Koupím si barvy i plátna, abych mohl dál tvořit

Rozhovor Haló novin s venezuelským malířem Juliánem Villafañem

Proč malujete tak sytými a pestrými barvami?

Prostředí Jižní Ameriky mi jednoduše pomáhá k tomu, aby moje barvy byly mnohem pestřejší, a tudíž úplně jiné než třeba v Evropě. Obrazy z mojí domoviny jsou plné žlutých, oranžových nebo modrých barev. V Evropě se mi skutečně nedaří namíchat tak pestré barvy, a to z jednoduchého důvodu. Evropu vnímám totiž jako kontinent, zahalený do mnohdy šedivých barev a odstínů, což mě neinspiruje, ale může mě to nyní ovlivňovat. Obrazy, které bych maloval v Evropě, by tudíž byly pochmurné a smutné, plné černých a hnědých barev. Jednalo by se o zádumčivé obrazy, kterým by chyběla energie, která je pro moje obrazy charakteristická. Totiž radost a naděje.

Jste poprvé v České republice?

Ano. Obdivuji Prahu, je to magické město, které mě skutečně inspiruje, a to pochopitelně úplně jinak, než by mě inspiroval třeba Caracas. Jsem vděčný za možnost určitý čas žít a vystavovat tady. Přivezl jsem s sebou obrazy, které jsem nedávno namaloval nejenom ve Venezuele, ale třeba také v Argentině a jsem zvědav, jak se budou líbit návštěvníkům pražské Latin Art Gallery.

Jste u nás spokojen?

Opravdu moc. Hodně se mi líbí mimo jiné specializované pražské obchody, které jsou plné barev a dalšího materiálu, které malíři potřebují ke své každodenní práci. Rád se tedy procházím kolem pražských obchodů s malířskými barvami i plátny a plánuji, co všechno si koupím pro svou další práci ve venezuelské Méridě.

Jaká je situace ve Venezuele?

Podle mého názoru opravdu špatná. Víte, jsem malíř a ve Venezuele nyní chybí i základní barvy pro moji práci. Situace tam skutečně není dobrá, inflace je nepředstavitelná, lidé živoří, chybí pochopitelně jídlo i léky, které se mnohdy pašují z ciziny. Lidé jsou nuceni často k neskutečné improvizaci, aby mohli přežít. Mnoho lidí, pokud mají tu šanci, se stěhuje z Venezuely do sousedních zemí. Ale to není žádná novina, trvá to již nějaký čas. Ale pochybuji o tom, že si takový život Evropani dokážou alespoň trošku představit. Je to každodenní boj o přežití.

Působíte na mě jako umělec žijící v sepětí s přírodou. Mám pravdu?

Jistě. Žiji ve svém domě v horách, blízko Méridy, kde mám i svůj ateliér. Tam se cítím šťastný a nejlépe se mi tam tvoří. Mám rád ale i kouzelné pobřeží Venezuely.

Jak dlouhé je zmíněné pobřeží?

Přibližně 4000 kilometrů a omývané je teplým Karibským mořem. Pláže jsou zde opravdu kouzelné a mnohé z nich jsou stále člověkem téměř nedotčené. Rostou tam například majestátní kokosové palmy, jejichž plody najdete přirozeně kdekoliv na plážích, a máte tudíž možnost okusit chuť pravého karibského kokosu.

Který venezuelský ostrov považujete za nejkrásnější?

Zajisté ostrov Isla de Margarita. Je to velmi příjemný ostrov plný čistých pláží, hospůdek a dozajista krásné přírody. Mezi další vyhledávaná místa Venezuely patří korálové souostroví Los Roques, jež vás okouzlí panenskou krásou pláží a moře, dále ostrovy Coche a Cubague, jež se v posledních letech stávají velmi oblíbenými cílovými destinacemi pro klidnou dovolenou zahraničních turistů, třeba pro rodiny s dětmi.

Vraťme se k tvorbě. Studoval jste malířství, nebo jste autodidakt? A uveďte některé z vašich známých obrazů.

Jsem malíř samouk. Zachytil jsem ve svých dílech rozdílné etapy své umělecké tvorby, od koláží z recyklovaných materiálů, až přes moje známé obrazy Los Heladeros (Zmrzlináři, pozn. red.) nebo La Muñequeria (Obchod s panenkami, pozn. red.), prostřednictvím kterých jsem se vyjádřil k sociálním tématům své doby. Zúčastnil jsem se, pochopitelně s celou řadou dalších obrazů, mnoha výstav, a to nejenom ve Venezuele, ale také třeba v USA.

Jste rodák z venezuelské Méridy?

Ano, přesně tam jsem se kdysi narodil, ale oba moji rodiče byli Argentinci. Moje matka, Lucrecia Chevez, byla výbornou malířkou a otec Javier Villafañe byl loutkářem. Moje dětství bylo tedy skutečně plné kouzel, příběhů, loutek, ale i poezie a barev, a právě v tomto období se zrodila moje vášeň a oddanost k umělecké tvorbě, které jsem věrný dodnes.

Jaká ocenění jste získal?

Vážím si řady ocenění, namátkou třeba ocenění Univerzity v Carabobo, udělené na Národní výstavní soutěži umění v Aragua v roce 2009, nebo řady ocenění z galerií, ať už v mém domovském městě Méridě, nebo v Caracasu. Nyní se soustředím na výstavu v pražské Latin Art Gallery, kde budu vystavovat své obrazy až do poloviny června tohoto roku. Zájemcům nabízím i komentovanou prohlídku a také prodej mých obrazů. Spokojenost bude určitě na obou stranách.

Jak to myslíte?

Já prostřednictvím svých obrazů rozdám radost do českých domácností a za utržené peníze si nakoupím nové barvy a plátna, abych mohl dál ve Venezuele malovat a třeba Českou republiku po čase opět navštívit.

Radovan RYBÁK

FOTO – autor


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.1, celkem 8 hlasů.

Radovan RYBÁK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2018-05-20 17:50
Čekal jsem a nadále čekám, jistě ne sám, realistický pohled na
dění a jeho skutečné příčíny v současné Venezuele, z jiného
zdroje , než je servilní a tendenční mainstream. Jenže asi marně.
Tenhle článek, je toho důkazem.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.