Je to poděs a chrlič nápadů, ale každým coulem skvělý chlap. Píše výborné písňové texty a jeho imitace našich zpěváků je prostě dokonalá. Heidi jsem osobně poznal teprve při práci na pohádce Nové příběhy pejska a kočičky. Upřímně mě mrzí, že se tak nestalo mnohem dřív. Natáčení s ní bylo velmi příjemné a těším se, že se třeba při nějaké další práci znovu potkáme. Spolupráce s Michalem Gulyášem je kapitola sama pro sebe. Když přišel do studia a oznámil, že text ještě nečetl, ale že to bude v pohodě. Myslel jsem, že omdlím. Jeho part vypravěče měl totiž asi čtyřicet stran textu a já viděl před sebou několik probdělých nocí. Následoval hotový koncert. Nejen, že dal téměř celý text »na první dobrou«, ale jeho vypravěč ve zmíněné pohádce je tak poutavý, že se při míchání často přistihnu, jak se (sám sedící v režii studia) usmívám. Jak jsem říkal, setkání s profesionály.

Co vám dělá největší radost v soukromí?

Jiterský: Největší radost mi dělá, když mohu někomu v mém okolí dělat radost. Zní to jako fráze, ale věřte mi, že to je ten nejlepší a nejkrásnější pocit, který zažívám. Zřejmě žiji svou druhou polovinu života (tedy tajně v to doufám) a myslím, že není čas na to dělat věci, které mě nebaví. Poznal jsem také, jaké to je, když sdílíte radost s někým druhým. Ono se to tak nějak násobí nebo co. Když jsem s mými syny na rybách, když společně muzicírujeme, když s Pampeliškou srkáme dobrou kávu na pražině před naší roubenkou, když hrajeme s Fiakrem či jiným uskupením pro lidi, které to baví, když si povídám s našimi žáky o jejich představách o budoucnosti, když plánujeme a tvoříme s kolegy pedagogy nové vize naší školy, když se potkáme s celou rodinou, když vidím, že jsou lidé kolem mě zdraví a spokojení, šťastní, když vím, že mám zítra co dělat a mohu se na to těšit… to mě opravdu baví.

Petr KOJZAR

FOTO - www.fiakr.cz/Martin VOSÁHLO, MV knihy/Václav NEKVAPIL


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.8, celkem 4 hlasy.

Petr KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.